V blízké budoucnosti bude v Evropě eskalovat napětí mezi muslimskou (zatím ještě) menšinou a původním obyvatelstvem. Kontinentální právní řád je z náboženského hlediska prázdný, jeho legitimita se dnes již neodvíjí od víry v něj nebo cokoliv jiného, ale od společenského konsenzu, který zde vznikal (často ve velkých bolestech) poměrně dlouhou dobu. Do tohoto křehkého prostředí přicházejí komunity zvyklé na úplně jiné právní zvyklosti, stabilní, pevnou a z náboženských důvodů nezpochybnitelnou právní kulturu.
Logicky vznikají konflikty způsobené vzájemným nepochopením. Pro jejich řešení teoreticky můžeme použít některé aspekty islámské právní kultury. Napadají mne dvě extremní řešení. Konzervativní a liberální.
Můžeme sveřepě prosazovat náš právní systém a aplikovat ho na všechny stejně (tedy tak jak aplikován býti má) bez ohledu na následky a vytvořit tak nějaký rigidně stabilní právní systém ne nepodobný klasické islámské šaríji a v případě odporu i represivní cestou se pokusit minority „asimilovat“. Je prakticky jisté, že by docházelo k násilnostem a odporu. 
Velmi liberální by na druhou stranu bylo přijmout islámský právní partikularismus a nechat přistěhovalecké komunity se do sebe uzavřít ještě více a řídit se svými tradičními právními systémy, kde pouze v případě kolizí by byl náš „teritoriálně původní“ právní systém nadřazen. Je prakticky jisté, že by došlo k vytváření uzavřených ghett ještě ve větší míře než nyní.
Dle mého názoru se tedy v našich podmínkách není čím inspirovat zbývá zachovat si relativně flexibilní právní řád a vycházet minoritám vstříc ovšem s ohledem na kontinentální právní a kulturní tradici.