Cestovní šek je upraven v § 720 n. ObchZ. Opravňuje osobu v něm uvedenou nebo jeho předkladatele k inkasu určené částky při jejich předložení k výplatě, a to dle podmínek stanovených výstavcem šeků. Cestovní šek je speciální a samostatný papír, který lze vydat výhradně v listinné podobě. Ačkoliv se vyvinul z původního šeku, nejde o šek, příp. jeho zvláštní variantu. Specialitu cestovního šeku dokazuje i skutečnost, že tento cenný papír předmětem úpravy v obchodním zákoníku (v ust. § 720 - 724 ObchZ) a předpisy regulující směnky a šeky^[117] se podle § 724 ObchZ na cestovní šeky nepoužijí. Aplikace zákona směnečného a šekové je tedy výslovně vyloučena. Obchodní zákoník cestovní šek pojímá jako cenný papír, který opravňuje osobu v něm určenou k přijetí částky v něm uvedené při jeho předložení k výplatě, a to podle podmínek stanovených výstavcem. Cestovní šek poskytuje svému majiteli právo na vyplacení sumy, která je na něm uvedena. Konstrukce cestovního šeku dosti připomíná směnku. Z náležitostí cestovního šeku předepsaných obchodním zákoníkem jsou patrné dvě možnosti pojetí cestovního šeku, které charakterově odpovídají členění na směnku cizí a vlastní. Cestovní šek může být předně formulován jako příkaz výstavce k vyplacení určité částky s tím, že výstavce je povinen zajistit proplacení cestovního šeku. Tím se bude blížit směnce cizí. Jeho základem ovšem může být i platební slib výstavce, kdy musí sám výstavce cestovní šek proplatit. To by je naopak řadilo spíše ke směnce vlastní. 

5.11.1. Hospodářský význam cestovních šeků

Cestovní šeky přejaly funkce, které v minulosti plnily směnky a později cestovní akreditivy. Slouží jako prostředky k získání hotovosti, zejména při cestách do zahraničí. Protože je přijímá řada maloobchodů, lze je také použít přímo k placení. Cestovní šeky vykazují řadu ochranných prvků, které působí jako prevence před zfalšováním. Jako dočasná náhražka hotových peněz limitují cestovní šeky rizika, jimž se vystavuje ten, kdo převáží větší částky v hotovosti. V případě jejich ztráty je zpravidla zajištěna bezproblémová a rychlá výměna za nové (obvykle do 24 hodin). Platnost cestovních šeků nebývá časově nebo územně omezována a majitel tedy není nucen k prezentaci listiny v předem určené lhůtě či v určeném místě, jako je tomu směnek či běžných šeků.

Z uvedených důvodů se cestovní šeky nadále těší oblibě u osob cestujících do zahraničí, a to i přes rozšíření „konkurenčních" nástrojů, zejména platebních nebo kreditních karet. Ve světě jsou emitenty cestovního šeku obvykle banky nebo specializované finanční instituce. Obchodní zákoník ovšem nijak neomezuje okruh subjektů, které by mohly cestovní šek vydat. Teoreticky jimi mohou být i nepodnikatelé, byť by to bylo v praxi velmi neobvyklé^[118].

5.11.2. Emise a proplácení cestovního šeku

Cestovní šek musí obsahovat označení, že jde o cestovní šek, příkaz nebo slib vyplatit určitou částku oprávněné osobě, označení výstavce, jeho podpis nebo dostatečnou náhradu podpisu.

Jak jsme uvedli u směnek a šeků, musí označení, že jde o směnku nebo šek, představovat integrální součást textu tím, že bude pojato „do vlastního textu listiny". U cestovní šeku je právní úprava méně rigidní. Pokud bude cestovní šek pouze nadepsán slovy „cestovní šek", zcela to postačuje a není nutné zahrnout tuto klauzuli ještě do vlastního textu.    Další náležitostí je potom buď příkaz nebo slib vyplatit určitou částku oprávněné osobě. Pokud byla výstavcem zvolena první varianta (tj. příkaz zaplatit), musí cestovní šek obsahovat i označení osoby, která je adresátem tohoto příkazu (srov. § 722 odst. 2 ObchZ).

Cestovní šek nemusí obsahovat údaj o oprávněné osobě. Stanoví tak ust. § 722 odst. 3 ObchZ, které ovšem současně určuje, že proplacení cestovního šeku může potom požadovat i jen ten, kdo jej předloží. Tím se poněkud modifikuje definice cestovního šeku podaná v § 720 ObchZ, dle kterého má být v listině uvedena oprávněná osoba. Co se týče formy (srov. § 3 CenP) tohoto cenného papíru, můžeme proto konstatovat, že cestovní šek lze podle naší úpravy vydat ve formě cenného papíru na jméno i na doručitele^[119].

Posledními náležitostmi cestovního šeku jsou označení výstavce (k čemuž je nutné v listině uvést podle okolností buď firmu, název nebo jméno vystavujícího subjektu) a jeho podpis.          

Cestovní šek je splatný podobně jako šek při předložení. Lhůta k prezentaci ovšem není většinou omezována, příp. není tak rychlá, jako v případě běžného šeku. Osoba proplácející cestovní šek může průkaz totožnosti předkladatele a jeho podpis (tzv. kontrolní podpis) na cestovním šeku. Podle § 723 ObchZ nutno proplacení cestovního šeku na něm potvrdit podpisem oprávněného.