První část této přednášky byla věnována některým možným přístupům k dělení jednotlivých iusnaturalistických (nebo také non-positivistických) a právně positivistických směrů. Primárně jsme se soustředili na dělení těchto přístupů dle Oty Weinbergera (viz. Norma a instituce). V další části se přednáška dotkla díla významného německého právního filosofa (přestože nejprve byl zástupcem positisistického přístupu k právu, po druhé světové válce svůj přístup částečně revidoval). Zaměřili jsme se zejména na tzv. Radbruchovu formuli. Dále byly v přednášce zmíněny další možné přístupy k řešení problémů tzv. extrémně nespravedlivého práva. S prezentací se můžete seznámit zde.

Navázali jsme východisky střetu mezi zástupci přirozeného a pozitivního práva po druhé světové válce. Zde tón udával zejména GUSTAV RADBRUCH (1878 - 1949). Ten se věnoval zeména problematice neplatnosti práva. Známá je tzv. Radbruchova formule, která stanoví: 

Blíže k Radbruchově filosofii se můžete dočíst zde v překladech Libora Hanuše.   

Podobné téma jako Radbruch řešil v roce 1946 i Josef Tureček ve spise "Právo, křivda a neprávo z hlediska dnešní doby".

Pozitivně-právní vlnu po druhé světové válce rozvíjí v Anglii Herbert Lionel Adolphus Hart, zástupce analytického právního pozitivismu. Ten proti Radbruchově „přirozenoprávní“ judiciální cestě řešení extrémní nespravedlnosti pozitivního práva nabízí legislativní způsob řešení, a to i za cenu prolomení zákazu retroaktivity. Blíže se s Hartovou teorií můžete anglicky seznámit zde.

Problém absence hodnot v právu se pokouší řešit i Ernst-Wolfgang Böckenförde (viz fotografie vpravo). V roce 1976 stanovuje tezi, která se označuje jako Böckenfördovo diktum (někdy též jako teorém):

Rozáhleší text je k dispozici zde.