Ze smlouvy o převodu cenného papíru vzniká povinnost převádějícího cenný papír převést a povinnost nabyvatele jej převzít. Obecně je uskutečněn závazek převést cenný papír jeho předáním nabyvateli na základě smlouvy. To platí pro všechny papíry bez rozdílu. Podle formy cenného papíry však může být k převodu vyžadována písemná forma smlouvy (u cenných papírů s formou „na jméno") nebo rubopis (u formy „na řad").  Podrobnější výklad k této problematice je podán v kapitole 3. 3.

Jiná pravidla samozřejmě platí u těch zastupitelných cenných papírů, které byly zaknihovány. Jak již bylo uvedeno v předchozím výkladu, centrální depozitář bude evidovat cenné papíry a jiné investiční nástroje na dvou majetkových účtech - účtu vlastníků a účtu zákazníků. Na účtu vlastníků jsou vedeni vlastníci cenných papírů a osoba, pro kterou je účet zřízen, se má za vlastníka evidovaných cenných papírů, pokud něco jiného nevyplyne ze zákona nebo pravomocného rozhodnutí soudu. Naúčtu zákazníků se evidují mj. ty cenné papíry, které jejich vlastníci svěřili majiteli účtu. Majitel účtu zákazníků tak není vlastníkem cenných papírů.

Převádí-li se zaknihovaný cenný papír na nového vlastníka, dochází k převodu vlastnictví k okamžiku zápisu na účet vlastníka. Jestliže se však změny zapisují na účtu zákazníků, dochází k převodu v okamžiku zápisu na tomto účtu a majitel účtu zákazníků (např. obchodník s cennými papíry, která vede cenné papíry v samostatné evidenci) je potom povinen neprodleně zapsat tuto změnu na účtu vlastníků - srov. § 96 odst. 1 PKT.

Ať již jde o převod vlastnického práva k listinným nebo zaknihovaným cenným papírům, uplatní se široká ochrana dobré víry nabyvatele. Obdobně jako v případě koupě zboží dle § 446 ObchZ nebo nabytí od neoprávněného dědice dle § 486 ObčZ, najdeme i u cenných papírů (obou podob) výjimku ze zásady, že nikdo nemůže převést více práv než sám má. Vlastníkem cenného papíru se stává ten, na koho je cenný papír převáděn i v případě, jestliže převodce neměl právo tento papír převést (§ 20 CenP, § 96 odst. 3 PKT). To neplatí, jestliže nabyvatel věděl nebo musel vědět, že převodce toto právo v době převodu neměl, tj. v situacích, kdy nabyvatel jedná ve zlé víře nebo ve vědomé nedbalosti. V pochybnostech platí presumpce dobré víry.

 4.1.1. Smlouva o úplatném převodu cenného papíru (§ 13 -16 CenP)

Smlouvou o úplatném převodu cenných papírů se převodce zavazuje převést cenné papíry do vlastnictví kupujícího  a kupující se zavazuje za tyto cenné papíry zaplatit určitou cenu. Uvedená smlouva se podpůrně řídí obchodním zákoníkem, ledaže z povahy věci nebo zákona o cenných papírech nevyplývá opak. K platnosti smlouvy zákon o cenných papírech vyžaduje, aby v ní byly určeny převáděné cenné papíry a jejich kupní cena (§ 13 odst. 1 CenP).

Identifikace cenného papíru bude závislá mj. na tom, zda půjde o zastupitelný cenný papír nebo ne (k tomu blíže kapitola 3. 8). Nezastupitelné papíry musí být jednoznačně určeny tak, aby bylo zcela bez pochyb, jakého konkrétního cenného papíru se smlouva týká; u zastupitelných cenných papírů pak bude třeba vymezit příslušnou emisi a počet cenných papírů. Smlouva dále musí bez ohledu na zastupitelnost či nezastupitelnost cenného papíru obsahovat určení kupní ceny.

Zákon o cenných papírech dále obsahuje speciální ustanovení o nárocích při uskutečnění náhradní koupě nebo prodeje  po odstoupení od smlouvy a o výši náhrady škody v ostatních případech (srov. blíže § 16 CenP).

 4.1.2. Smlouva o bezúplatném převodu cenného papíru

Zákon o cenných papírech zmiňuje i smlouvu o bezúplatném převodu cenného papíru a podřizuje ji v § 13 odst. 3 režimu darovací smlouvy upravené v občanském zákoníku (§ 628 a násl.). Jde tedy o smlouvu, ve které dárce bezúplatně převádí na obdarovaného cenné papíry nebo mu slibuje, že je na něho převede, a obdarovaný tyto cenné papíry nebo slib přijímá.

Smlouva v zásadě nemusí být uzavřena v písemné formě. Z toho platí dvě výjimky: První se týká převodu vlastnického práva, který je nutno realizovat způsoby uvedenými výše podle příslušné formy. To znamená, že např. u cenných papírů s formou „na jméno" bude nutná písemná smlouva o bezúplatném převodu cenného papíru vždy. Písemná smlouva potom bude nutná i v případě, že smlouva o půjčce nemá reálnou, nýbrž konsensuální povahu, tj. když vzniká již přijetím slibu darujícího obdarovaným a cenné papíry budou předávány až později - srov. § 628 odst. 2 ObčZ.

Z podpůrné aplikace darovací smlouvy vyplývá také, že se nelze zavázat k plnění, jež by dospělo až po dárcově smrti. Vrácení daru je potom možné ve dvou případech. Za prvé může věc vrátit obdarovaný, a to v případě, že věc má vady, na které dárce obdarovaného neupozornil^[1]. Naopak, a to bude v praxi častější, může žádat vrácení daru dárce, a to za podmínky, že se obdarovaný chová k němu samotnému nebo ke členům jeho rodiny způsobem hrubě porušujícím dobré mravy.

 

---

[1] Podle § 629 ObčZ je dárce povinen upozornit na vady věci, o nichž ví.

 4.1.3. Smlouva o půjčce cenného papíru (§ 16a CenP)

Mezi smlouvy o převodu cenného papíru byla zařazena i smlouva o půjčce cenných papírů. Oproti úpravě běžné půjčky v občanském zákoníku (§ 657 - 658 ObčZ) nenalézáme v podstatě žádné odlišnosti (snad kromě toho, že CenP vhodně specifikuje věci, které mohou být předmětem půjčky, jako zastupitelné cenné papíry). Lze se tak ptát, jaký smysl vůbec resortní úprava půjčky cenných papírů má.

Ve smlouvě o půjčce cenných papírů se zavazuje věřitel, že dočasně na sjednanou dobu převede na dlužníka určitý počet zastupitelných cenných papírů. Z povahy věci tedy vyplývá, že smlouva by měla obsahovat ujednání o době, na niž jsou cenné papíry půjčovány. Dlužník se potom zavazuje k některé z následujících variant: a) převést věřiteli zpět stejný počet zastupitelných cenných papírů, nebo b) převést věřiteli zpět stejný počet zastupitelných cenných papírů a zaplatit za půjčení sjednanou cenu anebo c) převést věřiteli větší počet zastupitelných cenných papírů, než kolik jich původně získal od věřitele.