165 Oznámen! c. k, místodržitele od 28« února r. 1851. stavby- veřejné, daného dně 5. února r, 1851, poď č. 663, uděleny byly dle ustanovení nejvýš, patentu.od 31, března r* 1832 následující výhradné výsady^ Bratrům Pietro, Antonio a Egidio' ' Gavazzi, pržebníkôm zbožím bed- bávoýin v Miláně, contrada de Bossi pod č, 1774, na pět let, na opravu v předení hedbáví, kterou i za vlhkých dnů v zimě hedbáví může zůstati skvělým a suchým. Žádáno, aby vynález ten zůstal tajným. Antonínu Labiovi, nájemci hospody I pozemností ve Speisingu u Vidně pod č. 32, na pět let, na vynález pluhu „mocný pluh" řečeného, který s lehkostí zem přerývá, nepotřebuje kol, velmi zřídka potřebuje nějaké popravy a když se do něho zapřáhne jen jeden; kůň, dovede to samé co-obyčejný dvouma koňmi tažený pluk Otevřený popis té výsady nalézá se u c. k. 'dolnorakous. místodržitelstva, i volno jest každém» prohlédnouti jej. J. Leschenovi a .dostavu Neiibergovi ve Vídni, na Landstrasse pod č. 14, na pět let, na opravu v dělání zaklep (nýtův) strojem, kterým se záklepy mohou zhotoviti mnohem čistěj a lacině], než posud. Žádáno, aby vynález zůstal tajným. . Obchodníkům Wollheimovi 1 spolku jeho v Terste, skrze' Dr. Josefa Weissela, dvor« a soud. advokáta ve Vídni, v/městě pod 4. 274, na pět let, na vynález stroje, kterým se z perlové matice, rohu, kosti, dřeva a t.-d. může pomocí jen .malého dle poměr« počtu dělníků? a hnací síly jen dvou koní spůso-bem fabrickým nadělati až sto tisíc kesův knofiíkiv za deň. Žádáno, aby vynález zůstal tajným. , Ferdinandovi Biringeru, majiteli výsady ve Vídni, Schaumburgergrund pod č. 55, na šest let, na vynález nového principu na bicích a jiuých hodinách a hodinkách všeho spůsobu, čímž nabývají mnohem- více jednoduchosti a tedy mnohem méně'vadám podléhají a laciností daleko předčí hodiny a hodinky spůsobu jiného« Žádáno^ aby vynález zůstal tajným. • Markoví Immergutu, privátiiíku ve Vídni, v Jagerzeile č. 520, skrze A* Heinricha, sekretáře dolnoraL průmyslnické jednoty ve Vídni, v měďte pod č. 965, na tří leta na vynález naždáku (smerglu) a prášku na broušení, nazvaného „diamanlín", zrobeného z iieupotřebeného posud odpadku, pří čemž jisté části výrobku mohou se též potřebovali k cementům, asfaltu a mramoru sádrovému. Žádáno, aby vynález zůstal tajným* Ladislavu- Grátaollovi, zámečníku a hotoviteli nástrojov ve Vídni, f