Ročník 1914. — Částka IL — Cis. 4,                                     33
§ 84
Rozhodce může býti z těchže důvodů odmítnut, které opravňují k odmítnutí soudce (§§ 19. a 20. jurisdikční normy, zákon ze dne 1. srpna 1895, čís. 111 ř. z.).
Strana, která ustanovila rozhodčího sama, jest oprávněna odmítnouti jej pouze tehdy, vznikla-li příčina k odmítnutí nebo zvěděla-li o ní strana až po tom, kdy jej ustanovila (§ 586. soudního řádu, zákon ze dne 1. srpna 1895, čís. 113 ř. z.).
§ 85.
Rozhodčí soud rozhoduje podle volného uvážení v mezích návrhů stran. Nemohou-li se rozhodčí shodnouti na obnosu náhrady, rozhodne předseda v-mezích návrhů rozhodčími učiněných.
§ 86.
Při jednání má se předseda nejprve pokusiti o smír mezi stranami, který se má také vztahovati na útraty řízení. Nezdaří-li se tento pokus, má se rozhodčí soud po vykonaném šetření místním vysloviti především o tom:
1.  stala-li se škoda skutečně zvěří nebo při vykonávání honitby; dále
2.   v jaké míře jsou údaje stran o okolnostech, majících podle §§ 73. a 74. vliv na nárok na náhradu škody, s odborného stanoviska odůvodněny, a má pak o nároku, pokud se týče tam, kde může býti obnos škody ihned zjištěn, o výši náhrady, jakož i o útratách řízení (§ 88.) rozhodnouti.
Na zvláštní žádost příslušné strany má se o těchto útratách také tenkráte nalézti, není-li nutno rozhodnouti o náhradě škody.
§ 87.
V onom případě však, kde podle výroku rozhodčího soudu musí se vyčkati doba žní, aby škoda správně mohla býti odhadnuta, má poškozený pod ztrátou svého nároku na odškodněnou zavčas zakročiti o provedení druhého jednám ještě před počátkem žní.
Žádost tuto má předseda podle § 83. vyříditi a strany vyzvati, aby, pokud možno, do rozhodčího soudu vyslaly ony rozhodčí, kteří v něm zasedali při jednání prvém.
Při jednaní má se předseda opět pokusiti o smír, který se má vztahovati též na útraty řízení; nezdaří-li se však tento pokus, má rozhodčí soud rozhodnouti o výši náhrady, jakož i o útratách řízení (§§ 86. a 88.).