Náboženství a víra v demokratickém právním státě
26. 4. 2010 Koláčková - Medicínské právo, bioetika a náboženství
Medicínské právo, bioetika a náboženství
26. dubna 2010
Víra a náboženství v demokratickém právním státě
1. Úvod, definice
2. Exkurs: pohled světových náboženství na vybrané instituty medínského práva
3. Vztah medicínského práva, bioetiky a náboženství v křesťanském světě, judikatura
4. Závěry
1. Úvod
přednáška nemá za cíl přednést definitivní a nezpochybnitelné závěry, spíše vzbudit zájem a klást otázky. Je slušnost na počátku definovat si pojmy, se kterými budeme pracovat.
Medicínské právo: oblast práva, která reguluje vztahy vznikající mezi lékařem a pacientem a vztahy, které jsou od tohoto vztahu odvozené. Ačkoli medicínské právo ještě (sic!) nebylo uznáno jako samostatné právní odvětví, lze u něj rozeznat část obecnou a část zvláštní. Obecná část v sobě zahrnuje úpravu: informovaného souhlasu s výkone, negativního souhlasu neboli reversu, náhradního souhlasu u osob, které nejsou schopny souhlas dát (nezletilí, duševně nemocní), kvalita péče/péče lege artis, neodkladná péče, záchranná služba, právní odpovědnosti, právo na volbu lékaře, znaleckých posudků, znaleckých komisí, povinnost mlčenlivosti, vedení zdravotnické dokumentace, způsobilost k výkonu povolání, ochrana veřejného zdraví
Zvláštní část pak v sobě zahrnuje úpravu: zásahů do reprodukce – interrupce, sterilizace, asistované reprodukce, kastrace, změny pohlaví; transplantace, odběr tkání, lékařské experimenty, lidský genom, klonování, resuscitace, eutanazie a asistované sebevraždy
Náboženství: „opium lidstva“ (Marx), Vztah člověka nebo určitého společenství k tomu, co je přesahuje a na čem závisí. Závěry nelze ověřit, poznatky jsou mimo rozum a poznání. V druhé části přednášky si uděláme malý exkurs do toho, jak se jednotlivá světová náboženství staví k situacím, které vznikly v posledních letech díky rozvoji lékařské vědy. (křesťanství – katolicismus, protestantismus, židovství, islám, buddhismus)
Bioetika: (z řeckého bios – život a ethos – mrav)
- je odvětví aplikované etiky, jehož snahou je zkoumat či vymezovat principy lidského chování souvisejícího zejména s otázkami medicíny a nakládání s (lidským) životem (potrat, euthanasie, klonování apod.)
- V širším smyslu se bioetika neomezuje na otázky spojené s medicínou, nýbrž zahrnuje všechny morální problémy, které se týkají života jako takového (nikoliv jeho náplně či smyslu), tedy například otázky životního prostředí či přístupu ke zvířatům.
- Je pro ni charakteristická interdisciplinarita, neboť se pohybuje mezi filosofií a etikou (popř. theologií), medicínou, psychologií, právem či ekologií.
- Její vznik je spojován s 60. léty 20. století, která s novými technologiemi soustředila do lidských rukou velkou část moci nad životem (hemodialýza, transplantace orgánů, bezpečná interrupce, antikoncepční pilulka, prenatální diagnostika, intenzivní péče, respirátor).
- Zděšení z nacistických praktik používaných během holocaustu poukázalo na neudržitelnost striktního oddělování vědy a výzkumu od etických hodnot. Tyto události vedly ke stále širší diskusi o dosahu počínání člověka vybaveného moderní technikou na sféru živého a na jeho etický rozměr.
- červená bioetika – člověk, zelená bioetika – živ. prostředí, zvířata, šedá bioetika - technologie
Etika (z řeckého ethos - mrav), nebo též teorie morálky je filozofickou disciplínou, která zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku zdůvodnit.
Vztah náboženství a (bio)etiky
- pokud je člověk věřící, (bio)etické normy si tvoří (především) z náboženství
- bioetika jako interdisciplinární obor v sobě zahrnuje teologii; bioetikové se rekrutují i z řad teologů
- bioetika ovlivňuje náboženství minimálně, náboženství bioetiku velmi
Vztah náboženství a (medicínského) práva
- obecně:
1) náboženství vystupuje na stejné úrovni jako právo: náboženská a právní norma se kryjí, náboženství jako hodnotový pramen práva
2) právo působí jako nábožensky neutrální, avšak určité náboženské aspekty respektuje (náboženská svoboda jako základní právo)
↓↓↓
bylo by vhodné, aby v citlivých otázkách medicínské právo v maximální míře reflektovalo dosažený bioetický konsenzus, který se tvoří také náboženstvím
Vztah bioetiky a medicínského práva
- medicínské právo je jedním ze zdrojů bioetiky
- pře tvorbě med. práva by mělo být přihlíženo k závěrům dosaženým v bioetickém diskurzu
2. Exkurs: pohled světových náboženství na vybrané instituty medicínského práva
Případ 1 - transplantace orgánů
- muž, 45 let
- v komatu
- udržován na přístrojích za účelem odběru orgánů
- souhlas rodiny dán
křesťanství: transplantace je nepřípustná v případě, pokud by se vědělo, že dárce za života vyjádřil nesouhlas v odebráním orgánů,
máme povinnost respektovat vůli dárce – Pius XII
židovství: postoj vyplývá ze 3 základních postulátů
- posvátnost života přikazuje všem (celé společnosti i každému jednotlivci zvlášť), aby učinil vše pro záchranu lidského života
- smrt je dána pokud dojde zároveň k zastavení dýchacích, oběhových a neurologických funkcí (zástava dechu, zástava srdce, mozková smrt)
- pokud nejsou tyto tři podmínky splněny zároveň, je nepřípustné provádět jakékoli úkony, které jsou běžně po smrti prováděny. Ten kdo by se jich dopustil by byl považován za původce smrti.
V Izraeli byste souhlas rabína s provedením transplantace získali, za splnění těchto podmínek:
- přesná znalost okolností smrti
- definitivní zástava přirozeného dýchání
- detailní klinické testy potvrzující smrt mozkového kmene
- musí být potvrzeno, že zástava dýchání a mozková smrt jsou nevratné, dárce musí být minimálně 12 hodin připojen k umělému dýchání
- v komisi, která určí dobu smrti, je přítomen rabín
- je dán předchozí písemný souhlas dárce nebo jeho rodiny
islám: připouští transplantace za splnění těchto podmínek
- smrt musí být konstatována třemi lékaři, z nichž jeden musí být neurolog
- lékař, který bude provádět transplantaci, nesmí být přítomen
- zákaz finanční náhrady za orgán
- dárce nesmí za života vyslovit nesouhlas v odebráním orgánů
- rodina musí s provedením odběru vyslovit souhlas
buddhismus: rozlišuje tři různé okamžiky smrti (Japonsko)
1) klasická zástava srdce a plic
2) psychologická = konec mozkové aktivity
3) sociální smrt
Dr. Wada první transplantace srdce 1968, oslava, úmrtí pacienta, trestní postih → vznik komise, která určí moment mozkové smrti pro potřeby transplantací (1983 – 1992)
→ mozková smrt = lidská smrt (brain death = human death)
ihned v zápětí však byl publikován názor podle které se „lidská smrt nerovná pouze mozkové smrti“
stávající právní úprava v Japonsku z roku 1997 (první zákonná transplantace z 1999):
klinické stanovení mozkové smrti ≠ právní deklarace smrti
I v případě úmrtí osoby, která souhlasila s odběrem, musí před zahájením práce lékaři zkonzultovat s rodinou, zda souhlasí s přáním a zda již jsou připraveni na to, aby lékaři deklarovali smrt – bez souhlasu rodiny nemůže nastat sociální smrt.
Sociální smrt odráží víru v to, že všechny existence jsou na sobě navzájem závislé a všechny ze sebe navzájem vychází
Pohled etiky – čtyři principy
- respekt k lidské autonomii a právu na sebeurčení (musí se týkat všech stejně)
- závazek neuškodit
- závazek být ku prospěchu
- spravedlnost – závazek přistupovat ke konkurujícím si nárokům spravedlivě
Pohled práva
Úmluva: články 19-22 o transplantační medicíně a nakládání s částmi lidského těla, přísnější podmínky souhlasu, nelze se odchýlit ani z důvodu zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných.
ČR: Zákon č. 285/2002 Sb., transplantační zákon + zákona č. 296/2008 Sb., o lidských tkáních a buňkách
- smrtí se rozumí nevratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene, předpokládaný souhlas, úcta k zemřelému, povinnost ohlásit předpokládaný odběr blízkým, ti mají právo vyslovit nesouhlas.
Případ 2 – výzkum embryonálních kmenových buněk
Kmenové buňky jsou nediferencované buňky, které mají schopnost se dělit (proliferovat) a přeměnit se na jiný buněčný typ (diferenciovat). Tato schopnost umožňuje tělu vytvořit nové buňky a opravit tak poškozené části těla, které se skládá např. z buněk, které se neumí dělit.
Získávání:
· Z nepoužitých (určených k likvidaci) několikadenních lidských zárodků (skládá se z několika desítek buněk) z klinik pro umělé oplodnění – embryo se odběrem kmenových buněk zničí a to vyvolává etické problémy. Výzkum z nadbytečných lidských embryí probíhá v mnoha státech světa včetně České republiky.
· Terapeutické klonování (odběr buňky z pacienta → vložení do ženského vajíčka bez jádra → zárodek → blastocysta → z blastocysty se vyjmou kmenové buňky → kultivace kmenových buněk) – eticky spornější. Je v mnoha zemích zákázáno. V České republice se neprovádí a zákon na jeho zákaz pod trestem až 8 let projednává parlament. Povoleno v Jižní Koreji (a prováděno) a ve Velké Británii (přípravy na terapeutické klonování).
křesťanství: výzkum je nepřípustný, neboť momentu splynutí spermie s vajíčkem je třeba s embryem zacházet jako s lidskou osobou. Proto na embryu nesmí být proveden žádný zákrok, který by nesloužil přímo danému embryu.
· USA neplatí ze státních peněz výzkum na nových buňkách z lidských zárodků, které při vynětí zanikají, ale lze využívat kmenové buňky odebrané ze zárodků před r. 2001. Od té doby jsou kmenové buňky uchovávány a rozmnožovány živé v živném roztoku. V USA tedy nelze získat nové linie kmenových buněk. Hlavním odpůrcem výzkumu embryonálních kmenových buněk v USA je prezident George W. Bush. Některé konzervativní náboženské skupiny věří, že restrikce by měly být silnější, zatímco někteří vědci jsou z těchto restrikcí zklamáni. Výzkumníci proto snaží zákonem povolené limity obcházet (viz např. pokus se spojením embryonální kmenové buňky a normální lidské buňky v předchozím odstavci). Zákon začal platit v srpnu 2001. Roku 2004 bylo povoleno vytváření lidských embryí k výzkumu Kalifornii a v New Jersey. Barack Obama tento Bushův zákon 9. 3. 2009 vetoval, výzkum se platí z veřejných peněz.
židovství:
- tělo člověka patří Bohu a ten nám jen propůjčuje tělo k užití během života
- máma povinnost zachovávat lidský život a zdraví, hledat nové léky a způsoby léčby
- židové uznávají jak přrozené tak „umělé“ metody léčby, lékař je partner Boha ve snaze o uzdravení
- výzkum je silně podporován, Izrael je jedním z vůdců světového výzkum na těchto buňkách
islám: rozlišuje stádia vývoje embrya, prvních 40 dnů nepožívá plné ochrany, (rozdílné hodnocení útoku na ženu v ranném stádiu těhotenství a později), je třeba rozlišovat uměle oplodněné umístěné v děloze či nikoli, vajíčko do 40 dnů umístěné mimo dělohu nepožívá tak silné ochrany, výzkum je dovolen → pomoc jiným lidem,
rozdíl mezi zbylými embryi a embryi speciálně vytvořenými pro výzkum
buddhismus:
- princip soucitu s druhými a princip úcty k vědění → podpora výzkumu, ale převažuje princip nezraňování/nedestrukce → výzkum na ESC je problematický, stejně jako IVF, neboť je při nich nutno zničit zbývající embrya,
pro buddhisty je přípustnější reprodukční klonování, neboť při tom žádné embryo není zničeno
bioetika:
pohled se liší podle toho, jaký okamžik bioetik považuje za vznik života
největší podporu má výzkum na již existujících embryích vzniklých z IVF, debata se točí kolem jiných zdrojů (pupečníková krev)
právo:
Evropa – existuje příliš různé pojetí statusu embrya, není proto konsenzus, shoda jen na tom, že se nesmí vytvářet embrya pouze pro účely výzkumu
Dodatkový protokol k Úmluvě zakazuje pouze reprodukční klonování, k terapeutickému klonování – pokud umožňuje vnitrostátní právní úprava, tak je třeba zajistit dostatečnou ochranu embrya,
ČR: Zákon č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech
- dovolen výzkum na dovezených liniích a zbylých embryích z IVF
Případ 3 – asistovaná reprodukce, osamělá lesba
křesťanství - nepřípustné, protože děti e musí narodit do manželství mezi mužem a ženou
v daném případě by dítě nemělo šanci na rodinu, ani na stálé heterosexuální rodiče
židovství – dítě je plodem lásky, žena by měla udělat šťastné děti, vznik života má posvátný charakter, žena ho chce redukovat jednoduchý a vědecky čistý zákrok
které je možno adoptovat
islám – není možné, dítě má žít v rodině, homosexualita je navíc islámem považována za nemorální sama o sobě
buddhismus – nepřípustné, absence matky či otce v homosexuálním páru může ve vývoji dítěte způsobit nerovnováhu
bioetika – spíš se kloní k tomu, že to není přípustné, neboť zájem na narození dítěte je úzce spojen s jeho právem na život v „normální“ rodině.
právo – Evans proti Spojenému království, stížnost č. 6339/05, rozhodnutí Velkého senátu ze dne 10. dubna 2007. - žena nemá právo na umělé oplodnění, pokud muž, který daroval spermie s tím přestal souhlasit.
3. Vztah medicínského práva, bioetiky a náboženství v křesťanském světě, a především v Evropě; judikatura
Náboženství ovlivňuje medicínské právo dvěma hlavními způsoby:
→ při tvorbě práva:
otevřenější způsob tvorby legislativy, RIA, povinnost konzultace s odborníky + se zástupci církví, píší dopisy, předestírají příslušnému ministru své názory a žádají o jejich zohlednění, nepovinné připomínkové místo
následně v parlamentu, přítomnost konzervativních či naopak liberálních poslanců
→ při soudním rozhodování:
není možné ovlivňovat soudce při rozhodování, ale jedná v souladu se svým přesvědčením,
Rodriguez proti Kanadě, 3 S. C. R. 519 (1993) rozhodnutí Nejvyššího soudu Kanady
Sue Rodriguezová, žena 42 let, amyotrofická laterální skleróza, rychle se zhoršující stav, naděje na 2 – 14 měsíců života, ještě v době, kdy byla schopná činit rozhodnutí, požádala o pomoc kvalifikovaného lékaře, který by sestrojil zařízení, s jehož pomocí by mohla vlastní rukou, v momentě pro který se sama rozhodne, ukončit svůj život.
V Kanadě ale v té době platil zákaz asistovaného suicida, neboli nápomoci při sebevraždě (Criminal code). Svou žalobu odůvodnila takto:
- zákaz asist. sebevražd porušuje její svobodu a právo na osobní bezpečnost, když jí nedovoluje činit důležitá rozhodnutí týkající se jejího vlastního těla
- tím, že jí stát nedovoluje spáchat asist. sebevraždu, ji staví do situace kdy je nucena snášet kruté zacházení
- zákaz asist. sebevraždy ji diskriminuje, neboť člověk bez postižení by ji mohl spáchat, ona ale nemůže
Soud nakonec rozhodl nejtěsnějším možným rozdílem 5:4 hlasům, že zákaz asistovaného suicida není v rozporu s kanadskou ústavou, argumentující soudce Sopinka si však vzal na pomoc etické normy, dokonce argumentoval tím, že život je posvátný. Disentující soudce Lamer poukázal na to, že:
„Soud by měl danou otázku odpovědět bez odkazu na filosofické a teologické argumenty, které přináší toliko debatu o tom, zda je euthanásie či asistovaná sebevražda morální. Otázka by se měla řešit z právního hlediska.“
Judikatura ESLP je v přístupu k teologické a etické argumentaci rezistentní, argumentace Soudu je výlučně právní (ačkoli často nechává ve sporech zaznít stanoviska církví).
Jedno z prvních rozhodnutí, které by se při této přednášce dali zmínit, kde Soud posuzoval střet ochrany zdraví a náboženské svobody je případ X. proti Spojenému království, rozhodnutí o nepřijatelnosti ze dne 12. 7. 1978, stížnost č. 7992/77. Sikové, turbany.
Open Door a Dublin Well Woman proti Irsku, rozsudek ze dne 29. 10. 1992, Série A č. 246-A
Nejvyššího soud zakázal poradenským organizacím, NGO, poskytovat těhotným ženám informace o možnostech umělého přerušení těhotenství v zahraničí, porušení čl. 10 (svoboda projevu)
Soud se vyslovil k mezím ochrany morálky, jako legitimního důvodu zásahu do základního práva:
„Stát nemá v oblasti ochrany morálky absolutní volnou míru uvážení, která by nepodléhala kontrole. Je pravda, že národní orgány v těchto záležitostech požívají široké míry uvážení, obzvláště pak ve sféře, která se dotýká otázek přesvědčení o povaze lidského života. Přesto se nejedná o neomezenou míru volného uvážení a Soud musí ověřovat, zda je určité omezení slučitelné s Úmluvou.“
Dále je třeba zmínit případ Pretty proti Spojenému království, rozsudek ze dne 29. 4. 2002, stížnost č. 2346/02, obdobný případ jako Sue Rodruquezová, ale žádala, aby její manžel nebyl trestně stíhán, pokud jí pomůže spáchat sebevraždu. Soud zkoumal stížnost z pohledu čl. 2, 3, 8, 9, 14 a v žádném neshledal porušení.
- argumentovala mimo jiné tím, že věří v asistovanou sebevraždu (čl. 9 Úmluvy)
- čl. 3 neobsahuje pozitivní závazek státu, nezahájit trestní stíhání osoby, která napomáhá sebevraždě
- z čl. 2 nelze dovodit právo na smrt ze strany 3. osoby nebo s pomocí státních orgánů.
Evans proti Spojenému království, rozsudek ze dne 10. 4. 2007, stížnost č. 6339/05. Zabýval se právem na umělé oplodnění spermatem bývalého přítele, který ale mezitím odvolal souhlas s provedením zákroku.
„Právo ženy na své genetické dítě není větší než právo muže nestat se otcem, pokud nechce“ Neexistuje jednotný názor na status embrya určeného k IVF, proto tato úprava náleží do pravomoci státu a Soud pouze přezkoumává, zda tato úprava nemůže mít v konkrétních případech dopady v rozporu s Úmluvou.
Vo proti Francii, rozsudek ze dne 8. 7. 2004, stížnost č. 53924/00. Záměna jmen pacientek, potrat v důsledku pochybení lékařů. Moment od kterého je život každého chráněn není v Úmluvě stanoven (≠ čl. 4 American Convention on Human Rights) a není na něm ani shoda v členských státech, jeho úprava proto spadá do pravomoci státu. Nedošlo k porušení čl. 2.
4. Závěr
Náboženské normy stojí v opozici k technickému pokroku, brzdí jej.
Ale technický pokrok dává vzniknout novým situacím – novým etickým výzvám.
Je třeba kvalitního (bio)etického diskurzu → soulad etiky a práva.
Bioetická diskuse X právní rozhodnutí (ukončovatel debaty)
Pokud právo „přetrhne“ diskusi moc brzy
a) vytvoří se norma, která nemá podporu ve společnosti
b) vytvoří se pravidlo, které se obchází a ignoruje
c) téma se zpolitizuje a konsenzus nebude nikdy dosažen (Roe v. Wade, NS USA, otázka potratů)