22. 3. 2010 - KLDR; film: Severní Korea, jeden den života
KLDR
Oficiální název: Korejská lidově demokratická republika
Hlavní město: Pchjongjang
Rozloha: 120 538 km2
Počet obyvatel: 23,48 mil . obyvatel (odhad z července 2008, v létě začal probíhat nový census)
Oficiální jazyk: korejština, znalost angličtiny je mezi obyvatelstvem ale i na úřadech velice omezená, mimo Pchjongjang prakticky nulová.
Měna: 1 severokorejský won (KPW)
Stav lidských práv v KLDR je velice těžké posoudit vzhledem k mlčenlivosti režimu a uzavřenému charakteru celé země. Vláda veden Kim-Čong-Ilem velice stěžuje jakékoliv pozorování cizinců v této oblasti. Pokud někdo dostane povolení k vstupu bývá ostře kontrolován, humanitární pracovníky nevyjímaje.Dle oficiálních prohlášení Korejské vlády nedochází v KLDR k žádnému porušování lidských práv. Vláda tvrdí, že socialismus si zvolili lidé sami a tento systém věrně slouží jejich blahu a prosperitě. I když je velmi složité vytvořit jakoukoliv detailnější studii o životě a strastech korejského obyvatelstva, je jasné, že korejská vláda kontroluje prakticky všechny činnosti obyvatel.
Severní Korejci nemohou svobodně vyjadřovat svůj názor a vláda vězní ty, kteří se odváží k otevřené kritice režimu. Jedinými sdělovacími prostředky jsou rádia a televizní stanice kontrolované vládou. Všechna média téměř nepřetržitě vychvalují vládu a velkého Kim-Čong-Ila. Severokorejský režim byl opakovaně nazván americkou administrativou "totalitární diktaturou" a kritizován velkým množstvím mezinárodních organizací v čele s OSN a Amnesty International. Všechny snahy o kritiky zvenčí byly však odmítnuty severokorejským režimem jako zasahování do vnitřních záležitostí země a jako snaha o vnucování cizích hodnot a měřítek. Severokorejská vláda několikrát veřejně popřela jakékoliv porušování lidských práv a zprávy mezinárodních organizací prohlásila za lživé a propagandistické.
Severní Korea, jeden den života
Pieter Fleury / Nizozemsko / 2004 / 48 min.
Hlavní postavou poklidným tempem plynoucího snímku je severokorejská dělnice Hong Sun Hui. Kamera jí sleduje od ranního doprovázení své dcery do školky, přes pracovní den v továrně na oblečení až po večerní sledování televize. Stejně jako řada jejích spoluobčanů je Hong přesvědčená, že největší radostí je uctívání „milovaného vůdce“ a že za většinu problémů jejich chudé země mohou „američtí imperialističtí psi“. Film ukazuje bez komentáře, ale zato v dostatečně výmluvných záběrech neuvěřitelnou, až hrůzně absurdní intenzitu, se kterou totalitní režim Severní Koreji vymývá každodenně svým občanům mozek. Úsměvnější momenty ve snímku nabízí pohled na kurz angličtiny zdánlivě nezatížený všudypřítomnou propagandou.