Základním problémem je fakt, že lidské poznání je velmi subjektivní záležitost a nemusí být (alespoň zdaleka ne vždy) pravdivou interpretací skutečnosti. Již z této teze vyplývá, že žijeme v extrémní nejistotě, každá interpretace je pouze lidským "výmyslem".
Vezmu za příklad samotnou královnou věd - matematikou. Někdo (opět to byl člověk) vymslel nějaké symboly, kterým přiřknul určitý význam (1 - jednička, 2 - dvojka). Následně vytvořil neuvěřitelně rozsáhlou konstrukci zahrnující matematiku, fyziku a další vědy. Je pozoruhodné, že vše do sebe zapadá (že obsah čtverce nad přeponou se vždy rovná součtu obsahů čtverců nad oběma odvěsnami). Jenže... co když se člověk mýlil? Co když někdo jednou (bude to pravděpodobně opět člověk) vymyslí něco lepšího? Přizná si lidstvo, že se tisíce let mýlilo?
Stejně tak u soudního dokazování vycházíme pouze z lidských poznatků, které nemusí být založeny na pravdě. A samozřejmě nesmíme opomenout samotný lidský faktor působící v okamžiku rozhodování - i soudce je pouze člověk (více či méně) subjektivně smýšlející.