Zákon směnečný a šekový blankosměnku pouze letmo zmiňuje v jediném ustanovení (§ 10 SŠZ). Z něj pro směnku (cizí i vlastní^[33]) vyplývá, že pokud nebyla směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se majiteli směnky namítat, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnku ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.

Z ustanovení § 10 SŠZ lze dovodit následující znaky blankosměnky: Blankosměnka je dlužníkem podepsaná listina. Může jít o podpis potenciálního dlužníka přímého či nepřímého. Pokud je podepsán směnečník, hovoříme o tzv. blankoakceptu. Listina je účastníky určena za směnku, účastníci ji tedy musí považovat za předstupeň budoucí směnky. Nehotovost listiny je záměrná, tj. dle úmyslu stran v ní zatím chybí určitá náležitost a k listině bylo dohodou zřízeno směnečné vyplňovací právo. Současně s předáním listiny uzavírá tedy vydatel blakosměnky dohodu s nabyvatelem o vyplňovacím právu. Zákon nestanoví písemnou formu této dohody, lze ji proto uzavřít i ústně. Dohoda o směnečném vyplňovacím právu je často součástí příslušné smlouvy (úvěrové, leasingové, kupní). 

Blankosměnku tedy můžeme definovat jako listinu, která je určena za směnku a je podpisatelem úmyslně vydaná v nehotovém stavu s tím, že nabyvateli je zřízeno dohodou tzv. směnečné vyplňovací právo k doplnění zatím chybějících náležitostí. Vyplňovací právo se v praxi zřizuje zejména ke směnečné sumě a datu splatnosti.

Při protismluvním doplnění - když směnka dostává jiný obsah, než emitent blankosměnky zamýšlel a s nabyvatelem listiny dohodl - se dlužník musí nesprávného doplnění směnky dovolat námitkami. Situace se pro dlužníka zkomplikuje indosací směnky. Jde vlastně o jedinou záležitost, kterou zákon u blankosměnek výslovně upravuje. I zde bude dlužník dokazovat protismluvní doplnění listiny. Aby se touto námitkou mohl bránit i vůči novému majiteli, musí mu kromě toho prokázat, že při nabývání směnky jednal ve zlé víře nebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. Ve zlé víře jedná typicky ten, kdo věděl o úmluvě o vyplňovacím právu, se kterou je text směnky v rozporu, a směnku přesto nabyl; v hrubé nedbalosti jedná ten, kdo se při zachování základního úsilí a péče mohl dozvědět o vadném doplnění blankosměnky a neučinil tak. K usnadnění námitky protismluvního doplnění se na směnku proto často umísťuje vedlejší informační doložka o tom, že jde o listinu s existujícím vyplňovacím oprávněním, resp. i výtažek dohody o vyplňovacím právu^[34]. Nový majitel směnky potom jedná v hrubé nedbalosti, pokud se neinformuje o vyplňovacím právu a jeho konzumaci.