122                              Ročník 1913. — Částka XXVII. — Cis. 35.
§ 3. Okolnost týdenního placení nájemného nemá na smlouvu nijakého vlivu.
§ 4.
Po dobu nájmu na určitou dobu není pronajímateli dovoleno, nájemné v té době zvyšovati.
§ 5.
Najme-li se byt na neurčitou dobu, tedy v pochybných případech, kde nebylo nic zvláštního smluveno, považuje se za pravidlo, že byt najat jest na obvyklou dobu léčení, totiž čtyři týdny, a nesmí též po tu dobu zvýšení nájemného nastati. Zamýšlí-li nájemce v tomto případě byt po uplynutí čtvrtého týdne opustiti, nebo míní-li pronajímatel byt jinému pronajati, má býti dána týdenní výpověď. Nestalo-li se tak, považuje se smlouva nájemná na další neurčitou dobu za prodlouženou a může kdykoliv týdenní výpovědí býti rozvázána,
§ 6. Najímá-li se však výslovně na týden, či jen na den, má býti výpověď dle  toho  vždy týdenní,  neb  denní,  totiž  na  24  hodin.   Výpověď mohou  dáti obě strany.
§ 7.' Týden výpovědní musí sledovati těsně za ostatními a počítá se od toho dne, kdy závaznost platební za pronajatý byt počíná. Stane-li se výpověď během týdne,  platí to tak, jako  by  se  stala  teprve  ku  konci  toho  týdne.  Za  týden se počítá sedm dní.
§ 8.
V případě nájmu týdenního, či na neurčitou dobu dá-li se výpověď hned první den příchodu, tedy dlužno zaplatiti jen za jeden týden.
§ 9.
Chce-li lázeňský host při nájmu týdenním  nebo na neurčitou dobu  byt
náhle opustiti, tedy musí vedle nájemného za běžící týden ještě týdenní nájemné
jako odškodné zapraviti.   Nicméně nemá na opuštěný byt žádného nároku ani
práva  týž  dále  pronajati.   Při nájmu  denním obnáší náhrada  denní nájemné.
§ io.
Pronajímatel má právo, žádati od nájemce závdavek ve výši týdenního nájemného. Týž propadá, když nájemce během prvního týdne se nenastěhoval a pronajímateli nedá dostatečné záruky, že přece smlouvě dostojí. Nedá-li takové záruky, může pronajímatel po uplynutí toho týdne bytem jinak naložiti.