30
Částka V. — Cis, 19.
§ 2.
Protokolární prohlášení stran buďte sepisována v tom z obou jazyků zemských, ve kterém prohlášení se činí.
§ 8.
Lib Uli    JlebO    píteiiiiiODtL   kttUu   j So U    bt^Jbäil^     v    iiékicŕcili   Z    ujju it    jazyku
zemských a ,i?*feo nříjahv. pormVünr npho jinak k úřednímu noužití se předkládají netreba překládati.
§ 4<
Úřední  vyhotoveni, která vydávají se nikoli k zakročení stran nebo nikoliv
osobára  které záležitost zahájily, hudie vydá.vána v tom z obou jazyku zemských kterým mluví ta osoba, jíž vyhotovení »védcn
jkenini zuanio, kteréno jazyka ta osona užíva, neb není-h u> neiiiery z obou jazyku zemských, budiž užito toho jazyka, zemského, o kterém podle povahy případu« jako zejména podle miete, na kterém zíraná nobtvzi lze předpokládati, že mu rozumí,
§ 5.
ustanovení §£ i—4 platí také vzhledem k obcím a samosprávném organům v markrabství Moravském v těch záležitostech, ve kterých je za strany pokládati slušíc
§ 6.
Výpovědi svedíni buďte zapisovány v tom zemském ja.zyce, ve kterém byly učiněny.
i.
{Jídáme užívejte jazyka ústního přednesení nebo podání, ve kterém strana věc zahájila pří všech úředních úkonech (vyjímajíc poradu) k vyřízení nebo k 'rozhodnutí této věcí sloužících.
Pří  úředních úkonech,  které jsou  zavedeny nikoliv k zakročení   strany
avšak jsou  určeny,  aby strany  o  nich byly zpraveny, budiž užíváno zemského jazyka, jenž jest povaze předmětu přiměřen.