Uvedené členění se týká pouze vybraných cenných papírů a pro praxi nemá valný význam. Podle vzájemného postavení cenných papírů lze rozeznávat hlavní a vedlejší cenné papíry. Klasifikace dle hierarchie předpokládá situaci, že existuje cenný papír základní a k němu se vydává související papír na určité právo z tohoto cenného papíru nebo právo s tímto papírem související. Učebnicovým příkladem jsou kupony, které se jako vedlejší cenné papíry vydávají pro výnos z akcií, zatímních listů, dluhopisů či podílových listů, tj. neobstály by jako samostatný cenný papír bez svého důvodu existence - příslušného hlavního papíru. Kromě toho je vedlejší cenný papír i opční list a poukázka na akcie.

Ne všechny cenné papíry můžeme takto členit. Např. směnka, šek, zemědělský skladní list nebo cestovní šek nemají žádný vedlejší cenný papír, který by s nimi souvisel, a není proto možné označit je za „hlavní cenný papír".