Evropská správní a kulturní studia BDS a. r. 2009/2010 Trestní právo (hmotné a procesní) v evropském prostředí IV. semestr Přednáška č. X. – 28. 4. 2010 (V. Kratochvíl) I. Trestní právo hmotné a trestní právo procesní - odvětví vnitrostátního práva ČR jejich vztah - vnitrostátní (národní) právo: - právo tvořené státem, státním suverénem (jeho zákonodárným orgánem), platné: - na jeho území pro jeho občany a obyvatele, jakož i pro cizince; - např. dopravní nehoda Rakušana způsobená jím v Mikulově, s následky na životě jiného... (trestní odpovědnost podle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. /TrZ/, místní působnost § 4 odst. 1 – z. teritoriality) - mimo jeho území i pro jeho občany a obyvatele; - např. dopravní nehoda Čecha způsobená jím ve Vídni, s následky na životě jiného... (trestní odpovědnost podle rakouského tr. zák. /öSTGB/ a podle § 6 TrZ - z. personality aktivní) - podle předmětu právní úpravy se vnitrostátní právo diferencuje na právní odvětví: - p. ústavní, správní, finanční, občanské, obchodní, rodinné, pracovní, trestní aj. - podle metody právní úpravy na právo: - veřejné (princip subordinace subjektu právního vztahu jinému subjektu tohoto vztahu: občan vůči státu); např. ústavní, správní, trestní ... - soukromé (princip ekvivalence subjektů); např. právo občanské ... - právo obsažené v zákonech a jiných obecně závazných normativních právních aktech; Ústava, Listina základních práv a svobod, občanský zákoník, trestní zákon (§ 110 TrZ), trestní řád, přestupkový zákon aj. Trestní právo hmotné (TPH) v objektivním smyslu: - odvětví veřejného práva ČR - chránící vybrané individuální a společenské zájmy a vztahy před společensky nejvíce škodlivými útoky fyzických osob na ně, tj. před trestnými činy a proviněními; - systém právních norem regulujících vznik, změnu a zánik ochranných trestněprávních vztahů mezi pachatelem (subjektem) trestného činu, provinění a státem (TPHVzt) - Subjekt TČ===(obsah: pr.+pov.)===ObjektTČ===(obsah: pr.+pov.)===STÁT - např. vznik – spácháním TČ; zánik – promlčením trestnosti činu, trestu ... - vymezujících základy trestní odpovědnosti, tedy trestný čin a provinění, a právní následky základů trestní odpovědnosti (tj. trestných činů a provinění), tedy tresty, ochranná opatření a opatření; Trestní právo hmotné v subjektivním smyslu (viz obsah TPHVztahů) - trestním zákonem daná míra možností jednání subjektů trestněprávního vztahu - tj. pachatele trestného činu a státu - pachatelovo právo na spravedlivou sankci … - právo (i povinnost) státu vyžadovat po pachateli podrobení se této sankci ... Trestní právo procesní (TPP) v objektivním smyslu - odvětví veřejného práva ČR - upravující trestní řízení, za účelem ochrany vybraných individuálních a společenských zájmů a vztahů před společensky nejvíce škodlivými útoky fyzických osob na ně, tj. trestnými činy a proviněními; - systém právních norem regulujících vznik, změnu a zánik ochranných trestněprocesních vztahů mezi osobou proti níž se vede trestní řízení (obviněným z trestného činu) a orgánem činným v trestním řízení (TPPVzt) - Obviněný===(obsah: pr.+pov.)===SKUTEK===(obsah:pr.+pov.)===OčTŘ - např. vznik - § 160/1, 2 tr. ř. („sdělení“ obvinění); zánik - § 226/a tr. ř. (zproštění obžaloby); Trestní právo procesní v subjektivním smyslu (viz obsah TPPVztahů) - trestním řádem daná míra možností jednání subjektů trestněprocesního vztahu - tj. např. obviněného z trestného činu a příslušného orgánu činného v trestním řízení - procesní práva obviněného, např. na spravedlivý proces … § 33 tr. ř. - práva (i povinnosti) orgánů činných v trestním řízení vůči obviněnému, sledující naplnění účelu trestního řízení (§ 1, § 2/5 tr. ř.); Vztahy: - TPH a TPP jsou dvě relativně samostatná právní odvětví - např. trestní řízení skončené zprošťujícím rozsudkem, protože skutek se nestal, tedy ani trestný čin, proběhlo bez toho, že by tu byl od počátku hmotněprávní důvod – spáchaný TČ – TPP reálně fungující bez TPH ekvivalentu; - např. spáchaný trestný čin, jehož pachatele by bylo možno odsoudit, nikdy nevyšel najevo – TPH virtuálně fungující bez TPP ekvivalentu; - TPH a TPP jsou zároveň úzce propojena - „spojité nádoby“ - jedno bez druhého by jen obtížně obhájilo svoji existenci - trestný čin, provinění lze jako takové právně „diagnostikovat“ a jejich pachatele za ně postihnout trestem, trestním opatřením jen cestou trestního řízení, nikoliv cestou bezprostřední aplikace TPH (svépomocí); na rozdíl např. od občanského práva ... - vzdor své relativní samostatnosti, nezávislosti jednoho na druhém nemůže reálně TPH existovat bez TPP a naopak II. Mezinárodní právo veřejné a mezinárodní právo trestní Mezinárodní právo veřejné (MPV): - mezinárodní právo veřejné vzniká (především) dohodou více států: - zajišťuje mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství - právo obsažené (především) v mezinárodních smlouvách (bilaterálních, multilaterálních); - nutno od něj odlišovat mezinárodní právo soukromé (MPS), coby součást též vnitrostátního práva, nejen smluvního MP; - obsahuje především tzv. kolizní právní normy upravující hlediska platná pro výběr právního řádu, podle kterého se bude řídit určitý vztah s mezinárodním prvkem ... - dále obsahuje právní normy upravující osobní a majetkové postavení cizinců - řeší vztahy práva vnitrostátního a jiných zahraničních (vnitrostátních) právních řádů; - např. českého a rakouského rodinného práva v případě uzavírání manželství - právo obsažené např. v zákoně č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, č. 326/1999 Sb., azylový zákon ... Mezinárodní právo trestní (MPT): - dopadá na trestání fyzických osob - jednotlivců, kteří spáchali činy, jejichž postih vyžaduje mezinárodní spolupráci ... - rozlišuje se: - MPT smluvní založené na nepřímém donucení potenciálních pachatelů; - vyžaduje harmonizaci vnitrostátních trestních zákonodárství: - zavazuje smluvní státy ke stanovení trestnosti určitých činů ve vnitrostátním právu (kriminalizace) a - k vytvoření právních předpokladů pro jejich postih podle něj (jurisdikce), popř. k umožnění extradice a dalších forem právní pomoci mezi státy; - např. mezinárodní „Úmluvy o bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku“ ze 70. let XX. st. a §§ 290 – 292 TrZ, nebo dohody o právní pomoci ve věcech trestních, kupř. „Evropská úmluva o vydávání č. 549/1992 a její dva Dodatkové protokoly...“ aj. - MPT založené na přímém donucení pachatelů; - trestnost jejich činů plyne přímo z pravidel obecného mezinárodního práva (MP), bez ohledu na to, zda jde zároveň o trestný čin podle vnitrostátního práva každého státu; - zločiny podle MP, spáchané jednotlivci jednajícími v úředním postavení či se souhlasem státu (individuální trestní odpovědnost), postihované vnitrostátními soudy nebo mezinárodními trestními soudy (ad hoc, nebo stálým; viz Statut stálého Mezinárodního trestního soudu (1998) – zločiny genocidia, proti lidskosti, válečné zločiny … ) Vztahy: - mezinárodní právo trestní je součást mezinárodního práva (veřejného); III. Trestní právo mezinárodní (hmotné a procesní) ve vztahu k mezinárodnímu právu trestnímu Trestní právo mezinárodní (TPM): - trestní právo mezinárodní je tvořeno právními normami vnitrostátního práva, dopadajícími na kriminalitu s mezinárodním prvkem, z aspektu hmotného a procesního práva - rozlišuje se: - Trestní právo mezinárodní hmotné: - normy upravující jednostranně především prostorovou (místní) působnost trestních zákonů států vzhledem k zahraničí; dále též kriminalizující určité typy činů jako trestných v souladu s MP závazky státu (viz výše harmonizace) - např. §§ 4 – 8 TrZ (zásady teritoriality, registrace, personality aktivní, ochrany, univerzality), viz též §§ 9 – 10 TrZ; příklady viz shora … Mikulov … Vídeň - např. §§ 290 – 292, §§ 262 – 267 TrZ - Trestní právo mezinárodní procesní: - normy upravující subsidiárně (§ 375 tr. ř.) mezinárodní právní pomoc v trestních věcech - hlava XXV. tr. ř. (Právní styk s cizinou) ve znění z. č. 539/2004, 457/2008, – tzv. „euronovely“ zavádějící vedle tradičních institutů (extradice, dožádání) i nové „evropskoprávní“: - evropský zatýkací rozkaz ... - přeshraniční pronásledování, sledování a odposlech ... - společný vyšetřovací tým, dočasné předání ... aj. - uznání a výkon rozhodnutí ukládajících propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot s jinými členskými státy Evropské unie … - připravován je samostatný zákon o právním styku s cizinou ve věcech trestních … Mezinárodní právo trestní: viz výše Vztahy: - jsou stejné, jako vztahy mezi vnitrostátním právem trestním (hmotným a procesním) a mezinárodním právem veřejným, navíc obohacené o prvek mezinárodní - vztah vnitrostátního práva trestního (hmotného a procesního) a mezinárodního práva veřejného řeší: - čl. 10 Ústavy ČR - „Vyhlášené mezinárodní smlouvy (MS), k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu (ČR); stanoví-li MS něco jiného než zákon, použije se MS.“ - jde o monistické pojetí vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva, s primátem (předností) mezinárodního práva projevující se v: - aplikační přednosti MS před vnitrostátním zákonem, stanoví-li tato MS něco jiného než zákon, aniž by byla dotčena platnost tohoto zákona; - např. v trestním řízení nelze trestní stíhání zahajovat, nebo zahájené trestní stíhání je nutno zastavit, vede-li se pro skutek, za který již byl obviněný postižen jako za přestupek, aniž bylo toto pravomocné rozhodnutí o přestupku zrušeno; § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., čl. 10 Ústavy ČR a přímá aplikace čl. 4 Dodatkového protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách, protože trestní řád povinnost v těchto případech trestně nestíhat nestanoví obligatorně, na rozdíl od citovaného Protokolu (,...který tak stanoví něco jiného) – zásada ne bis in idem (nikoli dvakrát v téže věci); - vyhlášené … atd. mezinárodní smlouvy nejsou pramenem vnitrostátního práva, ale jen součástí právního řádu ČR; - nadále zůstávají pramenem mezinárodního práva a jako takové podléhají zvláštnostem jejich výkladu (viz Vídeňská úmluva o mezinárodním právu smluvním, §§ 31 – 33, č. 15/1998 Sb. z.); IV. Evropské právo (komunitární a unijní) PŘED Lisabonskou reformní smlouvou (LRS) ve vztahu k vnitrostátnímu právu Evropské právo: - neboli právo Evropské unie (trojpilířové architektury), jako specifický, svébytný jev odlišený a odlišný od národního práva členských států, jakož i od právních aktů jiných evropských integračních seskupení; např. Rady Evropy, a odlišný od mezinárodního práva (veřejného); - tzv. „třetí druh práva“, na rozdíl od práva národního a mezinárodního; - jemuž členské státy EU přizpůsobují své vnitrostátní právo; - bylo prostředkem harmonizace práva na úrovni ES – členské státy (vertikála), dále na úrovni EU – členské státy (horizontála), jakož i mezi členskými státy navzájem (horizontála) - dělilo se na: - evropské komunitární právo: - I. pilíř Smlouvy o ES – společný trh, hospodářská a měnová unie, mělo nadnárodní, nadstátní, supranacionální povahu; - evropské unijní právo: - II. pilíř Smlouvy o EU – společná zahraniční a bezpečnostní politika, - III. pilíř Smlouvy o EU – policejní a justiční spolupráce v trestních věcech, mělo mezinárodní, mezivládní charakter; Vztahy: - evropské právo komunitární je kategorií zcela svébytnou (sui generis); - evropské právo unijní mělo blízko ke klasickému mezinárodnímu právu veřejnému; - jejich vzájemný vztah byl „vztahem“ svým způsobem doposud míjejících se kategorií co do jejich cílů (tj. politik, k nimž směřují: I., + II., III. pilíř) a metod jejich naplňování, při patrné tendenci k posilování komunitární povahy evropského práva jako celku: - „de lege lata“ (viz rozh. Evropského soudního dvora /ESD/ z 13. 9. 2005, C-176/03, o zrušení rámcového rozhodnutí Rady EU č. 2003/80/SVV ze dne 27. 1. 2003, o trestněprávní ochraně životního prostředí, s tím, že danou otázku má upravit směrnice – tj. právní akt I. pilíře Smlouvy o ES; dále viz rámcové rozhodnutí Rady EU 2005/667/SVV zrušené ESD a směrnici EP a Rady EU 2005/35/ES – obojí se týkající ochrany životního prostředí před znečišťováním z lodí ...) - „de lege ferenda“ (Evropská ústavní smlouva – 2004/2005 /SÚE/ – čl. I-6 /primát unijního práva před právem členských států/ a zamýšlené budoucí zrušení trojpilířové architektury EU; Lisabonská reformní smlouva – 2007/2008/2009, kráčející „ve šlépějích“ SÚE) - vnitrostátní právo a evropské právo: - jejich vztah se odvíjel od toho, zda šlo o poměr vnitrostátního práva a komunitárního práva, nebo o poměr vnitrostátního práva a unijního práva; - v prvém případě: - díky supranacionalitě (některých právních aktů I. pilíře) a jeho přednosti (primátu) před vnitrostátním právem bylo komunitární právo přímo aplikovatelné v členském státě; - viz nařízení podle čl. 249 Smlouvy o ES - v druhém případě: - právní akty II. a zejm. III. pilíře, postrádající supranacionalitu ..., neměly přímý účinek v členském státě; - viz rámcová rozhodnutí III. pilíře podle čl. 34/2, b) Smlouvy o EU V. Evropské právo (komunitární a unijní) PO Lisabonské reformní smlouvě ve vztahu k vnitrostátnímu právu Vznik a krátká historie Lisabonské reformní smlouvy (Smluv) - Evropská rada - zasedání 21. a 22. 6. 2007 - dohoda na svolání mezivládní konference s cílem vypracovat smlouvu, kterou se pozmění stávající Smlouvy (SEU a SES) za účelem posílení efektivity a demokratické legitimity rozšířené Unie, jakož i soudržnosti její vnější činnosti; - mezivládní konference pracovala v souladu s podrobně vymezeným mandátem, schváleným Evropskou radou; - Portugalsko jako předsednická země zahájilo mezivládní konferenci 23. 7. 2007; - práce na úpravě SEU a SES v podobě Lisabonské reformní smlouvy měly zároveň zohlednit závěry mezivládní konference z června roku 2004, na níž byl s malými změnami přijat text dnes již „mrtvé“ Smlouvy o Ústavě pro Evropu; - mezivládní konference měla za úkol dokončit svou práci nejpozději do 31. 12. 2007, měl-li být dostatek času na ratifikační proces, jemuž by se měla podrobit výsledná, tj. Lisabonská reformní smlouva ještě před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009; - V druhé polovině roku 2009 byl aktuální stav procesu ratifikace Lisabonské reformní smlouvy, která vzešla ze shora naznačených zdrojů a jednání, následující: - Před ratifikací stálo Irsko, Německo a Česká republika. - Irové šli znovu k hlasovacím urnám 2. 10. 2009, což bylo oficiální datum druhého irského referenda o Lisabonské reformní smlouvě. Irská vláda navíc zveřejnila Bílou knihu, ve které vysvětlila, jaké změny ve fungování EU Smlouva přinese a jaké právně závazné záruky a garance si Irsko zajistilo.[1] Tento dokument měl občanům Irska Smlouvu objasnit a pomoci jim lépe ji pochopit.[2] Irské referendum Smlouvu přijalo. - V Německu Lisabonskou reformní smlouvu posoudil Ústavní soud a potvrdil její slučitelnost s německou ústavou. Soud také prohlásil, že poslední krok ratifikace je třeba odložit, dokud nebude přijat doprovodný německý zákon o právu parlamentu na spoluúčast. O tomto zákonu se mělo jednat a hlasovat v obou komorách německého parlamentu na podzim roku 2009.[3] - V České republice, dne 18. 2. 2009 vyslovila Poslanecká sněmovna poměrem hlasů 125 pro, 61 proti souhlas s ratifikací Lisabonské reformní smlouvy. V květnu, 6. 5. 2009, vyslovil souhlas s touto smlouvou i Senát poměrem hlasů 54 pro, 20 proti. Svůj podpis pod Lisabonskou reformní smlouvu zvažoval prezident republiky, vyčkávaje osudu jeho „opt-outu“ k LZPEU.[4] - Po tomto podpisu se stala Lisabonská reformní smlouva právně platnou dnem 1. 12. 2009, stejně jako Listina základních práv EU. Podstata některých změn zaváděných LRS - zmíněný mandát, schválený Evropskou radou, jenž měl být výhradním základem a rámcem jednání „červencové“ mezivládní konference, zahrnuje následující změny Smluv (SEU a SES), které však v podobě samotné LRS z podstatné části přebírají dosavadní obsah SÚE:[5] - dosavadní ústavní koncepce (ve smyslu SÚE), spočívající ve zrušení všech stávajících, zejm. zakládajících smluv a jejich nahrazení jediným textem nazvaným „Ústava“ (SÚE), se opouští; - LRSmlouvou změněná SEU podrží dosavadní název („LRSEU“), toutéž smlouvou reformovaná SES bude nazvána Smlouvou o fungování Unie („SFU“) / Smlouvou o fungování Evropské unie („SFEU“); - obě reformované smlouvy budou smlouvami, na nichž je založena EU, která bude mít jednotnou právní subjektivitu, EU nahradí Společenství a bude jeho nástupkyní; - „Konference potvrzuje, že skutečnost, že Evropská unie má právní subjektivitu, Unii v žádném případě neopravňuje k přijímání právních předpisů nebo k jednání v oblastech mimo pravomoci, které byly Unii svěřeny členskými státy ve Smlouvách.“ - LRSEU a SFU nebudou mít ústavní charakter, nebude používán výraz „ústava“, vypouštějí se termíny „zákon“, „rámcový zákon“, naopak se zachovají stávající názvy „nařízení“, „směrnice“ a „rozhodnutí“; - stran přednosti práva EU před právem členských zemí bude s odkazem na dosavadní judikaturu Soudního dvora ES přijato prohlášení: - „Konference připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie mají Smlouvy a právo přijímané Unií na základě Smluv přednost před právem členských států, za podmínek stanovených touto judikaturou.“ - změny stávajících SEU a SES se kromě jiného týkají: - postavení Listiny základních práv EU, jejíž znění do těchto smluv nebude zahrnuto, plyne z prohlášení: - Listina, jež je právně závazná, potvrzuje základní práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a práva vyplývající z ústavních tradic společných členským státům. - Listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie, ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii, ani nemění pravomoc a úkoly vymezené Smlouvami.“[6] - bude zvlášť stanovena právně závazná hodnota - status a oblast působnosti této Listiny; - Unie konstatuje svůj závazek uznat práva, svobody a zásady obsažené v Listině a závazek přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. - přistoupení EU k EÚLPZS má garantovat jednotlivci právo individuální stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva proti aktům orgánů Unie. - Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, při respektování základních práv a různých právních systémů a tradic členských států. - změny se dále týkají mechanismu v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech, který členským státům nově umožní pokračovat v další práci na určitém (právním) aktu, zatímco jiným umožní se na tom nadále neúčastnit: - Pokud se člen Rady domnívá, že by se návrh směrnice podle [čl. III-271 odst. 2, čl. III-271 odst.1 nebo 2,[7]] dotkl základních aspektů jeho systému trestního soudnictví, může požádat, aby se záležitostí zabývala Evropská rada. V takovém případě se řádný legislativní postup pozastaví. Po projednání, a pokud bylo dosaženo konsensu, Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení vrátí návrh zpět Radě, která ukončí pozastavení řádného legislativního postupu. V případě, že nedojde k dohodě, a pokud si alespoň devět členských států přeje navázat posílenou spolupráci na základě dotčeného návrhu směrnice, oznámí to ve stejné časové lhůtě Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. V takovém případě se povolení k zavedení posílené spolupráce podle [čl. I-44 odst. 2 a čl. III-419 odst. 1] považuje za udělené a použije se ustanovení o posílené spolupráci.[8] - v rámci základních zásad týkajících se pravomocí bude stanoveno, že Unie jedná pouze v mezích pravomocí svěřených jí v LRSEU a SFU členskými státy; - v rámci ustanovení o demokratických zásadách se zavede posílený kontrolní mechanismus subsidiarity. - proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie může Rada nařízením vytvořit z Eurojustu Úřad evropského veřejného žalobce. Vztahy: - rozdíly mezi dosavadním evropským právem komunitárním jako kategorií zcela svébytnou (sui generis) a evropským právem unijním obojí spojeným s trojpilířovou architekturou ES/EU se v důsledku jejího zrušení LRS stírají ve prospěch komunitarizačních tendencí; - (Evropská ústavní smlouva – 2004/2005 /SÚE/ – čl. I-6 /primát unijního práva před právem členských států/ a zamýšlené budoucí zrušení trojpilířové architektury EU; Lisabonská reformní smlouva – 2007/2008/2009, kráčející „ve šlépějích“ SÚE) - vnitrostátní právo a evropské právo: - jejich vztah se odvíjí od poměru vnitrostátního práva a v důsledku LRS posilujícího práva komunitárního; - díky komunitární supranacionalitě evropského práva a jeho přednosti (primátu) před vnitrostátním právem bude toto právo podle povahy jeho sekundárních pramenů přímo aplikovatelné v členském státě; VI. Evropské trestní právo Evropské trestní právo: - soubor norem (právních aktů) různé právní povahy (primární, sekundární), přijatých jak orgány členských států, tak orgány (institucemi) Evropské unie s legislativní pravomocí (původní i přenesenou); - dotýkajících se vnitrostátních (národních) trestněprávních systémů členských států EU, nebo směřujících k postupnému vytváření trestněprávního systému samotné EU, a to (i) supranacionální povahy; - zahrnujících reakci na činy soudně trestné (trestné činy), tj. kriminální povahy; - dělí se na: Trestní právo evropské (vnitrostátní, evropeizované)(TPE): - je kategorií národní (vnitrostátní), tedy výsledek procesu - nikoliv „poevropštění“ (tj. v nadsázce řečeno „znásilnění“ národního práva… právem evropským …, k němuž snadno může dojít, popř. dochází i pouhým „opisováním“ či přepisováním sekundárních pramenů (unijního) práva do vnitrostátních obecně závazných právních aktů členského státu) - např. doslovné převzetí rámcového rozhodnutí do transformačního a implementačního vnitrostátního zákona ... - nýbrž výsledek procesu „evropeizace“ národních trestních práv členských států EU, tzn. jejich vertikální harmonizace s komunitárním právem ES, jakož i horizontální harmonizace s unijním právem EU, včetně vzájemné harmonizace trestních práv členských států, zohledňující specifika národních trestních práv; - např. rámcové rozhodnutí Rady EU o boji proti terorismu č. 2002/475/JVV a § 311 TrZ obsahující skutkovou podstatu trestného činu „teroristického útoku“, transponovanou a implementovanou do TPH ČR zákonem č. 537/2004 Sb. z. - např. rámcové rozhodnutí Rady EU o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi jednotlivými členskými státy č. 2002/584/JVV a § 403 a n. tr. ř., ve znění transpoziční a implementační novely č. 539/2004, č. 457/2008 Sb. Evropské právo trestní (supranacionální): - mělo by být (bude) samostatnou, a to nadstátní, nadnárodní (supranacionální) kategorií, tzn. výsledkem - právotvorby unijních institucí; tu je ovšem třeba podtrhnout, že nikoliv nezávislé na vlivu trestněprávních tradic, principů atd. členských států Unie ; - např. „de lege lata“ viz nahrazení trestněprávní unijní ochrany životního prostředí namísto cestou rámcového rozhodnutí REU, směrnicí … (viz shora) - „de lege ferenda“ viz už přístupy SÚE – tendence ke komunitarizaci ... - např. podle čl. III-270 odst. 1 písm. a) SÚE měl stanovit evropský zákon (obdoba dnešního nařízení) opatření, která mají za cíl stanovit pravidla a postupy pro zajištění uznávání všech forem rozsudků … v celé Unii; - v tomtéž v zásadě pokračuje LRS; Vztahy: - obě „trestní práva“ Evropy se k sobě chovají podobně, jako „trestní právo mezinárodní“ (TPM – TPE) a „mezinárodní právo trestní“ (MPT – EPT) - tu i tam jde o citlivý problém nedotknutelnosti či omezeného vzdání se suverenity členského státu v otázce trestní jurisdikce ... Některé projekty v oblasti evropského trestního práva - Corpus Juris – 2000 (CJ)[9] Vznik a krátká historie - CJ obsahuje trestněprávní úpravu na ochranu finančních zájmů EU; - CJ jak normový soubor je pouze návrhem, který (dosud) není platný; - první verze z r. 1997 se stala předmětem diskusí a úvah mezi teoretiky a praktiky z celé Evropy; - 4. – 6. března 1999 (Trier) evropské kolokvium: „Corpus Juris jako základ evropského trestního práva.“ - dosaženo shody o základních principech, jež jsou charakteristické pro všechny evropské trestněprávní systémy; - následovala verze z roku 1999 - 2000 (Florencie) Základní zásady CJ 2000 - tradiční principy (základní zásady) trestního práva hmotného a trestního práva procesního jsou uvedeny v bodu I CJ: - zásady zákazu retroaktivity a zákazu analogie legis (k tíži pachatele); - zásada criminalia sunt restringenda (trestní zákony se vykládají restriktivně); - zásady individuální trestní odpovědnosti a zásada proporcionality trestů; - zásada práva na (zákonného) soudce (princip soudní záruky); - nové principy CJ: - zásada ne bis in idem v kontextu evropského principu teritoriality; - zásada kontradiktornosti trestního řízení; - Evropská ústavní smlouva – 2004/2005 (SÚE)[10] Vznik a krátká historie - základní (ústavní) právní dokument Evropské unie, přijatý mezivládní konferencí v červnu roku 2004; - v případě jeho platnosti by nahradil bývalé zakládající smlouvy (Smlouva o založení Evropského společenství /Římská smlouva/ I. pilíř komunitární /volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu/, 1958 – SES, ve znění všech změn a doplňků; Smlouva o Evropské unii /Maastricht/ II. pilíř mezivládní /společná zahraniční a bezpečnostní politika/, III. pilíř mezivládní /policejní a soudní spolupráce v trestních věcech/, 1993 – SEU, ve znění změn a doplňků /Amsterdam – 1999, Nice - 2003 ); - zakládal právní subjektivitu EU, která koordinuje politiky členských států a vykonává komunitárním způsobem pravomoci, které jí členské státy svěřují; - SÚE neprošla požadovaným ratifikačním procesem, nenabyla tedy platnosti; Základní trestněprávní zásady SÚE - čl. I-5 odst. 2 - zásada loajální spolupráce Unie a členských států; trestněprávní rozměr této zásady může mít různé podoby; jako příklad lze uvést ustanovení SÚE o sdílených pravomocech (čl. I-14 odst. 2 písm. j)); - čl. I-9 odst. 3 - obecné zásady práva Unie, tvořené základními právy garantovanými Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách a též vyplývajícími z ústavních tradic společných členským státům EU; - čl. I-11 odst. 1 - zásady svěření pravomocí, subsidiarity a proporcionality klíčové z trestněprávního hlediska; - čl. I-12 odst. 2 - zásada pravomoci sdílené, způsob jejího výkonu členskými státy a Unií v prostoru svobody, bezpečnosti a práva; - Listina základních práv Unie: - čl. II-80 - zásada rovnosti před zákonem, zasahující jak do trestního práva procesního, tak i hmotného; - čl. II-64 - zásada humánnosti trestů; - čl. II-65 odst. 1, 2 - zásada zákaz otroctví a nucené práce; - čl. II-107 - zásada účinné právní ochrany před soudem, tj. i trestním, jakož i spravedlivého trestního procesu; - čl. II-108 - zásady presumpce neviny a práva na obhajobu; - čl. II-109 odst. 1, 2 - zásady nullum crimen nulla poena sine lege praevia (žádný trestný čin, žádný trest bez předcházejícího zákona, zákaz retroaktivity k tíži pachatele), včetně výjimek z nich; - čl. II-109 odst. 3 - zásada přiměřenosti výše trestu trestnému činu; - čl. II-110 - zásada ne bis in idem (zákaz dvojího trestního stíhání nebo potrestání za stejný trestný čin, za nějž byl již pachatel v Unii odsouzen nebo osvobozen); - čl. III-257 odst. 3 - zásada prevence trestné činnosti; koordinace a spolupráce mezi policejními a soudními orgány; zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech, jakož i sbližování předpisů trestního práva, v případě nutnosti a ve vymezených oblastech; viz též čl. III-258, čl. III-272, čl. III-270 odst. 1, 2 a čl. III-27; - čl. III-270 odst. 2 písm. a) - zásada vzájemné přípustnost důkazů mezi členskými státy, potřebná v nezbytném rozsahu pro usnadnění (zásady) vzájemného uznávaní soudních rozhodnutí v trestních věcech; Literatura: Delmas-Marty, M., Vervaele, J.A.E. Corpus Juris 2000. Brno: Nakl. Sypták, 2001. Překlad do češtiny J. Fenyk, S. Kloučková. Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck, 2009. Knapp, V. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995. Kratochvíl, V. Trestněprávní rozměr smlouvy o Ústavě pro Evropu a jeho význam pro evropské trestní právo. Právník č. 3/2007, s. 274 a n. Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: C. H. Beck, 2009. Kratochvíl, V. České trestní právo hmotné a procesní v evropském právním prostředí. AUBI, No 355. Brno: MU, 2009. Křepelka, F. Právo Evropské unie. Brno: MU Brno, 2005. Malenovský, J. Mezinárodní právo veřejné. 3. vyd. Brno: MU a Doplněk, 1993. Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2007. Syllová, J., Pítrová, L., Svobodová, M. Ústava pro Evropu. Praha: C. H. Beck, 2005. Svoboda, P. Úvod do evropského práva. Praha: C. H. Beck, 2004. Šturma, P. Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Praha: Karolinum, 2002. Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R. Evropské právo. Praha: C. H. Beck, 2004. Právní zpravodaj, č. 7/2007, s. 1-2; viz též: „Mandát pro mezivládní konferenci v roce 2007“, http://www.consilium.europa.eu/cms3_fo/showPage.asp?id=1297&lang=cs dostupný 8. 8. 2007 http://www.euroskop.cz/21688950/clanek-zpravodajstvi-o-reformni-smlouve-eu, dostupný 14. 9. 2007 V Brně dne 26. 4. 2010 ________________________________ [1] K tomu srov. podrobnější závěry Evropské rady 18. - 19. 6. 2009. http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/CS/ec/108634.pdf citováno 9. srpna 2009 [2] http://europa.eu/lisbon_treaty/index_cs.htm citováno 9. srpna 2009. [3] http://europa.eu/lisbon_treaty/index_cs.htm citováno 9. srpna 2009. Spolková rada německého parlamentu schválila předmětné doprovodné zákony dne 18. 9. 2009, takže podpisu Lisabonské reformní smlouvy německým prezidentem již v tomto směru nic nebránilo. [4] Dne 2. 11. 2009 dostupný z: http://www.euroskop.cz/332/14190/clanek/29-10-2009-text-ceske-vyjimky-z-listiny-zakladnich-prav-eu/ . Dále viz Kratochvíl, V. České trestní právo hmotné a procesní v evropském právním prostředí. AUBI, No 355. Brno: MU, 2009 str. 34, 35. [5] Právní zpravodaj, č. 7/2007, s. 1-2; viz též: „Mandát pro mezivládní konferenci v roce 2007“, http://www.consilium.europa.eu/cms3_fo/showPage.asp?id=1297&lang=cs dostupný 8. 8. 2007 a http://www.euroskop.cz/21688950/clanek-zpravodajstvi-o-reformni-smlouve-eu, dostupný 14. 9. 2007: „Jen deset z 250 návrhů v nové smlouvě se liší od euroústavy…“ [6] „Mandát pro mezivládní konferenci v roce 2007“, http://www.consilium.europa.eu/cms3_fo/showPage.asp?id=1297&lang=cs dostupný 8. 8. 2007, s. 12. [7] Citována je tu zřejmě SÚE, kde se používá termín „evropský rámcový zákon“, což potvrzuje výše naznačený závěr o tom, že se upouští od nynějších rámcových rozhodnutí, která mají být nahrazena právě směrnicemi. [8] K problematice posílené spolupráce v oblasti policejní a justiční v trestních věcech více srov. Kratochvíl, V. České trestní právo hmotné a procesní v evropském právním prostředí. AUBI, No 355. Brno: MU, 2009 str. 119 až 124. [9] Delmas-Marty, M., Vervaele, J.A.E. Corpus Juris 2000. Brno: Nakl. Sypták, 2001. Překlad do češtiny J. Fenyk, S. Kloučková. [10] Syllová, J., Pítrová, L., Svobodová, M. Ústava pro Evropu. Praha: C. H. Beck, 2005.