Smlouva o zastavení cenných papírů se podřizuje ustanovením o zástavním právu obsaženým v občanském zákoníku. Zastaveny mohou být cenné papíry listinné i zaknihované, zástavní právo však až na výjimku uvedenou v § 34 odst. 10 CenP (zákonné zástavní právo schovatele k zajištění svých práv ze smlouvy o úschově) nemůže být zřízeno k cenným papírům již zastaveným. Vyloučena je i možnost sjednání podzástavního práva.

Zástavní právo k cenným papírům vzniká podle obecné úpravy v ust. § 156 ObčZ písemnou zástavní smlouvou, popř. schválenou dědickou dohodou, anebo ze zákona. Ačkoliv CenP hovoří jen o smluvním zástavním právu k cenným papírům, může zástavní právo k nim vznikat samozřejmě i z ostatních skutečností uvedených v občanského zákoníku.

Ke vzniku smluvního zástavního práva k cenným papírům je proto třeba písemné zástavní smlouvy. K této smlouvě musí však podle okolností přistoupit další právní skutečnosti upravené zákonem o cenných papírech, a to podle toho, zda jde o cenné papíry listinné nebo zaknihované, příp. podle toho, jako formu listinné cenné papíry mají.

U listinných cenných papírů je obecně ke vzniku zástavního práva zásadně nutno předat zastavené cenné papíry zástavnímu věřiteli (§ 40 odst. 1 CenP). Mají-li cenné papíry formu na řad, musí být kromě toho ještě opatřeny zástavním rubopisem, tj. písemným prohlášením vlastníka učiněným na tomto cenném papíru^[3], které musí obsahovat doložku „k zastavení" nebo slova stejného významu a označení osoby zástavního věřitele a dále potom podpis zástavce. Zástavní věřitel nesmí cenný papír opatřený zástavním rubopisem převádět, ledaže by to bylo umožněno zvláštním zákonem^[4]. Pokud zajištěná pohledávka zanikla, má věřitel povinnost vyznačit na cenném papíru zánik zástavního práva tak, že zástavní rubopis škrtne.

Dalším způsobem vzniku zástavního práva k listinným cenným papírům je jejich předání do úschovy nebo do úschovy a správy třetí osobě. Současně s cennými papíry však musí být předán této osobě i prvopis nebo úředně ověřená kopie zástavní smlouvy. Jestliže se již cenné papíry, které mají být zástavou, v úschově nebo úschově a správě u třetí osoby nacházejí, vzniká k nim zástavní právo oznámením o zřízení zástavního práva sděleným schovateli nebo opatrovateli. Oznámení je oprávněn učinit zástavní věřitel, zástavní dlužník i obligační dlužník: opět k němu musí být připojen prvopis nebo úředně ověřená kopie zástavní smlouvy (§ 41 odst. 1 a 2 CenP).

Smluvní zástavní právo k zaknihovaným cenným papírům vzniká zápisem zástavního práva na účet vlastníka v evidenci investičních nástrojů. Příkaz k registraci může dát zástavní věřitel, zástavní dlužník nebo obligační dlužník; náležitosti příkazu jsou uvedeny v § 42 odst. 3 CenP.

Zástavní právo samozřejmě působí i vůči případnému dalšímu nabyvateli cenného papíru. Zástavní právo vzniká i k novému cennému papíru, který byl emitentem vyměněn za cenný papír, na kterém již zástavní právo vázlo (§ 43 odst. 4 CenP) - např. zástavní právo k zatímnímu listu tak samovolně přejde i na příslušné akcie.

Není-li stanoveno jinak, není zástavní věřitel oprávněn vykonávat práva s cenným papírem spojená. Má však právo na plnění, které by z cenného papíru případně vzniklo. Plnění, které mu z tohoto důvodu poskytne emitent, zástavní věřitel v zásadě započítává oproti zajištěné pohledávce.

Nebyla-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna řádně a včas, může věřitel zastavený cenný papír prodat prostřednictvím obchodníka s cennými papíry (o tom však musí předem informovat zástavce). Variantně může věřitel uplatnit výše zmíněné právo na plnění ze zastaveného cenného papíru.

Obchodník s cennými papíry prodává zastavený cenný papír svým jménem na účet zástavce na regulovaném trhu, jedná-li se o kótovaný cenný papír. Pokud jde o nekótovaný cenný papír, prodává zastavený cenný papír zástavní věřitel ve veřejné dražbě, která je upravena v § 33 PKT. Výnos z prodeje cenného papíru snížený o náklady spojené s jeho prodejem a obvyklou odměnu vydá obchodník s cennými papíry zástavnímu věřiteli. U listinného cenného papíru bude ovšem třeba vyřešit existenci případného zástavního rubopisu - pokud by na listinně zůstal, měl by vydražitel problémy s legitimací. Proto v těchto případech zástavní věřitel škrtne zástavní rubopis a obchodník s cennými papíry potom vyznačí běžný rubopis znějící na kupujícího. Obchodník s cennými papíry v tomto případě jedná ze zákona za vlastníka.

[3] Obvykle na rubu.

[4] Zákon o cenných papírech zde mylně odkazuje na směnečnou úpravu. Směnka opatřená zástavním rubopisem ovšem nemůže být převáděna, u ní je možný pouze zmocňovací rubopis (čl. I § 19 SŠZ).