Hendiadys
-  z řečtiny : „ hen dia dyoin“ = jedno dvěma
- patří mezi nejčastější básnické figury latinské poezie
-   dvěma souřadně spojenými slovy, z nichž jedno z nich by mělo být podřadné,  je vyjádřen určitý
pojem.
- většinou se jedná o dvě podstatná jména, z nichž jedno nahrazuje původní přídavné jméno




-            “a figure of speech in which a complex idea is expressed by two words connected by a
conjunction”

-            Obě slova reprezentují jeden koncept a druhé z nich rozvádí myšlenku toho prvního

-            záměrem této figury je vyvolat u čtenáře jasnou myšlenku, pochopení, na úrovni
podvědomí

-            na rozdíl od Tautologie, která je velmi podobná, slova nejsou synonyma



                                  Hendiadys v českých příkladech



•        Pro naději a z mrtvých vstání (m. naději na zmrtvýchvstání; Skutkové 23, 6)

•         Bolest a pláč ( bolestný pláč)

•        Něha a láska (něžná láska)

•        Věnce a kvítí ( věnce z kvítí)

•        Vítr a chlad ( chladný vítr)

•        Jaro a háj (jarní háj)











•       Př.:

                                     •        Kde domov můj?!
                                      Znáte v kraji bohumilém
                                     tiché duše v těle čilém,
                                    jasnou mysl, vznik a zdar,
                                      a tu sílu, vzdoru zmar:
                                    To je Čechů slavné plémě —
                                     mezi Čechy — — domov můj!





                           „Chceme mít potomstvo od všeho, co je krásné,

                             aby květ krásy zde nikdy kvést nepřestal,

                               nýbrž až dozraje, a. opadne a zhasne,

                                aby zas dědic nes památku jeho dál;

                               ty ale, zahleděn jen do obrazu svého,

                           živíš svůj jas a třpyt jen z vlastní podstaty

                           a způsobuješ hlad tam, kde je hojnost všeho .

                             sám sobě nepřítel a k vlastní slasti zlý!

                              I když jsi jediná ozdoba tohoto světa,

                              jediný hlasatel radostných jarních dní,

                         chystáš sám v sobě hrob tomu, co v tobě vzkvétá,

                           a - něžný lakomec - plýtváš v svém skrblení.

                              Smiluj se nad svìěem, zanech té lakoty,

                                  nechtějte poklad všech zhltnout

                                                     jen hrob a ty!“                           (W.
                                           Shakespeare)



•       Cum amicitia atque pace = with friendship and peace

    ( v míru a přátelství, přátelský mír, …)

•        peccatum et infamia ( hřích a hanba – hanebný hřích)

•        Hendiadys hojně využívá i Vergilius ve svém díle Aeneis , nebo William Shakespeare ve hře
Hamlet

      (př. „Th'expectancy and rose of the fair state“)