Přednáška č. 5/11 Hartova kritika Radbruchovy formule Osnova přednášky: a) Kritika Radbruchovy formule -b)Hartova kritika právního formalismu c) Hartův pojem práva Kritika Radbruchovy formule: jak stoupenci tak odpůrci právního poztivismu -vágnost významu „nesnesitelná míra •nespravedlnosti“ – Radbruch mluví později •dokonce o hrozné strašné nespravedlnosti -váže se jen na situace, které jsou •označené za nesnesitelné, katastrofické a •to omezuje její použití jen na totalitní režimy; -nepřípustnost retroaktivity, nepřípustné •prolomení právní jistoty Hartova kritika Radbrucha: • •Anglický právní teoretik • • H.L.A. Hart (1907-1992) • •Nejznámější práce: Pojem právo • (Concept of Law) 1961 • - Jakým způsobem kritizuje Hart Radbrucha? •Hart kritizuje obecně snahu o oživení přirozeného práva •Jeho kritiku nám pomůže porozumět následující příklad •Hart kritizoval rozsudek,který byl vynesen v Německu v •roce1946 – Oberlandsgericht v Bamberku odsoudil •manželku, která udala svého manžela za přestupek vůči •říšským zákonům z roku 1934. Soud ji shledal vinou, že •svého muže nezákonně zbavila svobody. Ona se hájila tím, •že šlo o dodržení zákona, který tehdy platil. Německý •soud však trval na tom, že zákon z roku 1934 je neplatný a •tudíž žena jednala sobecky a vlastně udala svého muže, •který byl uvězněn, takže se sama dopustila trestného činu. • Hartovy argumenty: •Hart odmítá zneplatnění zákona odkazem na jeho nemorálnost a odmítá retroaktivitu - považuje ji za nebezpečnou • •Hart se táže, zda je lepší říct: „Tohle není v žádném případě zákon“ nebo říct • •„Tohle je zákon ale je příliš zvrácený na to, aby byl •dodržován a aplikován“ • -Vyrovnání se s minulosti je pro něj rozhodování se mezi dvěma zly: -prolomení právní jistoty, které také představuje zlo a - -zlo spáchaných zločinů • •Hart odmítá testovat platnost právních norem morálkou ; na druhé straně si uvědomuje problém „nemorálního práva“ a jeho řešení posouvá do oblasti občanské neposlušnosti •(kritici Harta poukazují na to, že celý problém tak „přesunul na záda •občanů“, ale nezbavil soudce povinnosti aplikovat nemorální právo) • •Řešení podle něj není v popření platnosti pozitivního práva z důvodu rozporu s přirozeným, resp. morálkou; jako stoupenec právního positivismu se domnívá, že platnost pravidla je odvozena jen ze vztahu k jinému pravidlu •Třídu platných zákonů nedostaneme vyloučením toho, co je z morálního hlediska špatné, ale jen srovnáním dvou platných pravidel; • Jakým způsobem chce Hart překonat právní formalismus? •a) kritizuje naturalismus v tradici anglické jurisprudence (konkrétně Austinovo pojetí práva jako souhrnu příkazů) •b) pokouší se o zmírnění radikálního odtržení „Sollen“ od „Sein“; (dokazuje, že povinnost, Sollen je možné odvodit ze světa Sein) • •c) zdůvodněním práva a morálky jako dvou komplementárních jevů • •d) vypracováním analytické jurisprudence Hartova kritika tradičního právního pozitivizmu: H.L.A. Hart (1907-1992) práce: „Pojem právo“ •Příklad, který by nám měl pomoct porozumět Hartovu pojetí práva: •Hart začíná svojí analýzu tímto příkladem: • • „Představte si zemi, ve které život lidí není regulován •jen zvykem nebo obyčeji, ale vládne zde panovník Rex •I., který vydává příkazy. Těmto příkazům se obyvatelé •země podřizují z respektu před zákonodární autoritou. •Tyto příkazy jsou vymáhány pod hrozbou sankce. Rex •I. umírá a na jeho místo nastupuje nejstarší syn Rex II., •který začíná také vydávat příkazy. Ale jen co Rex II. •vydá první příkazy zemře a po něm nezůstává žádný •následovník.“ • Hartův příklad je kritikou Austinova pojetí a) suveréna a b) formy práva jen jako příkazu; •A) J. Austin (1790-1859)- imperativní jurisprudence •Formuloval základní kategorie – zákonodárce-suverén, pozitivní právo-formu příkazu, adresát příkazu, sankce… •Pozitivní právo je podle Austina, příkaz suveréna, kterým vynucuje u adresáta dobré jednání •Morálka je zde kritériem toho, které příkazy se stávají platnými právními příkazy: jsou to jen ty, které chtějí odstranit zlo v jednání adresáta •Podřízení se povinnosti, kterou příkazy obsahují je zde vynucováno sankcí •Hartova kritika zákonodární autority: • •Hart nás upozorňuje na to, že zvyk poslouchat příkazy autority není dostatečným důvodem k tomu, aby Rex II. byl považován za zákonodárce- („zákonodárce není ten, díky kterému byly zákony poprvé vytvořeny, ale ten, díky jehož autoritě jsou to vždy zákony“ - Hobbes ) • •K tomu aby byla nějaká autorita přijatá za zákonodární autoritu, musejí existovat pravidla, která by zmocňovaly autoritu k zákonodární činnosti zmocňovaly tudíž být zákonodární autoritou • •Zároveň z toho vyvozuje, že strukturu práva neutvářejí jen příkazy a zákazy ale i dovolení, tzn. pravidla, která dovolují určité jednání. B) Hartova kritika radikálního odtržení „Sein“ a „Sollen“: - -tuto kritiku založil na výkladu rozdílu mezi zvykem a •pravidlem, tzn. zvyklostí určitého jednání a pravidlem jako •standardem umožňujícím určitou činnost; • •Kupříkladu: Lidé chodí v sobotu večer do kina, toto •je určitý zvyk, ale není pravidlem-lidé nepovažují za nutné •přijmout tento zvyk za povinnost; • •Na druhé straně existují situace jednání, jako je např. •zastavení auta na červenou- zde se řídíme pravidly - -zde se nejedná o zvyk ale o vnitřní přijetí pravidla k výkonu určité činnosti (jednání)- z toho a jen z toho důvodu se stává závazným pravidlem. Pravidlo jako normativní standard pocházející ze světa „Sein“ •Hart svým rozdílem mezi zvykem a pravidlem ukazuje, že pravidla jsou sociálně psychologické standardy- vychází z faktu, že každou činnost, kterou vykonáváme vždy charakterizuje již určitý soubor pravidel. • •Tento názor přebírá z analytické filosofie jazyka konkrétně od filosofů jazyka J.L. Austina a L. Wittgensteina. Inspirace analytickou filosofii jazyka- Wittgensteinova teorie jazykových her: •„Jazyková hra“ – řeší otázku užívání jazyka - jazyk není •soustavou obrázků ale spíše hrou, tzn., jsou mu vždy •vlastní určitá pravidla •Tyto pravidla si osvojujeme stejně jako schopnost chodit, •tzn., do používání jazyka jakoby vrůstáme a jen se jej •učíme používat; •Rozumění významům slova není nějaká událost naší •mysle, ale to projev schopnosti zvládnout určitou „techniku“ •– porozumění znamená vědět jak to či ono vykonat - v •případě jazyka jak správně použít to či ono slovo, slova; • Následující poznámka by nám měla pomoct, lépe porozumět co znamenají pravidla jazykové hry: •„Kdo se při vaření řídí jinými, než těmi správnými •pravidly, vaří špatně; zatímco, kdo se řídí jinými •pravidly než pravidly šachu, hraje jinou hru; a kdo •se řídí jinými gramatickými pravidly, než jsou •třeba ta běžná, tím neříká něco nepravdivého, ale •mluví o něčem jiném“. • •Pravidla jazyka jsou jazyku implicitní a tudíž naše •porozumění světu je vždy spojeno s užíváním •pravidel Hartovo pojetí právních pravidel- vychází z otázky jak je rozuměno právním pojmům- jaký význam má pojem právo: •Hart demonstruje vznik právního pojmu na následujícím příkladu •uplatnění subjektivního práva, vyjádřeného běžným jazykem: • „ A má právo na zaplacení 100Kč od B“ •Hart se táže, kdy se stane tento nárok právním nárokem? •Odpověď: k této proměně dochází když se tážeme, za jakých •podmínek je tento výrok pravdivý - rozumět však tomuto výroku jako •pravdivému znamená již uvažovat o účinném právním systému, který •činní tuto skutečnost- nárok na vrácení 100Kč- za správný a platný •právní nárok •Závěr: transformaci tohoto nároku na právní nárok umožňují právní pravidla, které mlčky předpokládají existenci právního systému Jak ale víme, že dané pravidlo dává uvedenému nároku právní charakter a je platné? •Hart v této souvislosti uvažuje o existenci „pravidla uznání“ jakéhosi obecného pravidla, které určuje normativní linii státního aparátu a soudů a je vlastní této činnosti a potvrzuje její existenci •Od ostatních pravidel se liší tím, že neexistuje žádné pravidlo,které by stanovilo kritéria pro posouzení jeho vlastní právní platnosti •Stručně: jen pravidla vznikající na půdě státního aparátu a soudů mohou mít povahu právních pravidel. Po vysvětlení toho, díky čemu získávají pravidla význam právních pravidel, přistupuje Hart k vysvětlení jejich funkcí a rozlišuje : •Primární – stanovují povinnosti a určují co je zakázané a co dovolené; na základě těchto pravidel vznikají především trestně právní normy a občanskoprávní normy náhrady škody •Sekundární- vedou ke vzniku, změně a uznání primárních pravidel : •- pravidla uznání, •-pravidla změny -pravidla adjudikace- umožňují rozšířit pravomoc např. •sepsání závětě Hartovo pojetí práva: •- Vypracoval pojem práva na základě analytického pojmu „pravidlo“ a představuje právo jako oblast sociální praxe, která spočívá v určité struktuře pravidel, jejich dodržování, tvorbě, změně, aplikaci; -Právo není systémem norem, ale systémem hierarchicky uspořádaných pravidel -Hart přisuzuje právu sice funkci sociální regulace jako systému právních pravidel ale nezajímá jej účel a smysl této regulace; pokud se děje podle platných pravidel, tak je to regulace správná Hartovo pojetí minimálního obsahu přirozeného práva •V této souvislosti Hart zdůvodňuje své pojetí vztahu přirozeného a pozitivního práva; •Odmítá je vidět jako dvě formy, odmítá jejích dualismus •Jejich vztah chápe funkcionálně jako důsledek naplnění určité funkce – podle něj jde o to, aby obě formy kooperovali při zabezpečení reprodukce společenského života Pět důvodů, proč je možné mluvit o minimálním obsahu přirozeného práva •Právo má přirozený základ svého fungování- minimálním cílem práva je přežít •To vede ke tvorbě pravidel, které vyrůstají z přirozených antropologických reakcí a struktur společenského života •Zároveň se tyto pravidla vyznačují pozitivní hodnotou, pozitivní funkcí- jsou to minimální podmínky přirozeného práva (morálky) •Mezi právem a morálkou je komplementární vztah •(tzn., že se vzájemně doplňují jako svébytné jevy, kterých existence je nutná pro fungování života společnosti 5 důvodů komplementárního vztahu: •Lidská zranitelnost • •Přibližná nerovnost • •Omezený altruismus • •Omezené zdroje • •Omezené porozumění a síla vůle • • Hartovo pojetí vztahu práva a morálky: Účel (smysl) vztahu práva a morálky. • • • Právo jako prostředek prosazování morálky? • • Otázka, zda uplatňování pozitivního práva má vést •k vynucování morálky, byla dlouhou dobu zdrojem •různých kontraverzí. • •Již v polovině 19. století zakladatel liberalismu J. S. Mill •(1806-1873) vyslovil názor, že společnost nemá „právo“ •vynucovat své morální pocity tam, kde jejich porušení •nezpůsobuje jiným objektivně vnímanou „škodu“. : • Tento přístup se stal východiskem známého sporu, který je prezentován jako spor mezi lordem Devlinem a H.L.A Hartem. Jednalo se o spor, který vznikl v 60. letech v Anglii a byl reakcí na zveřejnění tzv. Wolfendenovy zprávy. Tato zpráva souhlasila se zrušením mužské homosexuality a také prostituce jako trestného činu s odkazem právě na „princip škody“, který zastával Mill. •Zpráva konstatovala, že i když tyto sexuální praktiky jsou považovány za nemorální, přece jen se týkají soukromé sféry, do které by právo nemělo zasahovat. • •Proti těmto argumentům ostře vystoupil lord Devlin s argumentem, že společnost je založená na sdílené morálce, která zabezpečuje její integritu, a proto je možné ji legálně bránit stejně tak, jako když je bráněna před podvratnou činností. • • Je nutné dodat, že Devlin ale netvrdil, že by společnost měla vždy bezezbytku vynucovat morálku. • • Nicméně srovnání vynucování morálky s podvratnou činností bylo pro Harta rozhodujícím popudem k tomu, aby kritizoval tento postoj, který označil za moralismus. Svoji kritiku postavil na zodpovězení třech otázek: • •a) Stačí skutečnost, že určité jednání je podle běžných měřítek označeno za nemorální, na zdůvodnění toho, aby se stalo trestným činem? • •b) Je morálně přípustné vynucovat morálku jako takovou? • •c) Měla by být nemorálnost jako taková trestným činem? • • Uvedený spor reprezentuje určitou metodickou pozici, která vychází z názoru, že společenská integrita je založena na morálních principech. Hart svým řešením více respektuje autonomní povahu obou jevů, což koneckonců plyne z jeho názoru, že mezi právem a morálkou neexistuje žádná nutná souvislost. Hartovo komplementární pojetí vztahu práva a moráky: •Z hlediska Hartova pojetí minimálního obsahu přirozeného práva můžeme říct, že: •jeho strukturálně- funkcionální přístup se projevil ve velmi moderním pojetí vztahu práva a morálky •tento vztah již nepopisuje jako vztah podmíněnosti, kdy se mělo za to, že každý zákon, každé soudní rozhodnutí má odpovídat řádů přirozeného práva nebo univerzální morálky, ale vymezuje je jako komplementární vztah •Co to znamená? -že oba jevy chápe jako dva systémy, které jsou ve funkční závislsoti, která plyne z nutnosti zabezpečit přežití (existenci) lidské společnosti: •Morálka a právo se vzájemně doplňují a tím umožňují eliminovat destruktivní násilí mezi lidmi, jejich omezený altruismus, omezenou schopnost porozumění a síly vůle •