Směnkou cizí přikazuje výstavce směnečníkovi (trasátovi) zaplatit určitou peněžitou sumu remitentovi. Trasátovi jako adresátovi tohoto příkazu samotným vystavením směnky závazek samozřejmě nevzniká.  Do doby, než se s textem směnky ztotožní prohlášením v listině (přijetím, akceptací), je stále pouze dlužníkem potenciálním. Situace se změní teprve přijetím (§ 21 - 29 SŠZ), kterou se směnečník stává přímým dlužníkem ze směnky, jenž je povinen zaplatit při splatnosti (srov. § 28 odst. 1 SŠZ). Z povahy věci vyplývá, že se akcept týká výhradně směnky cizí, u směnky vlastní nepřipadá v úvahu^[46]. Tato kapitola je proto dále věnována výhradně směnce cizí.

Podpis příjemce není podstatnou náležitostí směnky, tou je pouhý údaj o budoucím možném akceptantovi (srov. § 1 bod 3 SŠZ). Ve srovnání s dřívější praxí se ale zatím poměrně zřídka setkáváme s tím, že by byla emitována a obchodována směnka neakceptovaná. Povinnost přijmout směnku není totiž v SŠZ stanovena; může sice vyplynout z dohody, kterou uzavřel směnečník s akceptantem^[47], ale tato smlouva váže jen své účastníky a věřitel se jí v zásadě dovolávat nemůže. Z pohledu směnečného práva je akceptace nevynutitelná. Následující řádky se týkají převážně situace, kdy směnka cizí byla uvedena do oběhu neakceptovaná (což ovšem není v našich podmínkách obvyklé).

K přijetí lze v zásadě předložit každou směnku cizí. Zvláštní pravidla ale platí pro vistasměnky, tedy směnky splatné na viděnou (srov. blíže § 34 SŠZ).

Obecně je prezentace směnky k přijetí právem a nikoliv povinností majitele. Směnka může samozřejmě obíhat, aniž by byla předložena k přijetí. Účastníci jsou potom ale až do splatnosti v nejistotě, jak se směnečník při předložení směnky k placení zachová. Majitel je k předložení směnky k přijetí motivován již tím, že akceptem by směnka získala přímého dlužníka, což by mělo zvýšit její hodnotu. Navíc, pokud směnka nebyla při prezentaci akceptována, může majitel realizovat předčasný platební postih nepřímých dlužníků, a to ještě před splatností směnky na základě tzv. postihu pro nepřijetí (srov. § 43 odst. 2 bod 1. SŠZ)^[48]. Na eventuální odmítnutí akceptace majitel ale také v zásadě nemusí vůbec reagovat a dle okolností může vyčkat až do splatnosti, aby směnku ještě jednou směnečníkovi předložil - tentokráte k placení.

Dispoziční oprávnění majitele, zda směnku předloží či nepředloží k přijetí, může být určitým způsobem omezeno. Za určitých okolností je majitel povinen směnku prezentovat k přijetí, jindy je mu to naopak zapovězeno. Předkládací povinnost může být založena buď zvláštní doložkou ve směnce nebo může vyplývat přímo ze zákona (blíže k tomu § 22 SŠZ a příslušné komentáře).

Samotné předkládání směnky k přijetí se řídí v prvé řadě ust. § 21 SŠZ. Podle toho může být směnka až do splatnosti předložena k přijetí směnečníkovi v místě jeho bydliště, a to buď samotným majitelem směnky, anebo i tím, kdo ji má jen v rukou. K předložení směnky k akceptaci je oprávněn kterýkoliv držitel směnky (teoreticky jím tedy může být i nepoctivý nálezce směnky). Směnečník není oprávněn zkoumat identitu osoby, která mu směnku předkládá, ani důvody, proč mu právě tato osoba směnku prezentuje. Často bude předkladatelem mandatář majitele pověřený zařízením akceptace (např. banka).

Jelikož směnku může akceptovat pouze směnečník, je mezi směnečníkem a akceptantem nutná identita. Směnku je možno směnečníkovi předložit účinně k přijetí - pokud nejde o některý ze zvláštních případů omezení předkládacích práv např. dle § 22 SŠZ - okamžitě po jejím vystavení a odevzdání remitentovi. Platí zásada tzv. promptního akceptu. Lhůta pro řádnou prezentaci končí potom splatností směnky. Zákon ale nebrání tomu, aby směnka byla směnečníkem přijata i po splatnosti (práva proti dlužníkům nepřímým ovšem zanikají v důsledku opožděné prezentace). Všechny úkony týkající se směnky (tedy i předložení k přijetí) musí přitom zásadně proběhnout v pracovní den. Konkrétní denní dobu zákon u přijetí neupravuje. Z ust. § 85 SŠZ^[49] se všeobecně dovozuje, že účinně lze prezentovat jen mezi devátou a osmnáctou hodinou. Mimo tuto dobu může být směnka akceptována, pokud s tím směnečník souhlasí, odmítne-li, je situace stejná, jako kdyby směnka nebyla řádně předložena.

Pokud je ve směnce uvedeno bydliště směnečníka, předkládá se směnka k přijetí v tomto místě. Případné potíže s příliš obecným vymezením místa řeší § 87 SŠZ, podle něhož se směnka předloží v místnostech, kde směnečník provozuje svůj podnik, resp. pokud neprovozuje podnik nebo toto místo nelze vypátrat, potom v místě jeho bydliště (u právnických osob tedy sídla). Pokud ve směnce bydliště směnečníka není uvedeno, bude nutno vyhledat skutečné bydliště (sídlo) a v něm směnku předložit. Se souhlasem směnečníka lze směnku předložit kdekoliv.

Při předložení směnky k přijetí může směnečník žádat, aby mu směnka byla opakovaně předložena k přijetí ještě druhý (pracovní) den. Nemusí tedy okamžitě sdělit, zda směnku přijme či ne, ale má právo na lhůtu na rozmyšlenou, která se označuje jako lhůta deliberační. I poměrně krátká lhůta (vždy však nejméně patnáct hodin) směnečníkovi umožňuje, aby se mezitím u výstavce informoval, proč byla směnka vystavena a proč by měla být akceptována. Majitel není povinen ponechat směnku v průběhu deliberační lhůty v rukou směnečníka (srov. § 24 odst. 2 SŠZ).

Akceptační prohlášení může směnečník situovat kdekoliv ve směnce (tedy na prvopise či některém ze stejnopisů, nikoliv ale na zvláštní samostatné listině, přívěsku nebo opisu). Přesnější místo není zákonem předepsáno; směnku proto lze - byť s určitými limity - platně akceptovat i na rubu. Většinou se přijetí vyznačuje na líci, v jeho levé části, a to kolmo vzhledem k ostatnímu textu (po vertikále).

Přijetí se skládá zpravidla z prohlášení o přijetí (akceptační doložky) a z podpisu směnečníka. Jako vzorová je v zákoně uvedena akceptační doložka ve znění „přijato". Demonstrativní příklad nevylučuje použití jiných slov se stejným významem (např. „zaplatím", „akceptuji", „zavazuji se k placení" apod.), pokud z nich vyplývá vůle směnku zaplatit. Akceptační doložka není povinným údajem, pokud je akceptováno na líci směnky: o pouhém podpisu směnečníka na líci totiž platí, že je podpisem akceptanta (srov. § 25 odst. 1 SŠZ). Na rubu bude ovšem akceptační doložka nepostradatelná, nemá-li být podpis směnečníka hodnocen jako blankoindosament^[50]. 

Datum u akceptace není nutno uvádět. Výjimku představují směnky splatné na určitý čas po viděné (lhůtní vistasměnky) a směnky, které je podle doložky nutno předložit k přijetí v určité lhůtě (stanovené výstavcem či indosantem, viz § 22 odst. 1 a odst. 4 SŠZ). Pokud příjemce nedatoval, nevede to nikdy k neplatnosti akceptace. Majitel směnky v takovém případě musí - pokud si chce zachovat postižní práva - zjistit protestem pro nedatované přijetí^[51], že prohlášení směnečníka nebylo datováno.

Přijetí je dokončeno předáním směnky osobě, která směnku předložila. Ještě před předáním může směnečník své přijetí odvolat škrtnutím svého podpisu. Dokud není prokázán opak, má se za to, že prohlášení směnečníka bylo škrtnuto právě před vrácením směnky (§ 29 odst. 1 SŠZ).

Ne vždy se akceptační prohlášení směnečníka omezuje jen na podpis doplněný eventuálně jednoduchou akceptační doložkou (tzv. prostý akcept). Zákon (srov. § 26 odst. 1 SŠZ) se v prvé řadě zaobírá účinky případných podmínek v přijetí. Věc je upravena způsobem, jaký lze očekávat vzhledem k zásadní bezpodmínečnosti směnečných závazků: přijetí směnky musí být bezpodmínečné. Směnečník nemůže vázat účinky svého přijetí na splnění skutečností, o nichž se neví, zda se splní, resp. kdy se splní („přijato, pokud obdržím zboží podle kupní smlouvy ze dne..."). Jakákoliv podmínka v akceptu (nerozhoduje, zda jde o podmínku rozvazovací, či odkládací) má za následek jeho neplatnost, a se směnkou se proto musí zacházet tak, jako kdyby nebyla přijata.

Naproti tomu může být přijetí limitováno na určitou část směnečné sumy (např. „přijato do výše 100.000,- Kč" na směnce znějící na Kč 250.000,-). Jde o tzv. dílčí akcept, ze kterého vzniká směnečníkovi závazek pouze ve výši přijaté části. O zbytku potom platí, že přijetí bylo v této části odepřeno a v tomto smyslu je potřeba se směnkou manipulovat a činit případné zachovávací úkony.

Pokud se obsah přijetí odchyluje jinak než podmínkou nebo omezením na část směnečné sumy, jedná se o tzv. modifikovaný akcept - blíže k tomu § 26 odst. 2 SŠZ a příslušné komentáře.

Přijetím se směnečník stává příjemcem (akceptantem), který je přímým dlužníkem ze směnky. Akceptant je povinen směnku zaplatit při splatnosti a pokud tak po předložení směnky neučiní, má majitel (i kdyby to byl sám výstavce) proti příjemci nárok na vše, co lze žádat podle § 48 a 49 SŠZ. Výkon práva proti akceptantovi jakožto přímému dlužníkovi není podmíněn protestací směnky pro neplacení.

Ukázka akceptačního prohlášení