Úvod

V modulu věnovanému úvodu do práva duševního vlastnictví jsme se zabývali tím, že s pojmem vlastnictví se lze setkat povětšinou ve vztahu k hmotným věcem, avšak že "vlastnit" lze i věci nehmotné, jakými jsou např. myšlenky či znalosti. Dále jsme si uvedli, že vymezení práv a povinností vůči statkům nehmotným si vzhledem k jejich odlišné povaze vyžaduje zcela jiný druh úpravy než ten, který je určen vlastnictví v běžném slova smyslu. A nakonec jsme zjistili, že ve vztahu k některým nehmotným statkům tak činí právě právo duševního vlastnictví. Existují ovšem i takové nehmotné statky, které prokazatelně představují určitou majetkovou hodnotu, avšak současným právem nejsou za vlastnictví považovány, a to ani "klasické", ani "duševní". Takové majetkové hodnoty bývají označovány jako virtuální vlastnictví.

Vymezení pojmu virtuální vlastnictví

Vlastnictví v běžném slova smyslu není ničím jiným než souborem práv a povinností vlastníka, které zároveň působí vůči všem ostatním. Vlastníkovi je tak umožněno předmět vlastnictví držet, užívat a požívat jeho plody a disponovat s ním. Všem ostatním je pak zakázáno vlastníka při výkonu jeho práv rušit. Takový stav velmi dobře odpovídá povaze hmotných věcí a společenské potřebě k úpravě vztahů jednotlivých osob k těmto věcem.

Předmětem práva duševního vlastnictví jsou zpravidla ty nehmotné statky, k jejichž vytvoření došlo prostřednictvím kreativní duševní činnosti za současného vynaložení značného úsilí a případně materiálních hodnot ze strany tvůrce. Za příklad můžeme uvést napsání knihy, zkomponování hudební skladby, vynalezení nové formy dopravního prostředku či navrhnutí netradičního tvaru židle. Ústřední myšlenkou, na které je právo duševního vlastnictví postaveno, je předpoklad, že tvůrce nehmotných statků, jež obohacují celou společnost, lze motivovat k větší aktivitě v této oblasti tak, že jim bude poskytnut prostor k tomu, aby se svým výtvorem mohli exkluzivně disponovat dle svého uvážení a tento případně komerčně využít. Právo duševního vlastnictví zpravidla rozdělujeme na právo autorské, které chrání autorská díla, a práva průmyslová, která například chrání vynálezy prostřednictvím patentů, označení formou ochranných známek apod.

Virtuální vlastnictví lze potom charakterizovat jako určitou majetkovou hodnotu, která je nehmotná, avšak není zcela nebo zčásti chráněna instituty práva duševního vlastnictví. Jako typický příklad lze uvést nějaký exkluzivní a výjimečný předmět z online hry, jakou je například World of Warcraft. V současné době je zcela běžné s takovými předměty obchodovat (například na aukčním serveru eBay).

Webová prezentace počítačové hry World of  Warcraft.	Internetový aukční portál eBay.com

 

Právní úprava

Problematika virtuálního vlastnictví v současné době nemá v České republice téměř žádné právní ukotvení. S ohledem na skutečnost, že k předmětům virtuálního vlastnictví obvykle nějaký subjekt disponuje určitými právy, vyplývajícími z duševního vlastnictví, lze uvést odkaz na vybrané předpisy práva duševního vlastnictví. Tuto skutečnost lze demonstrovat na, již výše uvedeném, příkladu exkluzivního předmětu z online počítačové hry World of Warcraft. Tato hra není ničím jiným než softwarem, a tak je nepochybné, že jeho autor má specifická majetková práva ke zmíněnému předmětu vyplývající z tohoto faktu. Tato práva však žádným způsobem nekolidují s požadavky a očekáváním směřujícím k virtuálnímu vlastnictví.

Doplňující zdroje informací

Pro podrobnější informace o probírané problematice lze odkázat na webovou prezentaci fenoménu "Second life", který v současné době bývá s otázkou virtuálního vlastnictví spojován asi nejvíce.

Webová prezentace Second Life.

 

Odpovědník

Prezentace

Praktické cvičení

Problematiku virtuálního vlastnictví si v praxi můžete vyzkoušet (a zároveň si trochu odpočinout od tohoto vysoce teoretického tématu) v klasickém dungeonu: