Šek je ze zákona vistašek, tzn. je splatný při předložení. Lze jej řádně předložit do konce prezentační lhůty. Prezentační lhůty jsou různé - dělí se podle kritéria (politické) geografie:

Tuzemské šeky, tj. šeky, které jsou vystaveny a splatné v jednom státě, mají prezentační lhůtu do osmi dnů ode dne vystavení. Mezistátní šeky (šeky vystavené v jiném státě, než ve státě platebního místa), je nutno prezentovat do dvaceti dní. Sedmdesátidenní prezentační lhůtu mají potom interkontinentální šeky, tzn. šeky, u kterých stát místa vystavení a stát platebního místa leží v různých světadílech^[112].

Šek se prezentuje v platebním místě a předkládá se šekovníkovi (popř. domiciliátovi). Nedodržení předkládacích lhůt má za následek zánik práv vůči výstavci šeku, příp. jiným šekovým dlužníkům (čl. II § 40 SŠZ).

Účinně lze šek předložit pouze v pracovní den, a to mezi devátou a osmnáctou hodinou (analogie k čl. II § 63 SŠZ). Šekovník může při placení žádat, aby mu šek byl vydán opatřený potvrzením majitele o placení. Majitel nesmí odmítnout částečné placení; v takovém případě se na šeku poznamená částečné placení a šekovník obdrží potvrzení o platbě.

Speciální mechanismy se uplatní v případě placení křižovaných šeků a zúčtovacích šeků. Křižováním šeku se omezuje okruh subjektů oprávněných šek inkasovat.

Křižování šeku spočívá ve zvláštním grafickém prvku v listině - jeho základem jsou vždy dvě rovnoběžné čáry na líci směnky. O zvláštním křižování hovoříme tehdy, jestliže je mezi oběma vodorovnými čarami vepsána obchodní firma peněžního ústavu - banky. Pokud je zde příliš obecný text, např. paušální označení „banka", „peněžní ústav" apod., a nebo pokud mezi rovnoběžkami žádný údaj není, jde o všeobecné křižování^[113]. Všeobecné křižování má za následek, že šekovník může zaplatit pouze bance nebo svému zákazníkovi. Šek se zvláštním křižováním může předložit jenom označená banka; pokud by byla současně šekovníkem, může šek vyplatit pouze svému zákazníkovi. Banka označená zvláštním křižováním může k šekovému inkasu využít služeb jiné banky. Sama banka může „získat" křižovaný šek (ať už byl křižován zvláštně či všeobecně) buď při emisi jako remitent šeku, a nebo i později; pak ovšem jen od svých zákazníků nebo od jiné banky (a ve všech případech jen k inkasu, tj. na základě zmocňovacího rubopisu od zákazníka či jiného bankovního ústavu). Šekovník, který by postupoval v rozporu s výše uvedenými pravidly, odpovídá za škodu, kterou by tím způsobil, a to až do výše šekové sumy^[114].

Podobné efekty jako křižování šeku zajistí i tzv. zúčtovací šek (čl. II § 39 SŠZ). Výstavce (nebo majitel) zúčtovacím šekem zakazuje hotovostní proplacení šeku. tím, že šek opatří doložkou „jen k zúčtování"^[115] napsanou napříč na lícní stranu šeku. Takové šeky lze potom hradit pouze bezhotovostní operací (dobropisem, převodem či započtením).