Ročník 1914. — Částka III. — Čís. 10.                                       85
Rozhodčí může býti odmítnut z týchž důvodů, které opravňují k odmítnutí soudce■(§§ 19. a 20. jurisdikční normy, zákon ze dne 1, srpna 1895, čís. 111 ř. z.), tedy:
1. je-li tu dostatečný důvod, že se může pochybovati o jeho nepredpojatosti
2.  ve věcech, ve kterých je sám stranou nebo při kterých je k některé ze stran v poměru spoluoprávněného, spoluzavázaného nebo postihem povinného;
3.  ve věcech své manželky anebo takových osob, které s ním v přímé řadě jsou příbuzný nebo sešvakřeny, nebo s kterými v poboční řadě až do čtvrtého stupně je příbuzný nebo ve druhém stupni sešvakřen;
4.  ve věcech svých osvojitelů nebo pěstounů, osvojenců nebo schovanců, svých poručencův a opatrovanců;
5.  ve věcech, v nichž ustanoven byl nebo Ještě jest zmocněncem některé ze stran.
Strana, která ustanovila rozhodčího sama, jest oprávněna odmítnouti jej pouze tehdy, vzešla-li příčina k odmítnutí, nebo zvěděla-li o ní strana až po jeho ustanovení.
.......................:..............!....................:-...., dne.....................'........................................... 19.....t........
Předseda (náměstek předsedy) rozfaoěího soudu: