Toto téma se zaobírá souvislostmi s hledáním odpovědi na otázku „Proč právo existuje?“. Tedy pátráním po účelu práva. V kořenech těchto souvislostí je názor, že právo je výron vůle suveréna s racionalistickou ambicí, který se snaží o úplný apriorní popis světa. Pak je snadné vytvořit právo jako systém pojmů, deduktivním způsobem (od obecných ke konkrétním). Úplnost se však v této souvislosti ukázala jako nedosažitelná. Mezi zástupce tohoto přístupu můžeme řadit autory jako Friedrich Carl von Savigny 1779 - 1861 [autor např. „Geschichte des Römischen Rechts im Mittelalter“]. Byl to právě Savigny, ačkoli sám byl zástupcem historické právní školy, kdo významně ovlivnil vznik školy, pro kterou se později - s trochou neoprávněného despektu - vžil název pojmová jurisprudence. Mezi zástupce tohoto přístupu lze řadit například díla Georga Friedricha Puchty 1798 - 1846 nebo ranná díla Rudolfa von Iheringa 1818 - 1892 [Geist des romischen Rechts; kniha „O zpropitném“ atd.]. Samotný Pucha se k právním větám vyjadřuje takto:

Rudolf von Ihering se později s tímto směrem rozešel, a započal dlouhou tradici odmítání tohoto přístupu k právu:

Každá jurisprudence operuje s pojmy, právnické a pojmové myšlení znamená totéž. V tomto smyslu každá jurisprudence je pojmová jurisprudence. Romanistika pak na prvním místě. A proto se adjektivum „pojmová“ nemusí připojovat. Navzdory tomu to zde dělám, protož tím poukazuji na poblouznění současné jurisprudence, která nebere ohled na praktický účel a podmínky použitelnosti práva. Právo vidí pouze jako předmět, na kterém testují kouzlo logického myšlení, jako arénu pro logické evoluce, pro gymnastiku ducha, ve které největší virtuosové myšlení získají palmu vítězství.“ (Překlad Sobek, T. Nemorální právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010)

Blíže k pojmové jurisprudenci např. zde.

Účel práva

Právě Ihering však stojí za průlomem do paradigma pojmové jurisprudence, neboť začíná uvažovat o tom, co je účelem celého práva. Zjišťuje, že stvořitelem celého práva je účel. [k tomu například kniha „Boj o právo“. Od této doby se právní věda nezaměřuje výlučně na interpretaci, ale začíná hledat účel práva, a stává se více sociologickou. Iheringův impuls tak představuje nejen úsvit moderního sociologického uvažování v právu, ale také začátek empirického vnímání v právu. K tomu lze přiřadit například Eugena Ehrlicha (1862 - 1922).

Základní účel práva vyvěrá z rozporu mezi člověkem jako svobodnou bytostí, která je schopna abstraktně reprodukovat svět a nutností žít ve společnosti. Tím vzniká nezbytnost uvést v soulad svobodu jednoho se svobodou druhých – k tomu je účelné právo. To dokáže tlumit napětí a vytvářet ve společnosti mír, tedy klidnou reprodukci. Toto lze považovat za nejobecnější účel práva.

Účelem práva se Ihering mimo jiné (a dost okrajově) věnuje také v knize Boj o právo (obojí str. 7):

Účel v právu

Gustav Radbruch sestavil následujcí tři skupiny účelů v právu. Tyto účely se rozpadají na dílčí účely, přičemž stále mějme na paměti základní Iheringův postulát, že každý prvek v systému práva musí být spojen s nějakým účelem.

Oblastí účelů se mimo jiné zbýval také Karel Engliš, který považoval všechny myšlenkové útvary za účelové. Tyto nám pak umožňují nejlépe postihnout a pochopit skutečnost. Je si však vědom toho, že teleologickým způsobem nelze zkoumat všechno. Například na právní řád se můžeme dívat jako na účelovou soustavu, přičemž však tím nelze vysvětlit či vůbec podmínit jeho kauzální podmíněnost, nebo dokonce platnost. Blíže a krátce se lze s popisem teleologie Karla Engliše (mimo jiné) setkat v článku Oty Weinbergera „Karel Engliš jako logik a právní filosof“.

Dalším možným způsobem zkoumání role a podoby účelů v právu vede k jejich rozdělení na základě distributivnosti. Tím získáme dvě skupiny účelů v právu: individuální dobra a kolektivní dobra. Jako další přístup v této oblasti lze uvést ten dělící účely v právu dle „úhlu pohledu na účely v právu“.

V souvislosti s účely práva se lze také zaměřit na způsoby, jakými lze poznat účel v právu (vyjma teleologických právních norem). Závěr z takového hledání účelů by však měl být, že nalézt účelovou myšlenku (tedy nalézt skutečný účel zkoumaného nástroje, např. právní normy) v úplnosti je vyloučeno. V této sféře své uplatnění také nachází koncept předporozumění.

Účely v právu se uplatňují také v procesu abstraktní kontroly norem. I zde se v prvé řadě hledá racionální vazba mezi účelem a prostředkem. V kontextu rozhodování Nejvyššího soudu USA se tento test nazývá „Rational Basis Test“. V této souvislosti je možné zmínit také kolizi účelů. Je nemožné je chápat jako určitou hierarchickou strukturu, ale vždy je nutné zkoumat účely spíše v konkrétním případě. Je proto nutné vnímat účely jako kategorie, mezi kterými dochází ke konfliktu (kolizi), avšak všechny nástroje, kterých se dotýkají, musí směřovat k jedinému účelu práva.