209
Recia^ ševcovského pomocníka ¥ Těšíně, na oprav« v děláni obuvi, pivodně Janu Polákovi dne 2« srpna r. 1844 propůjčenou, pak Janu Juliovi a dne 2. srpna r. 1847 Bechovi postoupenou, prodloužiti na 6tý rok,
Což se-tímto obecně oznamuje,
190. Připiš mor. zemského správce ke všem představeným krajů v
a biskupstvím od 6. prosince rB 1849^ y prostředcích ku zamezení nedo\uleué samuYlastné pomoci«
Výjevy samovolného soudnictví lidu, m poslední doby v zemi této bohužel častěj se vyskytující, poukazují na potrebu toho., aby m poučováním lidu venkovského od duchovenstva a co možná nejpřísnějším vykonáváním policie nad bezpečností působilo tak, by tyto žalostné výstupky se juž neobnovovaly,
Jako tedy s jedné strany od ministra soudnictví dáno bylo kriminálním fiop.flíípí nařízení: bv no každé kdv takovv vvstunek se nrihodt co netr^chlei jíiožiiá provodiv vyšetrovaní o tom. a nejistota a nehodám vystavené bezpečnosti
'     ĺ ,       '  ' I       ' f               v.-      í                   |      ty       t                       %-f     |        pť)A,A   'i;|!                                  '    w                              f           ,                 r       v»,   i
iVlíiitSb6klätŕiÍľl'U    |ii'T|)tSti    Oü   ó,    u    n i.«,    OtóL    OOiíO/J±.c   &<    Vu,   \? iiltlit    s 6    puánutet«,    tiiúiili
Ävíášte za povinnosť bedlivé duzorstvi na podřízené úrady ku hájení bezpečnosti \  \\?y   ohr.r.   irísfti   nÁleř.fih vvknnnvnl}   nolicti  nad  hranpcnosti
Uŕadové   bezpečnosti   mají5  aby  úcinnosf jejich  v tom   ohfed»   byfa   dle
možnosti podporována, vzájemným pôsobením duchovních zprávou? pečovati o to., aby se- venkovskému íiiiii  vsode iresíníeJnosi nedovedené  samoviasrné nomocí
zřídka spüsobem spravedlivý hněv vzbuzujícím dávají najevo svou vlastní surovosti bezcitnosť a znemravné!o&t\ až ve svěrskosf přecházejícím - dojímavým poučováním rozložila a na mysl uvedla, zároveň aie  vážné a  přísné   napomenutí
jemu dalo, že vláda všeliké osobování sobě soudcovské mocí od lidu, Čím se sahá do pravidelné působivosti úřadův soudních, ku vykonávaní zákona ustanovených- a podkopává se zákonitý pořádek ve státě — na žáden spůsob trpěti nemůže, nýbrž každý takový skutek svémocného soudnictví lidu musí dle celé přísnosti zákona trestati co zločinné násilnictví.
Já tedv zároveň vyzývám i biskupstva, abv duchovenstvu zastávajícímu duchovní   zprávu «ložili za povinnost, venkovský lid v nadzmíněném ohled« účinně
poučovati. I aby prostřednictvím duchovenstva toho bei ustání se přičiňovaly, by každou příležitostí, jak v kostele, tak ve škole a v životě rodinném co nej-žívěj se  rozvíjelo mravní uspůsobenf lidu i budil se v něm lepší cit.