Antidiskriminační opatření definují nějaké pravidlo k podpoření domnělé diskriminované menšiny. Ačkoliv se Posner nedomnívá, že by to mohlo pomoci přímo, je tu vedlejší efekt - většina, při snaze se obejít toto opatření musí vynaložit nějaké finanční prostředky, které potom té diskriminované menšině pomohou, ačkoliv diskriminaci neodstraní. Konkrétně uvádí příklad snahu o desegragci "bílých a černých" škol v USA. Bílé obyvatelstvo než aby dalo své dítě do desegregované školy, radši se přestěhuje, zaplatí školné na této škole, podlehne speciálnímu zdanění, které potom může být použito pro "černé" studenty. Toto řešení skutečně zkoumá jen výstupy, nezaměřuje se na proces odtranění diskriminace, protože ačkoliv je přínosný přísun finančních prostředků, tak samotné problém neodstraní. Je odstraněn následek, ale ne příčína - např. v otázce vzdělávání černochů, pokud se neintegrují do společnosti bílých budou mít i jako vzdělaní velký problém se mezi bílou elitu dostat.
Posner hovoří i o dalším faktu - a to sice o tom, že pokud někdo úmyslně diskriminuje, tak se sám může tím postavit do horšího postavení - opět příklad rasový - pokud běloch bude chtít prodat dům opět bělochovi a vyloučí tím černošské obyvatelstvo, které by třeba mohlo zaplatiti i více. Toto bude potom vadit především černošské komunitě, která je mnohem menší než bílá a je tak ochuzena o pozitivní důsledky takovéto transakce. Posner tady analogicky přirovnává černošské obyvatelstvo k pozici Švýcarska ve světové ekonomice.