4. přednáška: Právní úkon
Římské právo
4. přednáška: Právní úkon
I. Právní jednání – negotium
II. Formy projevu vůle
III. Vady vůle a projevu
IV. Obsah právního jednání
V. Vedlejší ustanovení právních jednání
VI. Pojmy k zapamatování
VII. Latinské sentence vztahující se k tématu
Ad I) Právní jednání – negotium
Pro pojem právního jednání nemělo římské právo zvláštní termín. Významově nejbližší je pojem negotium - který se však musí vykládat podle kontextu, tak např. může znamenat jako obchod, případ, záležitost, ergo pod pojmem negotium se chápe projev vůle, který na základě právní normy působí vznik, změnu či zánik soukromých práv.
Druhy právního jednání podle počtu stran:
1) jednostranné - zde postačí projev vůle jedné osoby – např. při propuštění otroka stačí jen projev pána, dále poslední vůle
2) dvoustranné – zde se vyžaduje souhlasný a vzájemný souhlas dvou či více stran – např. smlouva (contractus), neformální úmluva (pactus)
3) mnohostranná
Druhy právního jednání podle úpravy poměrů za života nebo po smrti:
1) jednání mezi živými – inter viros – jakékoli jednání, kde jsou obě strany na živu
2) jednání pro případ smrti - mortis causa – úprava vztahů po smrti jednajícího (je zde odvolatelnost) – poslední vůle
Druhy právního jednání podle poskytnutého protiplnění:
1) jednání úplatná – onerózní – je zde protiplnění – smlouva trhová – koupím si ovci a za ni zaplatím peněžní částku
2) jednání bezplatná – lukrativní – získám nějaký majetkový prospěch, ale není za něj poskytnuta protihodnota (darování, výpůjčka)
3) jednání smíšení – negotium mixtur cum donatione – za určitou hodnotu se sice poskytuje protihodnota, ale ta je ve výrazném nepoměru k získanému prospěchu.
Předpoklady perfektního právního jednání:
1) jednající má způsobilost k právnímu jednání (k právním činům)
2) jednající projevil svou skutečnou vůli ve formě zákonem určené
3) obsah jednání je právně přípustný
Ad II) Formy projevu vůle
Má-li mít vůle člověka nějaký právní význam, je nezbytně nutné, aby byla projevena.
Způsoby projevení vůle:
1) Přímo a výslovně – slovy, kývnutí na dotaz, podepsáním listiny….
2) Nepřímo, mlčky tzv. konkludentním jednáním – vůle sice není projevena výslovně, ale z jednání člověka jeho vůle vyplývá
3) Mlčky – římské právo nebralo mlčení jako projev vůle, zde platila zásada: „Kdo mlčí, souhlasí tam, kde promluvit mohl a měl
4) Formální a neformální projevy vůle – při formálním projevu vůle je k jeho platnosti (účinnosti) nutno dodržovat zákonem nebo obyčejem stanovenou formu. Při neformálních právních úkonech je možno projevit vůli jakkoli.
Ad III) Vady vůle a projevu
Jelikož je vůle podstatným faktorem právního jednání, je nezbytně nutné, aby tato vůle byla řádným způsobem projevena – mezi vůlí a jejím projevem musí být shoda – co říkám, to chci. Vznikne-li mezi vůlí a projevem rozpor, tedy jednající říká něco jiného než chce, nebo podle obecného významu mají jeho slova podle objektivních hledisek jiný význam, než jaký jim dává jednající, nedostává se právnímu jednání nezbytného základu a jednání je proti neplatné.
Vady:
1) Error - omyl
a. Essentials – omyl podstatný - tedy omyl v podstatných náležitostech:
i. in negotio – omyl v jednání – jedna strana si myslí, že dostává dar a druhá toto jednání zamýšlí jako zápůjčku
ii. in persona – omyl v osobě – muž si bere za manželku ženu, kterou považuje za svou snoubenku
iii. in corpore – omyl v předmětu – na trhu s otroky chci koupit zručného otroka Erota, ale je to otrok Stichus
b. In qualite – omyl ve vlastnostech věci či člověka – tento omyl nezpůsoboval neplatnost právního jednání, teprve v době pozdní byl error in qualite uznán jako důvod neplatnosti právního jednání.
2) Dolus – podvod – podvod je postup, kterým někdo zatajováním skutečností nebo předstíráním vymyšlených okolností přiměje druhého k jednání, které je mu na škodu. Na takovéto podvodné jednání byla zvl. žaloba zavedená praetorem Aquiliem Gallem (Aguilius Gallus) – actio doli. Tato žaloba směřovala proti podvodníkovi, musela se uplatnit do jednoho roku a mířila na náhradu podvodem vzniklé škody. Actio doli měla infamující účinky.
3) Vis ac metus – násilí a strach – jde o situace, kdy něčí vyhrožování vzbudilo odůvodněný strach, že nebude-li ohrožená osoba jednat, postihne jí zlo, kterým se hrozí. Donucení je zde donucení – vyhrožování psychické - vis compulsiva – ohroženému se ponechává svobodné rozhodnutí, jedna z variant je však sankcionována. Dalším donucením je donucení fyzické vis absolutna - jednání se přímo vynutí fyzickou mocí.
Metus - strach, obava – je jednání ze strachu před nějakým následkem.
Ad IV) Obsah právního jednání
Obsahem právního jednání je to, co musí být v jednání obsaženo:
1) Essentialia negotii – podstatné části právního jednání – jde o části, které určuj jeho typ, např. smlouva o koupi a prodeji je smlouvou o výměně věci za peníze
2) Naturalia negotii – obsahové kusy, které se při jednání pravidelně vyskytují
3) Accidentalia negotii – náhodné kusy obsahu, předpokládají výslovnou projev stran nebo jednajícího. Accidentalia negotii je podmínka – conditio, určení splatnosti….
Ad V) Vedlejší ustanovení právních jednání
1) Conditio – podmínka – účinky právního jednání jsou závislé na nejisté budoucí události.
Druhy podmínek:
A) suspenzivní – odkládací
B) resolutivní – rozvazovací (zrušovací)
C) potestativní – je ta podmínka, jejíž splnění je v moci a vůli toho, kdo má nabývat např. naučí-li se do dvou dnů 100 veršů z Aeneidy
D) kauzální – jsoU ty podmínky, které závisí na náhodě a vůle či moc oprávněného význam nemají, př. bude-li zítra odpoledne pršet
E) smíšená- jsou dílem závislé na moci a vůli a dílem na náhodě – Titus se může oženit s mou dcerou Poppeou, bude-li ho chtít
F) afirmativní – tato podmínka předpokládá nějakou pozitivní činnost (jestliže přijde můj synovec Tiberius jako první svatbu mé dcery...)
G) negativní - tato podmínka předpokládá nějakou negativní činnost
2) Dies – uložení času – na rozdíl od podmínek váže uložení času právní účinky jednání na události, které v budoucnosti jistě nastanou.
Druhy:
a) dies a quo, terminus a quo - účinky nastávají od určitého okamžiku – tzv. lhůta počínající
b) dies ad quem, terminus ad quem – účinky mají k určitému termínu skončit
c) dies certus an, incertus quando – den není jistý, nastane-li však, ví se jistě kdy – až Titus zemře
d) dies incertus an, certus quando – den není jistý, nastane.li však, ví se jistě kdy, např. až Titus dosáhne zletilosti – tedy až bude mít 25. narozeniny, toho dne se však Titus nemusí dožít
3) Modus – účelové určení – při lukrativních jednáních (darování, odkaz…)mohl dárce či zůstavitel obdařenému uložit, aby něco vykonal např. postavil mu pomník, pronesl na jeho pohřbu řeč, propustil otroka apod. Aby se podmínka splnila je třeba nejdříve něco vykonat (postavit pomník).
Samostudium + přednáška Zastoupení, neplatnost a naříkatelnost právního jednání str. 105 až 109 v Kincl, Urfus, Škrejpek: Římské právo, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 1995
Ad VI) Pojmy k zapamatování
Pojmy si vyhledejte a vysvětlete
negotium
mortis causa
inter vivos
error
dolus
vis ac metus
conditio a jeho druhy
dies
modus
Ad VII) Latinské sentence vztahující se k tématu:
Impossibilium nulla obligatio est.
Infans non multum a furioso differt, quia humus aetatis pupilo nullum intelectum habent.
Pokud je nezvládnete přeložit a vyložit, napište na diskusní forum „zkouška nanečisto“, pokud si sami neodpovíte, zveřejníme na diskusním fóru správný překlad a výklad.
Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.
https://is.muni.cz/el/1422/jaro2009/BEV203Zk/um/7883281/Pravni_ukony.jpg
Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.
https://is.muni.cz/el/1422/jaro2009/BEV203Zk/um/7883281/Pravni_ukony.jpg