Přednáška se zaměřila na základní odlišení iusnaturalistického (přirozenéprávního) a iuspositivistického (právně positivistického) pohledu na povahu práva. Prezentaci přednášky můžete nalézt zde.

„Počátek diskuse (někdy polemiky) mezi pozitivismem a iusnaturalismem leží (obdobně jako počátek všech velkých otázek evropské sociální filosofie) v antice. Jeho připomínkou je slavný dialog Perikla a Alkibiadem z Xenofóntových Vzpomínek na Sókrata, nebo neméně slavný monolog Antigoné ze stejnojmenné Sofoklovy hry.“ Pavel Holländer: Filosofie práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, str. 28 – 29.

Jedním z dělících prvků, které nám pomohou odlišit iusnaturalistický a iuspozitivistický přístup k právu je vztah k tzv. HARD CASES (obtížné – nebo nedeterminované – případy). Jejich teorii a způsob zvládání pomocí přirozeného práva předkládá RONALD DWORKIN. Článek na toto téma naleznete v angličtině zde. Díky tomu může postihovat i tzv. TEORII JEDNÉ SPRÁVNÉ ODPOVĚDI (One Right Answer Theory).

Distinkce

Dále se přednáška zaměřila na základní rozdíly ( distinkce) mezi iusnaturalismem a iuspositivismem.

I.   Spojovací/oddělovací teze: zde se jedná o prolínání dvou souborů: práva a  transcendentna (tedy zjišťujeme, zda pozitivní a přirozené právo vytváří jeden celek, či zda jsou to dva od sebe oddělené systémy). Přičemž, pokud akceptujeme-li přítomnost transcendentního prvku v právu (přítomnost přirozeného práva v celkovém systému práva), pak nutně musíme hledat jeho obsah. Umělecky zpracovaný lze tento rozpor nahlédnout i v tvrzení Antigony ze stejnojmenné Sofoklovy hry:

II. Noetická distinkce: jedná se o postoj k ,,Humově tezi" (konkrétně viz str. 172). Zde citováno dle P. Holländer: Filosofie práva, str. 178 - 179):

Tuto tezi dále rozpracoval Jörgen Jörgensen.

 

 

 

 

 

III. Důvod platnosti:  Zde zjišťujeme, proč je daná právní norma platná. Tento důvod bude detailněji rozveden v dalších přednáškách.

 

S hledáním transcendentna souvisí i tzv. "hraniční orgán". Koncept, se kterým přichází Alfred Verdross. Podstatným prvkem tohoto konceptu je apriorní sebeomezení členů hraničního orgánu.