Krajský soud v Ostravě Havlíčkovo nábreží 1835/34 72881 Ostrava
Žalobce:
Zastoupený:  Mgr. Maroš Matiaško, nar, 30. 11. 1983, číslo OP: SP 556139 Adresa pro doručování: Burešova 6, 602 00 Brno
Žalovaný:      Psychiatrická léčebna, Olomoucká ulice č.   173, 785  17 Šternberk, státní příspěvková organizace zřízená Ministerstvem zdravotnictví ČR.
ŽALOBA NA OCHRANU OSOBNOSTI PROTI ZÁSAHŮM
ZPŮSOBENÝM PODMÍNKAMI POBYTU A LÉČBY V
PSYCHIATRICKÉ LÉČBNĚ ŠTERNBERK
Dvojmo
Žalobce podává podle § 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník žalobu na ochranu osobnosti ve věci zásahů do jeho osobnostních práv, které byly způsobeny podmínkami pobytu a léčby v psychiatrické léčebně Šternberk.
SHRNUTÍ PŘÍPADU
1.   Žalobce trpí Wilsonovou nemocí, která propukla v roce 1999, v jeho 28 letech. Wilsonova nemoc zásadně ovlivnila fyzickou i psychickou stránku osobnosti žalobce. Toto životně nebezpečné onemocnění spočívá v poruše metabolizmu mědi a usazováním mědi v orgánech člověka. Měď se usazuje i v mozku nemocného, způsobuje řadu nespecifických příznaků jako je snížení inteligence, změny osobnosti, poruchy polykání, řeči, poruchy hybnosti, křeče aj.
2.   V roce 2002 se žalobce dopustil jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívaní dle § 242 odst. 1. tr.z. Z důvodu toho, že u žalobce byla vymizelá ovládací (volní) složka jednání v důsledku jeho duševní poruchy, bylo trestné stíhání pro jeho nepríčetnosť zastaveno. Okresním soudem v Olomouci mu bylo uložena dne ochranné opatření v podobě ústavního ochranného sexuologického léčení, v Psychiatrické léčebně (dále jenom „PL") ve Šternberků. Subjektivně se po tomto pobytu v léčebně jeho sebekontrola zhoršila. Při léčení mu byly podávány pouze antiandrogeny, bez psychoterapie.
3.    Po změně formy léčení na ambulantní a propuštění, se žalobce dopustil opakovaně sexuálně motivované trestné činnosti. Ochranná sexuologická léčba ústavní byla opakovaně proměněna na ambulantní formu. Před ústavním léčením v PL Šternberk se žalobce podrobil, léčení v Psychiatrické léčebně Bohnice. V té době navázal kontakt s MUDr. ^ttÉHMB který ho seznámil s možnosti podpoření léčení pomocí psychoterapie. V Bohnicích probíhala skupinová psychoterapie, ale pro těžkou poruchu řeči nebyla pro žalobce plně využitelná. Jeho přítclkyněflHHlHlMflto mu zprostředkovala kontakt na psychoterapeutku paní flHBBHMHNMMfcľ s níž začal spolupracovat.
4.   Důsledkem Wilsonovy nemoci se žalobce pohybuje jenom ztěžka, komplikovaně komunikuje a jeho pohyby jsou nekoordinované, trpí silnými bolestmi zad. projevila se u něj porucha osobnosti. Jeho zdravotní stav je velmi špatný, dle kategorizace závislosti na pomoci jiné fyzické osoby podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách - § 8, byl stěžovatel zařazen do III. stupně závislosti (těžká závislost).
5.    V listopadu 2007 byla žalobci opětovně přeměněna ambulantní forma ochranného léčení na ústavní. Její výkon byl rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci nařízen v PL Šternberk. Od listopadu 2007 do začátku září 2008 byl žalobce hospitalizován na oddělení 15A a oddělení 3B v PL Šternberk. U žalobce se různí diagnózy, podle nejaktuálnějšího vyšetření byla u něj diagnostikována náhražková hebefilte, která se projevila v důsledku Wilsonovy nemoci (příloha č. 1).
6.   Žalobce tvrdí, že nuceným pobytem v PL Šternberk bylo nezákonně zasaženo do jeho důstojnosti. Podmínky pobytu a léčby, kterým byl žalobce ve své komplexnosti v PL Šternberk, vystaven se zakládají dle jeho názoru na mučení, špatné nebo ponižující zacházení a jako takové neproporcionálně zasahují jeho důstojnost.
7.   Dne 16. května 2008 usnesením Okresního soudu v Olomouci sp.zn. 5 Nt 11 1/2008 byla ústavní forma ochranného léčení přeměněna na ochranné sexuologické léčení ambulantní.
J.
POPIS ROZHODUJÍCÍCH SKUTEČNOSTÍ
V roce 1999 propukla u žalobce Wilsonova nemoc. V důsledku této nemoci došlo mimo jiné i k poškození nervové soustavy, která způsobila poruchu osobnosti, a vyskytla se náhražková forma hebe.fi.lie. Za své hebefilní jednání byl opakované trestné stíhán, vždy bylo trestní stíhání zastaveno v důsledku nepríčetnosti pachatele v době spáchaní trestné činu. U žalobce byla vymizelá složka ovládací (tj. složka volní).
Žalobce trpí Wilsonovou nemocí. Dle desáté revize mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) nese Wilsonova nemoc označení B830 a se jedná o poruchu metabolismu mědi. Nemoc způsobuje, že měď se hromadí v tkáních člověka. To se projevuje neurologickými nebo psychiatrickými symptomy a porucho u jater.1
Ze závěrů dalšího odborného posouzení ze dne 23. června 2005 vypracovaného prof. MUDr. Rabochem, Doc. Mudr. Hynkem a PhDr. Paviátem vyplývá, že Wilsonovou nemocí trpěla babička žalobce, před nemocí měl několik normálních heterosexuálních známostí. Znalci diagnostikovali kromě Wilsonovy nemoci i přítomnost sexuální deviace - pedofile zaměřené na nedospělé dívky a chlapce. Pedofilu dle jejich názoru musel trpět již před propuknutím Wilsonovy nemoci. Tento závěr žalobce odmítá, přeci nemocí měl běžné známosti. Ze závěru soudně znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Procházkou, CSc. dne 26. června 2006 vyplývá, že žalobce trpí sexuální deviací typu pedofilie až hebefilie. V době vyšetření nebyla diagnostikována duševní choroba v pravém slova smyslu. Znalec zjistil organicky podmíněnou poruchu osobnosti. Inteligence a mestická funkce jsou relativně málo poškozeny, výrazněji je to v motorice a povahových rysech. Podle znaleckého posudku prim. MUDr. Miroslava Koupila ze dne 30. července 2008 trpí žalobce od svých 28 let organickým Psychosyndromen! při Wilsonově nemoci. Jedná s u něj o náhražkové hebefilní jedná při uvedené invalidisující neurologické chorobě.
Žalobce trpí těžkým onemocněním, Wilsonovou nemocí, která zásadně ovlivňuje jeho somatické a psychické zdraví. Podle znalce prim MUDr. Miroslava Kroupila vyplývá, že žalobce trpí extrapyramidovými hyperkinesemi a levostrannou paresou hradního koše. Řeč, chůze i ostatní volní pohyby jsou narušeny.
Žalobce byl v roku 2002 poprvé hospitalizován na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku, kterým byla nařízena ochranná sexuologická léčba v PL Šternberk. Dva měsíce byl ve vyšetřovací vazbě a pak sedm měsíců v PL. Podle vyjádření znalce z oboru psychiatrie MUDr. Miroslava Koupila , bylo léčení kontraproduktivní (s. 10 znaleckého posudku ze dne 30.8. 2008).
Podruhé byl žalobce hospitalizován v PL Praha 8 - Bohnice, a to na základě rozhodnutí Obvodního soudu v Praze. Opětovně se jednalo o ochrannou sexuologickou léčbu. V PL Bohnice byl žalobce hospitalizován 13 měsíců. Znovu byl medikován antinadrogeny. Během léčení byly prováděny kontroly jejich působení a zkoušeny různé preparáty i dávkování, protože podle vyjádření ošetřujícího lékaře jeho reakce na ně nebyly úplně typické. Žalobce trpěl strachem z dalšího narušení zdraví.
Pro bližší informace srov. stránku mezinárodní asociace Wilsonovy nemoci: hllp://www,wilsonsdisease.onj/, nebo popis nemoci dostupný na stránkách Wikipedie: http://en.vvikipedia,org/vviki/Wilson's_diseuse/Jcite_nole-Ala-0
V listopadu 2007 byla žalobci opětovně přeměněna ambulantní forma ochranného léčení na ústavní. Její výkon byl rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci nařízen v PL Šternberk. Od listopadu 2007 do začátku září 2008 byl žalobce hospitalizován na oddelení 15A a oddělení 3B v PL Šternberk. V PL Šternberk byl medikován antiadrogenem proverb (tzv. chemická kastrace). Místo vysvětlení způsobu léčení mu byla opakovaně v PL Šternberk nabídnuta chirurgická kastrace, s příslibem propuštění.
II. ZÁSAH DO DŮSTOJNOSTI ŽALOBCE
Žalobce tvrdí, že pobyt v PL Šternberk a podmínky jeho léčby nepřiměřeně zasáhly do jeho soukromého života a založily mučení nebo nelidské či ponižující zacházení. Žalobce se zejména domnívá, že podmínky pobytu a léčby v PL Šternberk neobstojí v testu přiměřenosti zásahů do soukromého života a zároveň ve svém souhrnu zakládají mučení nebo nelidské či ponižující zacházení.
Žalobce, který je těžce zdravotně postižený čelil v PL Šternberk zacházení, které je dle jeho názoru v rozporu s požadavky na humánní zacházení s pacienty. Tento jeho pobyl byl ovlivněn nevyhovujícím vnitřním, řádem a praktikami, které se příčí etickým lékařským postupům a potřebám moderní psychiatrie.
a)  Žalobce nemohl ležet ve své posteli v průběhu dne
Na oddělení 15A, kde žalobce strávil větší část svého pobytu v PL Šternberk platí režim, že pacienti nemůžou přes den používat postele. Mohou jenom sedět na židlích, nebo ležel na zemi. Každý pacient je povinen opustit svou postel před snídaní. Budíček je v 6 hodin ráno. Postel, kterou žalobce dostal přidělenou, měla prolezenou drátěnku. takže spaní na ní zhoršovalo problémy s páteří a bolesti zad. Na jeho opakovanou žádost o tvrdé lůžko nikdo nereagoval. Po snídani probíhá společný nebo individuelní program, který se zejména odehrává v jídelně, která funguje i jako společenská místnost. Pacient může používal své lůžko přes den jenom se souhlasem zdravotnických pracovníků.
Tomuto režimu se musel přizpůsobit i žalobce. Bylo mu řečeno, že pokud by měl jiný režim, bylo by to nefér vůči ostatním pacientům. Vzhledem ke svému postižení potřeboval v průběhu dne ležet, případně se pohybovat s podporou. Namísto toho byl nucen každý den opustit svou postel a sedět na židli, případně ležet na zemi. Kvůli Wilsonově nemoci má žalobce poškozené záda a sezení mu způsobuje bolest. Proto mnohokrát ležel na zemi oddělení 15A, a to i v zimě. Několikrát z toho, že byl ve špatné poloze, dostal velice silné křeče, kdy mu musel pomoct zdravotnický personál. Žalobci nebylo umožněno ležet v posteli v době. kterou by si zvolil, kdy by cítil nevolnost. Tato praxe je v České republice rozšířená, zejména uzavřená oddělení vypadají tak, že pacienti bezcílně krouží po chodbách nebo sedí, či spí na zemi nebo v křeslech různých místností. Obecně praxi uzamykání pokojů kritizuje Veřejný ochránce práv ve své zprávě z návštěv psychiatrických léčeben2 a v bodě 124 doporučuje: „Doporučuje se upustil od celodenního uzamykání pokojů a zpřístupnění ložnic pacientům i během dne. "
b) Žalobce neměl vlastní skřínku pro své osobní věci
2 Zpráva je dostupná na adrese: hnp://www.ochrance.cz/dokumenty/M
Na oddělení 15A neměl žalobce vlastní skřínku, a tak jako jiní pacienti, si své věci nosil sebou v igelitových taškách. Když mu bylo špatně a musel si lehnout na zem, tak zaspával na svých věcech, protože na oddělení byly běžné krádeže. Každý pacient by měl mít možnost uložit si své cennosti na specifické místo, a měl by mít vyčleněnou skřínku pro osobní věci, kde by se k nim nemohly dostat jiní pacienti. Možnost uložit si své osobní věci do vlastní skřínky je důležitým aspektem práva na soukromý život člověka. Žalobce na tomto místě by rád zdůraznil, že svět psychiatrického pacienta na uzavřeném oddělení se zúží na jedno oddělení v PL, kde vládne nepřehledná šedá zóna interních předpisů a nařízení, které nejsou pacientům běžně dostupné a o všech věcech rozhoduje ošetřující lékař. Moc lékaře nad člověkem s postižením je ohromující. V těchto institucích, kde je omezována osobní svoboda člověka, dochází kňučené medikaci a nejsou zákonem stanoveny pevně práva a povinnosti pacientů a lékařů, je velice důležitý alespoň minimální osobní prostor, alespoň minimálni zážitek svobody. V PL Šternberk takový osobní prostor žalobce postrádal. V bodě 108 zprávy Veřejný ochránce práv doporučuje: zajistit možnost používání uzamykatelné skříňky každému pacientovi".
c)   Žalobce  se   musel,  sprchovat,  společně s jinými spolupacienty a za přítomnosti zdravotní sestry
Na oddělení 15A se musel žalobce sprchovat společně s ostatními pacienty, za přítomnosti zdravotnického personálu, zejména zdravotní sestry. Vzhledem ke svému postižení se stěžovatel cítil trapně a velice nepohodlně. Tuto praxi kritizuje i Veřejný ochránce práv v bodě I 1 1 své zprávy: Možnost individuálního sprchování by měla být dána nezávisle na žádosti s tím, že by dohled neměl býl provázen plošně, ale pouze v odůvodněných případech. / tehdy je potřeba respektovat jistou míru intimity a nevystavovat pacienta vizuální kontrole ve větší míře, než je nezbytné, s tím, že by kontrolu pokud možno měla provádět osoba stejného pohlaví.
d) Žalobce neměl možnost pobývat pravidelně mimo uzavřené oddělení
V důsledku Wilsonovy nemoci je žalobcova schopnost pohybu značně ztížená (III. stupeň závislosti na pomoci jiných), ale je schopen pohybu s podporou a částečně i samostatného pohybu. Žalobci nebylo umožněno používat invalidní tříkolku, a to navzdory tomu, že areál PL Šternberk umožňuje takový pohyb (chodníky jsou zrenovované, bez výmolů a bariér). Personál odmítal brát stěžovatele na procházky, protože z důvodu fyzického postižení se tempem nemohl vyrovnat pacientům bez postižení. Žalobce upozorňuje na závažný fakt, v případě, že se mu zhoršil zdravotní stav, mu byl namísto nabídnutí specifické podpory odebrán volný režim. To se udalo za celý pobyt min. 4x. V podstatě byl potrestán za to, že se jeho zdravotní stav (fyzická stránka) dočasně zhoršil. Veřejný ochránce práv ve své zprávě, bod 125, zdůraznil: „pacienti (i geronlopsychiatričtí) měli mít možnost pobývat mimo oddělení na čerstvém vzduchu pravidelně. Přesto, zeje to pro vedení léčeben velký problém domnívám se, že by měl býl standard v tomto ohledu zvýšen. Nelze považoval za dobrou péči lakové zacházení, kdy pacientovi není umožněno po dobu několika týdnů či měsíců pobývat no čerstvém vzduchu. "
e) Žalobce nedosáhl na psychoterapii v PL Šternberk
Podle znaleckých posudků by měla léčba žalobce spočívat v kombinaci psycho-, socio- a farmakoterapie. V psychiatrické léčebně Šternberk žalobce nedosáhl na psychoterapii i když o
ní žádal. Konkrétně žádal MUDr. Doj čára, který ho odkázal na psychologa Dr, Věžníka. S doktorem Věžníkem měl žalobce možnost mluvit za prvních šest měsíců čtyřikrát, a to vždy ani ne půl hodiny. Nedošlo k navázání žádného kontaktu. Žalobci bylo umožněno dojížděl na psychoterapii do Jeseníku, ale ne vždy. Na psychoterapii stěžovatele vozila jeho matka na vlastní náklady. Rovněž vycházky po areálu zajišťovala jeho matka, protože bez podpory nebyl schopen chodit. Bez její pravidelné podpory by se dostal pouze do malé uzavřené zahrádky, kde mohl pouze sedět na lavičce.
f) Na žalobce byl vyvíjen psychický nátlak v otázce chemické a chirurgické kastrace
Na žalobce byl vyvíjen nátlak v otázce chemické a posléze chirurgické kastrace. Za dobrovolné podrobení se kastraci mu byly nabídnuty různé výhody, jako např. volný režim. Depotní léčbě antiandrogenem proverou se podvolil, i když s ní zásadně nesouhlasil. Svůj nesouhlas opakovaně projevil. Důsledkem léčby proverou bylo dočasné vymizení schopnosti sexuálně se uspokojit, avšak nevymizely sexuální představy žalobce. Ten má přítelkyni, která za ním pravidelně dojížděla, ošetřující lékaři o ní věděli. Navzdory tomu vyvíjeli na stěžovatele nátlak, aby se podrobil chirurgické kastraci. Na tyto pochybení upozornil žalobce opakovaně v řadě svých stížností, písemných i ústních. Tyto zůstaly nevyřízené
Na problém tzv. chemické a chirurgické kastrace upozornil ve své zprávě i Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT)'\ CPT zdůrazňuje, že léčba antiandrogeny by měla být vždy založena za důkladném individuálním psychiatrickém a lékařském posouzení a že tyto léky by měly být podávány čistě dobrovolně. Stejně jako před zahájením jakékoli léčby by měl být pacient plně informován o všech potenciálních účincích a vedlejších účincích a měl by být schopen kdykoli svůj souhlas odvolat a léčbu přerušit. Dále by mělo být podávání antiandrogenů kombinováno s psychoterapií a jinými formami poradenství, aby bylo dáío sníženo riziko recidívy. Léčba antiandrogeny by také neměla být obecnou podmínkou pro propuštění sexuálních delikventů, nýbrž by měla být podávána vybraným jedincům na základě individuálního posouzení. CPT doporučuje, aby podávání antiandrogenů pacientům v ochranném léčení bylo přezkoumáno ve světle výše uvedených připomínek (bod 25).
Podle Ministerstva zdravotnictví Psychiatrická léčebna Šternberk nemá vytvořeny podmínky pro výkon soudem nařízených ochranných léčeb sexuologických v ústavní formě. Nemá samostatné oddělení pro sexuologické léčby, nemá kvalifikované lékaře s atestací v oboru Sexuologie, nemá zavedenou režimovou léčbu, která je v případě sexuálních deviantů a delikventů základní k vytvoření náhledu (Příloha č. 4).
Návrhy důkazu:    Výslech matky žalobce
Listinné důkazy dle příloh
III. PONIŽUJÍCÍ A NELIDSKÉ ZACHÁZENÍ
Žalobce se domnívá, že výše uvedené okolnosti zakládají ve svém souhrnu ponižující a nelidské zacházení v PL Šternberk. ESLP zdůrazňuje, že špatné zacházení musí dosáhnout
' Srovnej správu CPT o návštěvě České republiky ve dnech 25. března až 2. dubna 2008. zpráva je ze dne 4. února 2009. dostupné na adrese: hup://\vwvv.cp[.coe.int'EN/statcs/cze.html.
určitého minimálního stupně závažnosti, aby se na něj vztahovala garance či. 3 Úmluvy, Posouzení tohoto minimálního stupně závažnosti je relativní. Závisí na všech okolnostech případu, jako je a) délka zacházení; b) fyzické a psychické dopady a v některých případech c) pohlaví, d) věk ae) zdravotní stav oběti.
Otázku porušení či. 3 Úmluvy člověka s postižením zbaveného osobní svobody řešil ESLP např. ve věci Price proti Spojenému království . V tomto případě řešil soud stížnost na porušení či. 3 Úmluvy paní, která byla připoutána na invalidní vozík a musela přenocovat v cele policejní stanice města Lincoln, která nebyla nijak uzpůsobena pro osoby s postižením. V této cele měla k dispozici dřevenou postel a matraci. Byla nucena přespat ve svém kolečkovém křesle, protože postel byla příliš tvrdá a byla by jí způsobila bolest kyčlí; nouzové tlačítka a spínač na světlo byl mimo její dosah a nemohla použít toaletu, která byla umístěna výš než její křeslo a proto nedostupná. Opakovaně se stěžovala na zimu.6 ESLP uvedl, že zbavení osobní svobody člověka s těžkým postižením v podmínkách, kde je nebezpečně zima, riskuje rozvíjející se bolesti protože postel je příliš tvrdá nebo nedosažitelná a nemůže si dojil na toaletu nebo se nemůže umýt bez větších obtíží, zakládá ponižující zacházení, které je v rozporu s či. 3 Úmluvy.
ESLP ve věci Price konstatoval porušení či. 3 v případě jedné prožité noci ve výše uvedených podmínkách. Žalobce má za to, že podmínky, kterým byl vystaven v PL Šternberk jsou obdobně závažné, ale jejich intenzita byla mnohem větší, protože trvaly delší dobu a žalobce byl ve velmi nejisté pozicí, protože ochranné léčení v ústavní formě bylo uložena na časové neomezenou dobu, tj. teoreticky mohl být vystaven těmto podmínkám dokonce života.
Žalobce zdůrazňuje, že skutečnost že lékařské autority neměly v úmyslu pokořit jeho lidskou důstojnost neznamená automaticky, že nedošlo k ponižujícímu nebo nelidskému zacházení ve smyslu či. 3 Úmluvy.8 ESLP ve věci Peers proti Řecku kritizoval právě tu skutečnost, že kompetentní autority neučinily žádný krok k tomu, aby zlepšily objektivně nepřijatelné podmínky detence stěžovatele. Podle názoru soudu, toto nekonání naznačuje nedostatek respektu k stěžovateli.9 To lze doložit i v případě žalobce, který se opakovaně snažil stížnostmi upozornit na svou situaci, na to že mu léčebný režimu nevyhovuje (příloha č. 3).
IV. NÁVRH NA VYDÁNÍ ROZHODNUTÍ
Na základě výše uvedené argumentace navrhuje žalobce, aby krajský soud vydal tento rozsudek:
1) Žalovaný je povinen zaslat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku dopis v následujícím znění:
Vážený /^'//ťflBM
" Peers proti Řecku, rozhodnutí ze dne 19. duben 2001, stížnost č. 28524/95, odst. 67.
' Price proti Spojenému království, rozhodnutí ze dne 10. července 2001, stížnost č. 33394/96.
" Price proti Spojenému království, odst. 8-9.
Price proti Spojenému král^slví, odst. 30. x Srov. Peers proti Řecku, rozhodnuli ze dne 19. duben 2001, stížnost č. 28524/95, odst. 74. L Peers proti Řecku, odst. 75
Podmínkami pobytu a léčby v Psychiatrické léčebně Šternberk kde jste byl hospitalizován bylo zasaženo do Vašich osobnostních práv a byla snížena Vaše důstojnost. Za tyto zásahy do Vašeho práva na ochranu osobnosti se Vám tímto omlouváme "
2)  Žalovaný je  povinen zaplatit žalobci  do  tří  dnů od  právní  moci  rozsudku  náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč.
V. NÁVRH NA OSVOBOZENÍ OD SOUDNÍCH POPLATKŮ
Žalobce pobírá plný invalidní důchod a jeho finanční situace není příznivá, žádá proto na základě ustanovení § 138 o. s. ř. o osvobození od soudních poplatků.
V Brně dne 22. prosince 2009
v.z. Mgr. Maroš MatiaŠko
Seznam příloh
1)   Kopie znaleckého posudku doc. MUDr. Karla Hynka CSc, ze dne 21. října 2009
2)   Dopis matky žalobce primáři a řediteli MUDr. Havlíkovi ze dne 5. března 2008
3)   Stížnost žalobce primáři MUDr. Havlíkovi ze dne 20. července 2008
4)   Odpověď Ministerstva zdravotnicí na stížnost žalobce na podmínky pobytu a léčby v PL Šternberk ze dne 4. srpna 2009
5)   Část denníku žalobce
6)   Plná moc ze dne 11. prosince 2009