MV806K Lidská práva a dokumentární film

17. 5. 2010 - manipulace s veřejností; film: Obraz nepřítele

 Síla médií a manipulace s veřejností

Média hrají v naší soudobé éře informací nazastupitelnou roli. Přinášejí nám zprávy o tom, co se děje za rohem, či na druhém konci světa, jaké bude zítra počasí či kde jsou levné banány. Naučili jsme se médiím důvěřovat a nechali jsme je vejít do našeho soukromí, do našeho obývacího pokoje, kuchyně i ložnice. Média získala v posledních 50. letech ohromnou moc a právem bývají nazývana sedmou světovou velmocí. Média hrájí významnou roli také ve válečných konfliktech. V posledních 20 letech máme díky ním možnost sledovat války kdekoliv na světě v přímém přenosu. Naučili jsme se těmto médiím důvěřovat a obraz, který nám zprostředkují, akceptovat jako pravdivou realitu. Je třeba si ovšem uvědomit, že objektivita médií je relativní pojem a jako za vším ostatním i za médií stojí lidé, kterým pomáhají k uskutečňování jejich cílů, ať můžou být sebeospravedlnitelnější. Je nepochybné, že i média podléhají politickému tlaku, který  je obvzláště u válečných konfliktů enromní.

Náplní našeho posledního semináře bude právě obraz nepřítele, který je prezentován v amerických médiích. Ať jde o teroristu, Somálce či Iráčana, vždy jde o bezcharakterní osobu bez tváře. Naproti tomu bývá tato mediální masáž zaměřena na vytvoření positivního obrazu amerických jednotek a bohulibosti a prospěšnosti vojenského tažení.

V druhé části semináře budeme mít možnost diskutovat s nazávislou novinářkou Luckou Macků, která má s tímto tématem zkušenosti vzhledem k její aktivitě v současné Gruzii, kde natáčí dokument o médiích a lidských právech.

 

Mark Daniels / Francie / 2005 / 92 min.
Režisér Mark Daniels natočil ve francouzské produkci dokument mapující mediální strategie zobrazování války v amerických televizích. První reportážní fotografie z bojiště je datována už občanskou válkou - tehdy způsobila otřes stejně jako o něco později první poprava vietnamského vězně, kterou američtí diváci viděli na televizních obrazovkách přímo ve svých obývacích pokojích. Taková otevřenost ale pro americké válečné zpravodajství není vůbec typická. Největší rozmach televize a válka ve Vietnamu se odehrávaly ve stejnou dobu. Záběry z války zvyšovaly sledovanost a na jejich základě pak lidé demonstrovali proti nesmyslnosti obětování amerických vojáků pro jinou zemi. Z ukázek tehdejšího vysílání a z poznání, jak se lišilo v amerických a evropských televizích, jasně vyplývá snaha amerického zpravodajství ukonejšit obyvatele USA tím, že je přesvědčí o neporazitelnosti armády a o hrdinském charakteru vojáků bojujících s nepřítelem bez tváře, s kterým se potom nemůže nikdo ztotožnit. Aby předešel prosakování nežádoucích obrazů války, kontroluje od té doby Pentagon pod záminkou bezpečnosti pohyb novinářů. Americké úřady se z této války poučily: médiím začaly vstup do válečných oblastí co nejvíce komplikovat a mediální výstupy se snaží kontrolovat. Do zpravodajství pronikají hollywoodské stereotypy, jaké vidíme v akčních filmech, které dobře slouží k mytizaci armády jako koncentrace americké síly. Pohled, jakým vidí válku Američan, se podobá zážitku diváka epického válečného filmu.
Obraz nepřítele však nevypovídá pouze o Americe - má nadčasovou a nadnárodní platnost, dotýká se všech možných konfliktů druhé poloviny 20. století.

Očekávaný host: Lucie Macků

Dlouhodobě se zajímá o otázku lidských práv a médií, především o mediální systémy a svobodu slova v postsovětských státech. Vloni začala v Gruzii natáčet dokument o lidských právech, letos se tam vrátila a na filmu stále pokračuje. V Gruzii zároveň pracovala i v uprchlických táborech. V současnosti pracuje pro občanské sdružení Antikomplex a dokončuje mediální studia na FSV UK. Předtím vystudovala antropologii v Plzni a pracovala jako novinářka.

Předchozí
Následující