Tato přednáška se zaměřila na stup do problematiky spravedlnosti. Po základním vstupu do tématu, který naznačil, že nepůjde o samotný pojem spravdlnosti, ale o tematizaci tohoto pojmu, jeho základní strukturu, množnosti použití v právu a způsob, jakým e o spravdlnosti v právu mluví a jak se používá, jsme se zabývali tzv. antinomiemi spravdlnosti. S prezentací k přednášce se můžete seznámit zde.

Je obtížné – nemožné – prokázat, co je spravedlivé avšak to nevylučuje, že v rámci problematiky spravedlnosti lze racionálně argumentovat.

Typologie problémů spravedlnosti:

 

 

1.Princip formální spravedlnosti (Weinberger): Za stejných relevantních podmínek mají nastat stejné právní následky.   

Hans Kelsen - Formule spravedlnostního hodnocení (16) např.: každému jeho, každému stejně, každému dle jeho postavení, každému dle jeho výkonu, každému dle jeho potřeb, každému dle nejvyššího podílu na svobodě… Tyto formule jsou buď obsahově prázdné, nebo vedou k rozdílným důsledkům nebo nelze určit (racionálně vědecky), která z nich má mít přednost.

 Neexistuje a ani nemůže existovat objektivní kriterium spravedlnosti, protože tvrzení: něco je spravedlivé nebo nespravedlivé, je hodnotící rozhodnutí, které je silně založeno na emocionálních prvcích, pocitech a přáních. → je to konečné (ultimativní) rozhodnutí, které nemůže být ověřeno.

H.L.A. Hart uvádí, že slova spravedlivý a nespravedlivý jsou mnohem specifičtější formou morální kritiky než slova dobrý a špatný Můžeme srozumitelně prohlásit, že zákon je dobrý, protože je spravedlivý, nebo že je špatný protože je nespravedlivý, ale nikoli, že je spravedlivý, protože je dobrý nebo nespravedlivý, protože je špatný.

Většina kritických výroků používajících výroků spravedlivý a nespravedlivý může být adekvátně vyjádřena slovy „férový“ a „neférový“.

Spravedlnost je to, co obnovuje rovnováhu či úměrnost: Posuzuj podobné případy podobně a odlišné odlišně. Tato představa spravedlnosti (formule) je sama o sobě nedostatečná a bez doplnění, neskýtá žádné určité vodítko pro jednání. Proto je podstatné stanovit jaké podobnosti a jaké rozdíly jsou relevantní. Jinak je ona formule pouhou prázdnou formou.

 

2. Spravedlnost a rovnost

 Vztah pojmů spravedlnost a rovnost: lze spravedlnost redukovat na rovnost?

 Podle Aristotela je spravedlivý ten, kdo dbá zákonů a šetří rovnost: právo je zákonnost a rovnost. Podle Gustava Radbrucha  je jádrem spravedlnosti myšlenka rovnosti. Oproti tomu pro utilitarismus se spravedlnost poměřuje pohledem obecného užitku (jeho maximalizace).

 

 3. Spravedlnost a relativita morálky 

Podle Františka Weyra lze dokazovat jen relativní spravedlnost, absolutní spravedlnost lze jen předpokládat, a proto tato spravedlnost nemůže být předmětem poznávání. Alf Ross se domnívá, že tím, že někdo hodnotí nějaký konkrétní zákon jako nespravedlivý, nepoukazuje na nějaký poznatelný příznak dotčeného řádu. Nepodává žádný důvod pro své stanovisko, ale pouze emocionální výraz. → určité pravidlo je nespravedlivé protože jsem proti.