a)  Rubopisy

 

Směnka má ve většině případů formu cenného papíru na řad a její převody se proto primárně realizují rubopisy (indosamenty). Jde o zvláštní způsob převodu typický právě pro listinné cenné papíry. Jak již bylo uvedeno výše, není přitom - na rozdíl od některých jiných cenných papírů - u směnky nutné, aby výslovně obsahovala doložku „na řad". I tu směnku, ve které tato klauzule chybí, lze převádět indosamenty; směnka je zákonný ordrepapír (§ 11 odst. 1 SŠZ).

Účastníky indosace jsou indosant (dříve označovaný také jako rubopisec či žirant) a indosatář (dříve také rubopisník či žiratář). Indosamentem převádí indosant (za splnění dalších zákonných podmínek) směnku na indosatáře. Prvním indosantem je remitent, dalším indosantem v zásadě vždy indosatář z předchozího rubopisu.   

Z formálního pohledu je základem rubopisu písemné prohlášení převodce (indosanta). Indosament může být umístěn na směnce, na přívěsku (§ 13 odst. 1 SŠZ), nebo také na opisu (§ 67 odst. 3 SŠZ). Navzdory jeho označení není vždy nutné rubopisovat na rubu směnky; v zásadě nic nebrání tomu, aby byl rubopis pořízen na aversní (lícní) straně. Zákon nevyžaduje, aby byl indosament datován.

Rubopis musí vždy směřovat k převodu veškerých práv ze směnky, částečné rubopisy jsou neplatné (§ 12 odst. 2 SŠZ). Jinak je tomu u podmíněného rubopisu: případná podmínka platí podle značně tvrdého ustanovení § 12 odst. 1 SŠZ za nenapsanou a nelze k ní přihlížet.

Typický rubopis obsahuje převodní doložku („Za mě na řad")^[54], údaj o indosatáři (tj. údaj o tom, na koho se směnka převádí) a podpis indosanta. Rubopis může mít podobu i rubopisu nevyplněného (blankoindosamentu). Zatímco u vyplněného indosamentu se jmenovitě uvádí indosatář, u blankoindosamentů jeho identifikaci v zásadě postrádáme. Blankoindosament spočívá buď jen v převodní doložce a podpisu indosanta („Za mě na řad ...." + podpis indosanta), nebo může mít dokonce zcela redukovanou podobu pouhého podpisu indosanta na rubu směnky^[55]. Střídání vyplněných a nevyplněných rubopisů je přípustné, po blankoindosamentu může následovat vyplněný rubopis a naopak.

Pokud zní rubopis na majitele („Za mě majiteli této směnky"), nestává se ze směnky cenný papír na doručitele, nýbrž podle § 12 odst. 2 SŠZ platí takový rubopis za blankoindosament.

S výhradou zvláštních druhů rubopisů má každý indosament legitimační, převodní a garanční účinek. Bez této legitimace rubopisem by byl majitel pouhým držitelem směnky. Kdo má směnku v rukou, je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřerušenou řadou rubopisů, která k němu směřuje (čl I. § 16 odst. 1). Majitel směnky nemá povinnost dokazovat, z jakého důvodu a jakým způsobem k němu směnka dospěla. Indosant se svým podpisem zařazuje mezi okruh nepřímých dlužníků (podle § 15 odst. 1 SŠZ odpovídá za přijetí a zaplacení směnky). Hovoříme o garančním účinku rubopisu, který významně podporuje další oběh směnky.

Převodní účinky rubopisu vyplývají z § 14 odst. 1 SŠZ, podle něhož se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Indosatář nevstupuje do práv předchozího věřitele (indosanta), nýbrž originárně nabývá práva tak, jak vyplývají z listiny a ze zákona.

Skutečnost,  že indosatář není právním nástupcem indosanta, má závažné dopady na námitky směnečných dlužníků. Indosací dochází (s výjimkami níže uvedenými) k zásadnímu vyloučení námitek z vlastních vztahů dlužníka vůči výstavci a předchozím majitelům (§ 17 SŠZ).

Rubopis proto zpravidla zhoršuje pozici směnečného dlužníka a připravuje jej o obranu, kterou by měl u běžného postoupení pohledávky^[56]. Nabytí směnky indosací je naopak výhodné pro nabyvatele, který nemusí brát ohled na případné vlastní vztahy dlužníka k výstavci či předchozím majitelům. Vyloučení námitek z vlastních vztahů ovšem není absolutní, zejména ne v těch případech, kdy jednání nabyvatele směnky získalo charakter jednání proti dobrým mravům. V ustanovení § 17 SŠZ se stanoví podmínky, za kterých zůstávají námitky dlužníka zachovány, přestože došlo ke směnečněprávnímu převodu. Jde o situaci, kdy majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.

Ke zvláštním druhům rubopisů: Jako první ze zvláštních druhů rubopisů je v zákoně upraven tzv. exonerační (nezavazující) rubopis. Podle § 15 odst. 1 SŠZ může každý indosant ke svému rubopisu připojit doložku vylučující jeho odpovědnost za přijetí a zaplacení - tzv. doložku úzkosti. V praxi se používá slov: „bez  závazku", „sine obligo", „bez závaznosti",  „bez záruky", „bez postihu" apod. Rubopis s touto doložkou nemá garanční účinky: indosant se vůbec nestává nepřímým dlužníkem a neodpovídá za přijetí a za zaplacení směnky, jako je tomu u běžného rubopisu.

Jako další speciální druh směnečného rubopisu je v  § 15 odst. 2 SŠZ upraven tzv. přímý rubopis (rektarubopis). Podle citovaného ustanovení může indosant zakázat další indosaci směnky. Zákon nepředepisuje, jak má tato doložka (označovaná také jako negativní ordredoložka) znít, v praxi se zpravidla používá slov „nikoliv na řad". Indosant u přímého rubopisu se nazývá rektaindosant, indosatář tohoto rubopisu se označuje jako rektaindosatář.

Přímým rubopisem se modifikují garanční účinky směnečného rubopisu, ostatní účinky (legitimační, převodní - včetně vyloučení námitek z vlastních vztahů) nastupují beze změn. Na rozdíl od exoneračního rubobopisu, u něhož se indosant zbavuje své odpovědnosti vůči všem, odpovídá indosant přímého rubopisu za zaplacení a přijetí směnky jen tomu, na koho směnku převedl (svému indosatáři), nikoliv dalším případným nabyvatelům směnky. Zákaz indosace u směnečného rubopisu v žádném případě nemá za následek změnu formy směnky na cenný papír na jméno (s tímto omylem se velmi často setkáme v naší praxi a ve velké míře také v naší odborné literatuře). Ke změně formy směnky (§ 3 CenP) může totiž dojít výhradně rektadoložkou výstavce směnky a nikoho jiného (§ 11 odst. 2 SŠZ). Rektadoložka v rubopisu takové účinky v žádném případě nemá. Směnka opatřená přímým rubopisem i nadále zůstává cenným papírem na řad a zásadně se převádí rubopisy. Tak to ostatně předpokládá i ustanovení § 15 odst. 2 SŠZ („neodpovídá těm, na něž byla směnka dále indosována").

Podle § 18 SŠZ obsahuje-li indosament doložku "hodnota k vybrání", "k inkasu", "in prokura" nebo jinou doložku vyjadřující jen zmocnění, může majitel vykonat všechna práva ze směnky, převést ji však může jen dalším zmocňovacím indosamentem. Prokuraindosamentem (v dikci zákona zmocňovacím rubopisem) rozumíme tedy z formálního pohledu rubopisy, které obsahují shora uvedené doložky, resp. jiné doložky vyjadřující zmocnění. Alternativně lze např. užít klauzulí "v plné moci",  "k vybrání", "hodnota v inkasu", "za účelem inkasa", "na řad pana K. Černého, jakožto mého zmocněnce" apod. Indosant u zmocňovacího rubopisu se nazývá prokuraindosant, indosatář se označuje jako prokuraindosatář Účelem zmocňovacího rubopisu není převod práv ze směnky, nýbrž vytvoření zvláštní směnečněprávní možnosti zastoupení^[57]. Zmocnění obsažené ve zmocňovacím indosamentu nezaniká ani smrtí zmocnitele, ani ztrátou jeho způsobilosti k právním úkonům. Prokuranidosament nemá účinky garanční ani transportní, konstatujeme u něj pouze legitimační efekt. Prokuraindosatář je legitimován k výkonu práv ze směnky, zejména k inkasu směnky, ke zřízení protestu či k žalobě. Nebude již oprávněn k tomu, co není jen výkonem směnečných práv, např. k prominutí směnečné pohledávky či  prolongaci směnky nebo k jejím převodům.

V souladu s požadavky CenP^[58] se vyžaduje ke vzniku zástavního práva ke směnce mj. zástavní rubopis. Zástavní indosament se formálně vyznačuje doložkami „k zajištění", „hodnota k zajištění", „hodnota v zástavě" či jinými doložkami vyjadřujícími zastavení. Zástavní rubopisy mají (jak naznačuje dikce „může majitel vykonat všechna práva ze směnky") legitimační účinky. Zástavní indosatář uplatňuje práva ze směnky svým jménem, nikoliv jménem indosanta. Transportní efekt nemá zástavní rubopis proto, že zástavní indosatář nemůže směnku převést, resp. jeho případné indosamenty mají jen účinky rubopisů zmocňovacích^[59]. Zástavní rubopisy nemají ani účinky garanční (většinový názor).

Posledním speciálním indosamentem je tzv. podrubopis upravený v § 20 SŠZ. Na rozdíl od ostatních zvláštních druhů rubopisů se podrubopisy zpravidla nevyznačují žádnou zvláštní doložkou. Rozhodujícím kriteriem je zde kriterium časové (okamžik převodu) a to nemusí být ze směnky patrné. Z § 20 odst. 1 SŠZ vyplývá, že pokud byla směnka indosována po protestu pro neplacení či po uplynutí lhůty k protestu, má takový indosament jen účinky obyčejného postupu. Právě tyto rubopisy se označují jako podrubopisy (subindosamenty). Indosace směnek po včas a řádně provedeném protestu, resp. po uplynutí lhůty k protestu pro neplacení. V těchto případech jde o nuzné (protože nezaplacené) směnky. Směnečné právo zde vykazuje jakousi „samočistící funkci", když do značné míry oběh takových směnek ztěžuje. Účinky u těchto podrubopisů nastupují jen občanskoprávní; indosace má pouze účinky postoupení pohledávky (cesse). Podindosatář, bez ohledu na to,  zda byl či nebyl v dobré víře, jen vstupuje do práv indosanta. Nabývá tedy práva odvozeně od něj a je vystaven veškerým námitkám dlužníka vůči indosantovi. Pokud dlužník disponoval vůči předchozímu majiteli námitkami z vlastních vztahů (srov. § 17 SŠZ), nedochází podrubopisem k jejich vyloučení.

 

b) Blankotradice

 

Blankotradice představuje druhý směnečněprávní způsob převodu směnky. Zatím u nás není příliš rozšířena, je ovšem jen otázkou času, kdy praxe objeví její výhody a začne ji využívat více. Podstata blankotradice spočívá v uzavření smlouvy o převodu cenného papíru, která nemusí mít písemnou formu, a v předání listiny dalšímu nabyvateli bez nutnosti jakýchkoliv zápisů na směnce. Oproti indosamentu se tento způsob převodu vyznačuje značnou neformálností, protože blankotradice se v textu směnky nijak neodrazí.

Blankotradicí nelze převést každou směnku, jejím nutným předpokladem je blankoindosament, tedy rubopis, jenž neobsahuje jméno indosatáře. Nový majitel může využít toho, že nevyplněný rubopis legitimuje zásadně každého držitele listiny. Za tohoto stavu má nyní k dispozici tři možnosti: může vyplnit indosament svým jménem nebo jménem někoho jiného, nebo směnku dále indosovat, anebo ji odevzdat třetí osobě, aniž blankoindosament vyplní a aniž směnku indosuje (§ 14 odst. 2 SŠZ). Právě poslední případ je označován jako blankotradice. Směnka se zde fakticky chová jako cenný papír na doručitele, aniž by jím byla, neboť nevyplněný rubopis může být kdykoliv změněn na vyplněný a směnka může být dále indosována.

Blankotradice má stejně jako rubopis převodní a legitimační účinky (§ 16 odst. 1 SŠZ), z pochopitelných důvodů však zcela postrádá účinky garanční (převodce není na směnce podepsán). Blankotradice umožňuje převodcům směnky vyhnout se odpovědnosti za přijetí a zaplacení směnky, aniž by to ohrozilo důvěryhodnost směnky jako např. při indosamentech s vyloučenou odpovědností.

 

c) Převod práv ze směnky postoupením pohledávky

 

Převoditelnost prostřednictvím rubopisu není vlastností každé směnky. Podle ustanovení § 11 odst. 2 SŠZ může indosabilitu vyloučit výstavce směnky (vlastní i cizí) tzv. rektadoložkou a směnka se pak převádí postoupením pohledávky.

Pod sankcí neplatnosti je stanovena písemná forma rektadoložky, nepostačuje proto ústní slib, že směnka nebude indosována. Zákon demonstrativně uvádí její vzorové znění: „nikoliv na řad". V praxi ji zpravidla najdeme před označením směnečného věřitele („Zaplaťte nikoliv na řad panu Janu Černému"). S ohledem na ustanovení § 11 odst. 1 SŠZ, podle kterého je směnka zákonný ordrepapír, nepostačuje škrtnutí doložky „na řad" ve směnečném formuláři. Tím by výstavce dosáhnul jenom toho, že směnka není vystavena na řad, ovšem právě podle § 11 odst. 1 SŠZ lze i takovou směnku převést rubopisem.

Ze směnky se rektadoložkou výstavce stává cenný papír na jméno. Další převod proto bude uskutečněn pouze ve formě a s účinky postoupení pohledávky (§ 524 - 530 ObčZ). K platnosti smlouvy o postoupení pohledávky zákon vyžaduje písemnou formu (§ 524 odst. 1 ObčZ). Tím bude vyhověno i zákonné úpravě v § 19 odst. 1 CenP, který pro převod každého listinného cenného papíru na jméno písemnou formu předepisuje. Podle ustanovení § 17 CenP bude k převodu nutné ještě předání dohodnutého cenného papíru nabyvateli. Bez dispozice s listinou by se ostatně nový věřitel nemohl legitimovat k výkonu směnečných práv.

Na rozdíl od indosace při postoupení pohledávky nový nabyvatel nenabývá směnku originárně, nýbrž pouze vstupuje do práv předchozího věřitele. Z hlediska směnečných dlužníků sehrává klíčovou roli ustanovení § 529 odst. 1 ObčZ, podle něhož jsou námitky, které mohl dlužník uplatnit proti původnímu věřiteli v době postoupení, zachovány i po změně věřitele. Postoupením pohledávky se tedy postavení dlužníka zásadně nezhoršuje.

Postoupením pohledávky nelze převádět směnky s formou „na řad". Dle § 18 odst. 1 CenP se k převodu cenného papíru na řad vyžaduje i rubopis. Cesse u ordresměnky pro převod postačovat nebude, neboť úprava výslovně trvá i na indosamentu. Indosace a postoupení pohledávky nejsou proto alternativami převodu ordresměnky, nýbrž dva vzájemně se vylučující způsoby převodu: směnka je buď ordresměnka a převádí se prostřednictvím indosamentů (v určitých případech i blankotradicí), nebo obsahuje rektadoložku výstavce a jako rektasměnka se potom převádí výhradně postoupením pohledávky.