Akcie (§  155 an. ObchZ) je cenný papír, který osvědčuje práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti.

Akcie představuje určitou část základního kapitálu akciové společnosti. Tato část je vyjádřena jako jmenovitá hodnota akcie, přičemž platí, že souhrn jmenovitých hodnot všech akcií společnosti představuje částku základního kapitálu. Akcie mohou být vydány v obou podobách - listinné i zaknihované.

Akcii lze emitovat ve formě cenného papíru na doručitele (v terminologii obchodního zákoníku „na majitele") a ve formě na jméno (tato forma je ovšem „nepravá" v tom smyslu, že se dle § 3 CenP na takovou akcii budou aplikovat ustanovení o cenných papírech na řad^[1]).

 

 

[1] Srov. k tomu výklad o formách cenného papíru v kapitole 3. 3. 3.

5.1.1. Typy akcií

 

Dříve bylo možné emitovat akcie akcie úrokové (přinášející svému vlastníkovi úrok bez ohledu na hospodářský výsledek společnosti), akcie „zlaté" (poskytující zvláštní hlasovací práva bez ohledu na podíl na základním kapitálu) a akcie zaměstnanecké (akcie s možností emisního disážia, které bylo možno obchodovat pouze mezi zaměstnanci nebo zaměstnanci emitenta, kteří odešli do důchodu). Dnes již není žádný z uvedených typů přípustný^[2], v omezeném rozsahu se ještě setkáme se zlatými akciemi, tj. akciemi se zvláštními hlasovacími právy, jež bylo možno vydávat u privatizovaných společností. Jejich vlastníkem může být pouze Fond národního majetku nebo Pozemkový fond a převodem akcie na jinou osobu se automaticky mění její druh - ze „zlaté" na běžnou. Akcie úrokové nebo zaměstnanecké však již platné nebudou.

V současnosti lze již vydávat jen akcie dvou typů - kmenové (které se nevyznačují žádným zvláštním právem) a prioritní (inkorporující přednostní právo na podíl na zisku nebo na likvidačním zůstatku).  Jiné varianty akcií nejsou přípustné (srov. § 155 odst. 7 ObchZ).

Kmenové akcie se nevyznačují žádnými zvláštními právy. Proto ani není nutné je výslovně označovat jako akcie kmenové.

Zvýhodnění prioritních akcií - spočívající v přednostním právu na dividendu nebo právo na likvidační zůstatek anebo na obojí uvedené - ovšem z akcie patrné být musí: tyto akcie musí být označeny jako prioritní.

V praxi je velmi rozšířený názor, podle kterého vlastníci prioritních akcií nemohou hlasovat na valné hromadě společnosti. Jde o nesprávný závěr, a to hned ze dvou důvodů.

Z právní úpravy předně nelze dovodit automatické omezení hlasovacího práva vlastníků prioritních akcií. Naopak, pokud není určeno ve stanovách jinak, prioritní akcionáři mají práva jako každý jiný akcionář (včetně práva hlasovacího) a navíc mají privilegované postavení při výplatě dividendy, příp. podílu na likvidačním zůstatku. Uvedená výhoda však bývá často „kompenzována" tím, že stanovy odeberou takto zvýhodněným akciím hlasovací práva.

I v těchto případech by byl ovšem závěr, že vlastníci prioritních akcií nevykonávají hlasovací práva na valné hromadě, unáhlený.  I kdyby podle stanov nebyli příslušní vlastníci prioritních akcií oprávněni vykonávat hlasovací práva na valné hromadě, neplatilo by to paušálně, ale s následujícími výjimkami: První z nich se týká hlasování, u kterého je předepsáno separátní hlasování podle druhu akcií. Jde o tak závažné otázky života společnosti a tak důležité zásahy do postavení akcionáře, že zde zákonodárce nepřipouští omezení hlasovacího práva (blíže viz § 186 odst. 2 - 4 ObchZ). Totéž platí v případě spojení prioritních akcií, neboť podle kogentního § 186 odst. 5 ObchZ se k této operaci vyžaduje souhlas všech akcionářů, jejichž akcie se mají spojit.

Hlasovací právo se dále prioritnímu akcionáři přiznává v každém případě i tehdy, pokud valná hromada rozhodla o tom, že prioritní dividenda nebude vyplacena, anebo o tom sice rozhodla, ale společnost je v prodlení s jejím placením (není-li určeno jinak, je dividenda splatná do tří měsíců od dne rozhodnutí valné hromady). Jde tedy o situaci, kdy výhody, které by prioritní akcie měly obvykle přinášet (tj. právo na přednostní výplatu dividendu), nenastoupily. Pak dočasně ožívá hlasovací právo prioritních akcionářů, a to až do doby, kdy valná hromada rozhodne o vyplacení prioritní dividendy; pokud byla společnost v prodlení s placením této dividendy, pak do doby jejího vyplacení. Obchodní zákoník v této souvislosti řeší otázku, zda se hlasovací právo ztrácí již schválením prioritní dividendy na valné hromadě, či zda mohou vlastníci prioritních akcií hlasovat i o dalších bodech programu příslušné valné hromady. Volí právě druhou variantu, čímž předchází nežádoucím manipulacím s bodem programu a výkonem hlasovacích práv.

Bez ohledu na to, zda je s prioritní akcií spojeno hlasovací právo, má její vlastník právo na účast na valné hromadě. Při posuzování způsobilosti valné hromady činit rozhodnutí se ovšem k těmto akciím nepřihlíží^[3], ledaže zákon vyžaduje hlasování podle druhu akcií (k tomu viz výše).

 

 

[2] Srov. § 159 odst. 2 a § 764 odst. 3 ObchZ, čl. VIII bod 25. sedmé části zákona č. 370/2001 Sb., ve znění zákona č. 501/2001 Sb.

[3] Srov. § 186c odst. 1 ObchZ.