Jak již bylo uvedeno u výkladu o zaknihovaných cenných papírech (viz bod 3. 2. 2.), můžeme zárodky této nemateriální podoby cenných papírů hledat v situacích, kdy vlastník uložil své cenné papíry do úschovy třetí osobě a obdržel určité potvrzení o existenci těchto cenných papírů, kterým se bylo možno v určitých případech prokázat.

Převod cenných papírů potom probíhal bez toho, že by takové cenné papíry opustily úschov prostě tím, že byl proveden zápis o změně v příslušné evidenci schovatele. Teprve později došlo k plnému zaknihování cenného papíru, tzn. že cenný papír se vůbec nevydával v materiální podobě a určitá osoba o něm vedla pouze evidenci a zaznamenávala veškeré změny, převody a přechody cenného papíru.

Imobilizace cenného papíru představuje z tohoto historického pohledu určitý krok zpět - návrat do období „ani ryba, ani rak", tj. období, kdy se cenný papír vydával fyzicky, ale byl uschován v depotu (např. v hromadné úschově banky) a veškeré převody a jiné změny probíhaly zápisem v příslušné evidenci bez nutnosti jakékoliv fyzické manipulace s cenným papírem.

Podstata imobilizace je následující: Emitent, tedy nikoliv sám vlastník, uzavře s uschovatelem smlouvu o hromadné úschově (k tomu viz 4. 3. 1.) svých cenných papírů. Listinný cenný papír se považuje za řádně vydaný, a to ke dni předání listiny schovateli ve prospěch jeho vlastníka.

V takto imobilizovaných cenných papírech se přitom nikdy neuvádí jméno vlastníka - buď totiž mají formu „na doručitele", anebo emitent u cenných papírů s jinou formou jméno vlastníka neuvede. Na takto imobilizované cenné papíry se použijí ustanovení zákona o kapitálovém trhu o zaknihovaných cenných papírech.

Vlastník je oprávněn kdykoliv požádat emitenta, aby mu bez zbytečného odkladu cenný papír odevzdal. Před odevzdáním doplní emitent na listinných cenných papírech s formou na řad a formou na jméno také jméno vlastníka. Převody ovšem nijak nenaznačuje v listině, takže bez ohledu na to, kolik proběhlo převodů, bude zaznamenán vždy jen jeden vlastník - ten poslední, který požádal o vydání papíru.