Směnečným rukojmím (avalem, avalistou) bývá zpravidla osoba, která ještě není směnečně zavázána. Zákon ovšem nebrání tomu, aby tuto záruku poskytla i osoba, která se na směnku již podepsala^[52]. Ten, za koho se rukojmí zaručil, se označuje jako avalát. Pokud není v rukojemském prohlášení avalát udán, platí, že je jím výstavce.

Aval může převzít rukojemství za více osob, stejně jako více osob může avalovat za jednoho dlužníka. Nelze ovšem převzít rukojemství za toho, kdo vůbec směnečně zavázán není (např. směnečníka, který neakceptoval, či indosanta při rubopisu s vyloučenou odpovědností).

Základním předpokladem vzniku závazku avala je v prvé řadě formálně platná směnka a písemná forma rukojemského prohlášení. Co se týče umístění rukojemského prohlášení, určuje § 31 odst. 1 SŠZ, že se píše na směnku nebo na přívěsek. Bližší místo není zákonem předepsáno, aval se tedy může podepsat na líc i rub. Pokud se ale podepíše na rubu, nebude postačovat jeho pouhý podpis (k tomu viz dále). Krom toho zákon připouští, aby by byl opis opatřen rukojemským prohlášením stejně a s týmiž účinky jako prvopis^[53]. Datování avalu není nutné.

K obsahu rukojemského prohlášení: Nejprve se doložkou uvádí rukojemský závazek. SŠZ demonstrativně předepisuje její znění: „jako rukojmí". Přípustné budou i další doložky stejného významu „per aval", „jako směnečný rukojmí",  „jako avalista" atd. Druhou náležitostí je údaj o avalátovi, tedy o osobě, za kterou se rukojemství přejímá. Na rozdíl od jiných účastníků netrvá zákon na výslovném uvedení jména. K identifikaci proto postačí i zprostředkované označení avaláta, jestliže nevzniknou pochybnosti o tom, kdo jím má být (např. „Per aval za akceptanta"). Celé prohlášení avala uzavírá potom podpis avalisty.

Lze využít i zkrácené varianty, kdy prohlášení avala tvoří jen podepsaná rukojemská doložka nebo dokonce jen pouhý podpis na líci směnky. O něm totiž podle § 31 odst. 3 SŠZ platí, že se jím zakládá směnečné rukojemství (jde o tzv. holý aval). Nutným předpokladem však je, že nejde o pouhý podpis výstavce (ten je právě jen podpisem výstavce) nebo směnečníka (jehož podpis je akceptací). Podpis se dále musí nacházet na líci směnky; pokud by se objevil na rubu, přívěsku či opisu, mohl by být podle okolností považován za blankoindosament (srov. § 13 odst. 2 SŠZ).

U zkrácených variant není výslovně udána osoba avaláta. Pokud tento údaj chybí, platí podle nevyvratitelné právní domněnky (srov. § 31 odst. 4 SŠZ), že bylo avalována za výstavce.

Aval nemusí avalovat pro celou směnečnou sumu, svoje prohlášení může omezit na určitou sumu. Nepřípustné však bude rukojemství podmíněné. Na rozdíl od běžného ručení se závazek avala neomezuje na jištění závazku avaláta, směnečné rukojemství je garancí zaplacení směnky samotné (srov. dikci „zaplacení směnky může být...."). Postavení avala se řídí formálním postavením avaláta: aval je zavázán jako ten, za koho se zaručil (§ 32 odst. 1 SŠZ). Rozhodující je, zda rukojemství bylo převzato za dlužníka přímého nebo nepřímého. Směnečný rukojmí akceptanta je zavázán jako dlužník přímý a není třeba vůči němu zachovávacích úkonů (předložení směnky, protestace). Aval za dlužníka nepřímého je potom zavázán stejně jako on, tedy sekundárně, a majitel musí učinit zachovávací úkony. Pokud např. indosant omezil svou odpovědnost za zaplacení, má to stejné důsledky pro jeho avala. To stejné platí analogicky i pro promlčecí lhůty.

Principy typické pro běžné ručení se u směnečného rukojemství v zásadě neuplatní. Závazek směnečného ručitele předně není subsidiární (podpůrný) ve vztahu k závazku avaláta. Věřitel není nucen obracet se nejprve na avaláta, aby mohl uplatnit pohledávku vůči avalovi. Může avaláta obejít bez ohledu na to, zda byl ochoten nebo schopen směnku zaplatit.

Akcesorita avalova závazku (jeho principiální vázanost na existenci a platnost závazku avaláta) je pouze formální. Z ustanovení § 32 odst. 2 SŠZ vyplývá, že vyskytnou-li se u podpisu avaláta formální vady, není aval zavázán. Pokud je tedy závazek avaláta neplatný pro vadu formy, nevzniká závazek ani avalovi. Vady u podpisů avaláta, které nelze označit za formální (např. „podpis" neexistující osoby), nemohou mít na vznik závazku avalisty vliv, a to přestože závazek osoby, za kterou se aval zaručil, vůbec nevznikl.

Jestliže směnečný rukojmí zaplatí směnku, nabývá práva proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdo jsou této osobě směnečně zavázáni. Případné další avaly svého avaláta postihovat nemůže. Obsah práv avala určuje § 49 SŠZ.