ÚSTAVNÍ ZÁKON č. 395/2001 Sb., ze dne 18. října 2001, kterým se mění ústavní zákon České národní
rady č. 1/1993 Sb. , Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů


            Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:


Čl.I


            Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb. , Ústava České republiky, ve znění
ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb. , se mění takto:


            1. V čl. 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který
zní:


            "(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.".


            2. Čl. 10 zní:


"Čl. 10


            Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je
Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než
zákon, použije se mezinárodní smlouva.".


            3. Za čl. 10 se vkládají nové články 10a a 10b, které znějí:


"Čl. 10a


            (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny
na mezinárodní organizaci nebo instituci.


            (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu,
nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.


Čl. 10b


            (1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky
vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.


            (2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní
organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.


            (3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může
svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.".


            4. V čl. 39 odstavec 4 zní:


            "(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v
čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny
přítomných senátorů.".


            5. Čl. 49 zní:


"Čl. 49


            K ratifikaci mezinárodních smluv

a) upravujících práva a povinnosti osob,


b) spojeneckých, mírových a jiných politických,


c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,


d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,


e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.".


            6. Čl. 52 zní:


"Čl. 52


            (1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.


            (2) Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon.".


            7. V čl. 87 odst. 1 písmena a) a b) znějí:


"a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,


b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s
ústavním pořádkem nebo zákonem,".


            8. V čl. 87 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:


            "(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s
ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva
ratifikována.".


Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.


            9. V čl. 88 odstavec 2 zní:


            "(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a
zákonem podle odstavce 1 .".


            10. V čl. 89 se doplňuje odstavec 3, který zní:


            "(3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad
mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad
odstraněn.".


            11. Čl. 95 zní:


"Čl. 95


            (1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí
právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou
mezinárodní smlouvou.


            (2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v
rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.".


Čl.II


Účinnost

            Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002.


Klaus v. r.


Havel v. r.


Zeman v. r.