Římské právo

5. přednáška: Římské právo procesní

5. přednáška: Římské právo procesní

I. Legisakční proces

II. Formulový proces

III. Kogniční řízení

IV. Reskriptový proces

V. Mimořádné prostředky praetorské

VI. Pojmy k zapamatování

VII. Latinské sentence vztahující se k tématu

Ad I) Legisakční proces

Legisakční proces – lege agere = žalovat slovy zákona. Žalobce musel přesně opsat žalobní formulář a tuto žalobu přesně přednést před praetorem, chyba ve slovech by znamenala neplatnost žaloby. Velký formalismus a symbolismus, např. kdybych žaloval o náhradu za pořezané keře vinné révy, ale slova zákona by zněla na pořezané stromy, a já bych jako žalobce před praetorem řekl, že žaluji o náhradu za pořezanou vinnou révu, pak by mi praetor žalobu zamítl – jelikož jde o princip, který se odráží v názvu tohoto řízení – lege agere = žalovat slovy zákona. Velkou roli v tomto řízení měl praetor, řízení mělo dvě stadia 1) in iure – řízení před praetorem a 2) apud iudicem - řízení před soukromým soudcem.

A) Rozhodovací řízení v legisakčním řízení

1) legis actio sacramento – nejstarší a hlavní legis actio (l.a.), jednalo se o žaloby ze zákona, která se dala použít na nároky všeho druhu

Druhy l.a. sacramento:

a) actio in rem – věcná žaloba, většinou šlo o spory o vlastnictví, před praetorem prohlásil žalobce, že určitá věc je jeho slovy meum esse a provedl vindikaci - vindicatio žalovaný zase prohlásil, že tato sporná věc je jeho a provedl contravindikaci, sporná věc se musela dovést či donést před praetora např. jeden kus ze stáda dobytka, nebo hrouda ze sporného pole apod. Po provedení vindikace a contravindikace se skládala procesní sázka – sacramento – odtud název l.a. sacramento. Ve sporech jejichž hodnota byla nad 1000 assů bylo sacramento 500 assů, ve sporech do 1000 assů a ve sporech o svobodu a čest 50 assů. Poté praetor přiřkl spornou věc jedné ze stran, ta však musela dát záruku, že ji po rozsudku vydá i s plody od litiskontestace.

b) actio in personam – šlo o osobní žalobu, vztahující se k určité osobě

2) legis actio per iudicis arbitrive postulationem – postulare – požadovat. Tato l.a byla zavedena jen pro některé actiones in personam, podle LDT žaloby z verbálních kontraktů; když žalovaný popřel nárok, navrhl žalobce praetorovi, aby bez jakýchkoli formalit – není zde sacramento – dosadil rozhodčího (iudex, arbiter).

3) legis actio per condictionem – tato l.a. usnadňovala dobývání abstraktních civilních nároků, podmínkou bylo, že je pro zažalování nároku možné použít i obou předchozích l.a. Žalobce prostě vyzve žalovaného, který popřel nárok, aby se do 30 dnů (die conditio) znovu dostavil před praetora, který pak dosadí rozhodčího, zde není sacramento, ale je zde pokuta, která připadne vítězi ve sporu.

B) Exekuční řízení v legisakčním řízení

1) legis actio per manus iniectionem – tato žaloba ve vykonávacím řízení vede k soudní personální exekuci, podrobná úprava je již v LDT deska III. viz. studijní materiály, kde je text ustanovení k dispozici (zdroj Skřejpek, M., Texty ke studiu římského práva, Orac, 2001, vydání 1., str. 32 – 33)

2) legis actio per pignoris capionem – žaloba na mimosoudní majetkovou exekuci , která byla povolována jen výjimečně pro některé pohledávky veřejné či sakrální povahy.

Ad II) Formulový proces

Vznikl z činnosti cizineckého praetora, jelikož přítomnost cizinců vylučovala použití tradičních legisakčních forem a formalit, kterých bylo ius civile plné, dále se před cizineckým praetorem řešily především obligační, obchodní a směnné vztahy, které potřebovaly rychlé řešení v čemž bránila formálnost legisakčního řízení, takže se nakonec z těchto důvodů vyvinul neformální formulový proces.

Fáze formulového procesu:

1) In iure – před praetorem – strany přijdou před praetora a předloží mu svou při; cizinecký praetor nebyl vázán formalistickým legisakčním procesem a tak postupoval dle své úvahy ( aequitas – smysl pro vyšší spravedlnost), praetor rozhodl jaké právo se bude v druhém stádiu řízení aplikovat – soudci byli rozhodnutím praetora vázáni. Praetor předal soudci instrukci, kterou vypracoval podle tvrzení stran, obsahovala vylíčení rozhodných skutečností a jejich právní kvalifikaci, tato instrukce se nazývala formula /concepta verba, šlo o slovní shrnutí případu, na konci formule byl příkaz k odsouzení nebo osvobození žalovaného na základě faktického shrnutí údajů. Soudce byl hodnocením a příkazem k odsouzení/osvobození praetora vázán. Stadium in iure končí litiskontestací a vypracováním formule.

Části formule:

a) iudicis nominatio – jmenování soudce, do formule se zapisovalo jméno soudce vybraného z alba iudicium, kterého si vybraly strany, nebo kterého jim vybral praetor

b) intentio – intence – tvrzení žalobního nároku – právní základ žaloby; dělení intencí:

· actiones in ius conceptae – intence vypracovaná a odkazující na ius civile

· actiones in faktum conceptae – intence stylizovaná podle faktického stavu (nové právo), v některých případech se stávalo, že žalobce přišel před praetora s věcí, která ještě nebyla obsažena v žádném žalobním vzorci - ediktu, ale některému žalobnímu vzoru se blížil, aby nedošlo ze strany praetora k tzv. denagatio iustitiae (odmítnutí spravedlnosti), tak praetor vypracoval intenci na základě faktických okolností a vytvořil novou žalobu – ta se pak nazývala actio utilis (žaloba užitečná) nebo actio ad axemplum

· actio utilis et actio ad exemplum – intence vytvořená podle nového vzoru přidaného k ediktu (viz. výše)

· actio ficticiae –žaloba s fikcí; šlo o nároky podle ius civile, jeho aplikaci však bránila nějaká skutečnost, nebo naopak nedostatek nějaké skutečnosti, praetor pak dá soudci pokyn, aby od překážející okolnosti odhlédl nebo si chybějící okolnost přimyslel, touto opravou a vytvořením fikce se dostalo určitému poměru – právnímu vztahu právní ochrany

· actio bona fidei –žaloba, které mají být projednány podle zásad dobré víry

· actio scricti iuris –žaloby, které musí být projednány podle přísného a formalistického ius civile

· actio arbitrariae - žaloba s rozhodčí doložkou

c) demonstratio –demonstrace – dokazování, při nejasném žalobním nároku se pro soudce, aby kauzu lépe pochopil, vpisovala do intence demonstrace –

tedy právní důvod vzniku žalovaného nároku

d) condemnatio –je příkaz k odsouzení / osvobození; kondemnace byla formulována alternativně – ukázalo-li se, že žalobní tvrzení je pravdivé, měl soudce žalovaného odsoudit, neprokázalo-li se žalobní tvrzení jako pravdivé, měl soudce žalovaného osvobodit

e) taxatio – omezující dodatek, který stanovuje nejvyšší možnou částku, kterou lze přiznat resp. Ke které lze odsoudit – důsledek zásady pekuniární kondemnace

f) adiudicatio – přisouzení, v řízení o dílčích žalobách, jde o část formule, která zmocňuje soudce, aby samostatně upravil sporné právní vztahy např. jedné straně přiřkne věc a druhé náhradu; na adiudicatio navazuje condemnatio

Litiskontestace – je ukončení formulového procesu ve stádiu in iure. Litiskonstestace byla známa již v legisakčním řízení. Litiskontestace byla zvláštní „smlouva“, kterou vypracoval praetor za součinnosti stran sporu, kterou se svěřilo rozhodnutí sporu do rukou nestranného soudce

Právní účinky litiskontestace:

a) měnila se povaha práv a povinností sporných stran, nárok žalobce se měnil na nárok na odsouzení žalovaného, povinnost žalovaného se měnila na povinnost splnit rozsudek, který bude vynesen, litiskontestací byly původní práva a povinnosti definitivně zrušeny – konsumovány a zůstal zde nárok na splnění rozsudku

b) po litiskontestaci nebylo možno provádět ve formuli změny, šlo to jen ve velmi závažných situacích – smrt stran, smrt soudce, či pokud soudce odpřísáhl, že mu není spor jasný –prohlásil - non liquet

c) právní stav v době litiskontestace se stal právním stavem pro vynesení rozsudku

d) zvyšovala se odpovědnost žalovaného, např. pokud byl předmět sporu ovocný sad, pak měl vydat ten sad, a pak také všechny požitky (plody) od doby litiskontestace apod.

e) litiskontestace přecházely žalované nároky na dědice i osobní nároky (urážky…)

f) věc, která byla předmětem sporu nesměla být žádnou ze stran zcizena

2) Apud iudicem – před praetorem dosazeným soudcem (iudex) –řízení před soudcem se dělilo do dvou částí: A) probatio – dokazování a B) sententia – vynesený rozsudku.

A) probatio – dokazování se provádělopomocí:

· výpověď stran

· výslech svědků

· prováděly se listinné důkazy

· vystupovali znalci

· …

B) sententia –soudce vynesl rozsudek, kterým byly strany vázány. Řízení ve stadiu apud iudicem se konala třetí den po litiskontestaci, zahajovalo se dopoledne a ukončeno muselo být do západu slunce, muselo-li se jednat i druhý den muselo se ve zkrácené podobě shrnout to, co bylo projednáno předchozí den. Ve stadiu apud iudicem byla přítomnost stran obligatorní, pokud se jedna ze stran nedostavila, pak byl vynesen rozsudek ve prospěch přítomné strany. Z rozsudku nebylo možné se odvolat, byl ihned – vyhlášením - vykonatelný.

Podmínky řízení:

a) způsobilost stran – strany musí být schopny vést řízení a proto musí mít:

· způsobilost k právům a povinnostem

· způsobilost k právním úkonům

· postulační způsobilost – mít způsobilost se obracet na soud

b) způsobilost soudce

Zastoupení – v římském procesním právu platila zásada nepřípustnosti zastoupení, neboť intence byla stylizována na jména žalobce a žalovaného a ti byli z rozsudku zavázání. Chtěl-li být někdo zastoupen musel se jeho zástupce stát stranou sporu, bylo možné se stát zástupcem buď jako kognitor nebo jako prokurator

a) kognitor – byl zástupce ustanovený slavnostními slovy v přítomnosti odpůrců a před soudem, je to tzv. zástupce řádný, ceremonielně pověřený

b) prokurator – v hmotném právu je to správce cizího majetku, který na základě jednostranného zmocnění vyřizuje běžné záležitosti (často otroci na latifundiích). V procesním právu určený zástupce u soudu jedné ze stran. Do procesu mohl vstoupit kdokoli, a to i bez zmocnění, ale musela být druhé straně dána záruka, že se podřídí rozsudku, nebo že zastoupený jeho jednání následně schválí.

Ad III) Kogniční proces

Cognitio extra ordinem – mimořádné kognační řízení – formulový proces se dále praktikoval a vyvíjel (od vydání lex Aebutia a byl užíván i za doby císařské). Ve formulovém procesu ve srovnání s procesem legisakčním se zesílila úloha praetora – závaznost formule pro soudce. Za principátu se úloha soudních – císařských úředníků ještě posílila natolik, že první řízení in iure nekončilo vypracováním formule a litiskontestcí, ale vynesením rozsudku, celé řízení pak bylo v rukou soudního úředníka. Tyto případy však byly zcela výjimečné a většina sporů se vedla i dále ve formulového řízení, proto začal být tento postup označován jako extraordinaria cognita – řízení mimořádné. Toto kogniční řízení se využívalo především ve sporech: o zřízení věna dceři, spory o fideikomis apod.

Ad IV) Reskriptový proces

Jak princeps neustále zvyšoval svou moc, začalo docházet k obecnému přesvědčení, že princeps je nejvyšším soudcem ve státě a lze se k němu odvolat ode všech soudů, protože jsou nižší – tak vznikl reskriptový proces. Reskriptový proces byl vybudován na základě zvyku, že stana sporu se ještě před zahájením procesu obracela na principa s žádostí, aby mu vydal dobrozdání k předložení sporné věci – odpověď na takový dopis se jmenoval reskript.

Apelace – při ní se postupovalo tak, že od soudce nižšího šla apelace buď ke správci provincie, nebo k prefektovi města Říma – praefectus Urbi, od těch potom k císaři. Tím se k císaři (resp. k jeho kanceláři) mohl instanční cestou dostat každý spor, tato koncentrace zajišťovala do určité míry jednotnost soudní praxe. Odvolání bylo velké novum, dříve mohl maximálně magistrát skrze ius intercessionis zrušit rozhodnutí, nebo plebejský tribun mohl zasáhnout skrze ius auxilii – tímto se však rozhodnutí ve věci rušilo – kasační princip, ale reskriptový proces měl účinky reformační – projednání v další instanci mohlo rozsudek nejenom zrušit, ale také jej nahradit novým rozhodnutím ve věci. V reskriptovém procesu zmizel i princip pekuniární kondemnace, rozsudek již zněl na to, co bylo skutečným předmětem zájmu žalobce.

Změny v mimořádných řízeních:

a) litiskontestce se přenáší na okamžik, kdy strany před soudem dokončily svá podání

b) in ius vocatio – předvolání na soud je upraveno tak, že žalobce podá žalobu u soudu a soud žalovanému žalobu doručí s termínem jednání (dříve musel žalobce zajistit přítomnost žalovaného sám)

c) nepřítomnost strany u jednání není důvodem k vynesení rozsudku ve prospěch přítomné strany

Ad V) Mimořádné prostředky praetorské

1) praetorské stipulace – stipulace jsou formální sliby, které jsou závazné podle ius civile, např. poručník slíbil, že poručencovy věci nedoznají za trvání poručenství žádné újmy apod.

2) interdikta – z lat. interdicere – zapovědět – jde o zákaz či příkaz vyslovený praetorem. Praetor používal interdikt především vůči svémocnému rušení osobních poměrů – např. zákaz zadržování podřízených osob apod. a poměrů majetkových - a to jak na žádost zásahem dotčené osoby, tak i na žádost jakékoli osoby ve veřejném zájmu.

Druhy interdikt:

a) interdicta prohibitoria – i. zakazovací; zakazovalo se určité chování, jednání

b) interdicta restitutoria – praetorův příkaz k obnovení dřívějšího stavu

c) interdicta exhibitoria – praetorův příkaz určité osobě, aby něco vykonala nebo něco vydala

d) interdicta simplicia – směřuje proti jedné ze sporných stran

e) interdicta duplicia – směřuje proti oběma stranám

3) missio in possessinoem – uvedení do držby, zvláštní opatření kterým praetor ohrožené osobě poskytl ochranu tím, že svým nařízením umožnil, aby se ujala protivníkova majetku (celého nebo jen části). Ohrožený se nestával držitelem, ale detentorem cizího majetku

4) restitutio in integrum – navrácení v předešlý stav, zásahem praetora se obnovoval předešlý stav a jako by k události, která vyvolala nežádoucí následky vůbec nedošlo

Ad VI) Pojmy k zapamatování

Pojmy si vyhledejte a vysvětlete

actor

reus

iurisdictio

iurisdictio voluntaria

iurisdictio contentiosa

iudicium in iure

iudicium apud iudicem

forum rei sitae

forum originis

forum domicilli

forum prorogatum

forum contractus

forum delicti commissi

legis actio

l.a. sacramento

l.a. per iudicis arbitrive postulationem

l.a. per condictionem

l.a. per manus iniectionem

l.a. per pignoris capionem

iudicis nominatio

intentio

demonstratio

condemnatio

taxatio

adiudicatio

in iure

apud iudicem

sententia iudicis

pluris petice (pluris petitio)

exeptio

litiskontestace

zásada pekuniární kondemnace

Ad VII) Latinské sentence vztahující se k tématu

Non liquet

Intentio est ea pars formulae, dua autor desiderium suum concludit

Ne bis de eadem re

Actor sequitur forum rei

Pokud je nezvládnete přeložit a vyložit, napište na diskusní forum „zkouška nanečisto“, pokud si sami neodpovíte, zveřejníme na diskusním fóru správný překlad a výklad.