Formálně bezchybné směnečné prohlášení je jen prvním předpokladem vzniku závazku příslušného směnečného dlužníka. Jednotlivé podpisy mohou totiž trpět vadami, které - ač nebudou z listiny zřejmé - mohou vést k tomu, že dlužník nebude zavázán. Hovoří se o tzv. materiální neplatnosti, která na rozdíl od neplatnosti formální v zásadě není rozpoznatelná z listiny.

Pokud jsou na směnce podpisy osob, které z nějakého důvodu nezavazují osoby, které se na směnku podepsaly nebo jejichž jménem byla směnka podepsána, nemá to vliv na platnost závazků ostatních osob na ní podepsaných (§ 7 SŠZ). Citované ustanovení vyjadřuje jednu z ústředních zásad směnečného práva - zásadu samostatnosti jednotlivých směnečných prohlášení. Účinky konkrétního podpisu tedy nejsou závislé na tom, zda jiné směnečné prohlášení určitého dlužníka zavazuje nebo ne, resp. zda domněle podepsaný dlužník vůbec existuje.

Zákon uvádí případy nezavazujících podpisů jenom demonstrativně: jde např. o podpisy nepravé, podpisy vymyšlených osob nebo podpisy osob, které se nemohou zavazovat. Tím samozřejmě není vyloučena možnost, že by příslušné prohlášení bylo neplatné z důvodů uvedených v obecných předpisech (srov. zejména § 37 odst. 1 ObčZ, který stanoví, že neplatný je právní úkon, který byl učiněn nesvobodně či nevážně).

K jednotlivým důvodům materiální neplatnosti podpisu:

Zákon v prvé řadě zmiňuje podpisy nepravé. Mohou vzniknout tak, že někdo podepíše jiného, aniž by znal jeho podpis nebo usiloval o jeho věrné napodobení. Kvalifikovanou podobou nepravého podpisu je potom podpis padělaný, tj. podpis, který má vzbuzovat dojem podpisu pravého.

Materiálně neplatné jsou i „podpisy" fiktivních osob, tedy osob smyšlených. Nemusí jít vždy o výsledek podvodného jednání určité osoby, která se u potenciálního kupce snaží vyvolat zdání, že na směnce figurují další bonitní dlužníci. Mezi „podpisy" osob vymyšlených spadají i podpisy vzniklé tak, že fyzická osoba použije svého pseudonymu nebo přezdívky.

Nezavazují ani podpisy svobodných nezletilců a osob, které byly soudem zbaveny způsobilosti k právním úkonům, nebo jejich způsobilost směnečně se zavazovat byla omezena (pokud soud rozhodne o omezení způsobilosti k právním úkonům dle § 10 odst. 2 ObčZ, měly by úkony směnečné patřit k těm prvním, které budou fyzické osobě odejmuty).

Podobně je tomu i u podpisu zástupce, který podepíše jméno osoby zastoupené (srov. čl. III § 3 odst. 1 SŠZ), místo aby se podepsal svým vlastním jménem s označením, za koho je jednáno. Tento úkon nemusí být produktem kriminální činnosti jako padělané podpisy; zpravidla je důsledkem neznalosti zákona. Situace je stejná jako v předchozích případech - ze směnky není zavázán nikdo. Zastoupeného tento projev nezavazuje proto, že za něj nebylo řádně jednáno, a zmocněnce proto, že ten na směnce není podepsán svým jménem.

Podle vyjádřené zásady je tedy pro závazky ostatních dlužníků na směnce zcela nepodstatné, že se jiný účastník z nějakého důvodu dlužníkem nestal. Tak např. jestliže na směnce figuruje jako výstavce osoba, která není způsobilá k právním úkonům, akceptantem této směnky je smyšlený subjekt a vedle něj podepsaný aval nepoužil své pravé jméno, nýbrž pseudonym, může přesto tato listina - jestliže formálně vyhovuje předpisům o náležitostech směnky cizí - zavazovat jiného dlužníka, resp. dlužníky (např. indosanty).