1. První rozdíl bych viděl v důrazu na judikaturu. V angloamerickém systému vzniká právo ve velké míře právě judikaturou. Proto je právo flexibilnější a lépe reaguje na potřeby společnosti, pokud je ovšem řešeno soudy. Mnohdy jsou totiž v platnosti, již obsoletní, či pro dnešního člověka směšné precedenty z 18. a 19. století. Velkou výhodou u získávání práva soudy je relativní nestrannost (myšleno, že právo takto vytvořené by mělo být odproštěno od politických ideologií) a snad i spravedlnost. Jediným problémem je snad jen menší právní jistota, a občas i naprosto nelogické rozsudky, které se stávají právem (př. když se jedna američanka polila kávou a požadovala odškodné, protože nikde nebylo napsáno, že je káva horká a že se může opařit - od té doby se kelímky s kávou uzavírají a píše se na ně, pozor horké). Kontinentální právo je založeno na psaných zákonech, to přináší právní jistotu, avšak také menší flexibilitu a mnohdy i nejednoznačnost. Zákony tedy v rychle se měnící společnosti jsou často měněny (mnohdy protože nejsou moc obecné) a to většinou novelizacemi (které dokáží zničit i krásně napsaný zákon). I v našem systému však hraje velkou roli judiaktura (a to NS, NSS a ÚS), která se snaží najít odpovědi na otázky nejednoznačnosti a do jisté míry taktéž vytváří precedenty (pokud to tak mohu napsat). Pevně doufám, že se na tyto soudní judikáty bude brát v našem právu stále větší zřetel.
2. Další rozdíl bych viděl v systému poroty. I u nás můžeme vidět malé snahy o porotu (a to soudní senáty či soudce z lidu), avšak v angloamerickém systému tvoří základ. Odpovídají na otázku faktu, a tak je na ni (na otázku faktu) v soudním řízení kladen větší důraz. V soudním řízení se tedy klade důraz na skutek než na procesní stránku věci, jako je to tomu u nás. Zdá se mi že řízení u nás je daleko formálnější. Na druhou stranu soudce (či senát) je vzdělán v právu a tak může v rozsudku odpovědět daleko komplexněji, což se cení zejména u těžších případů, kdy by laici zřejmě nemohli rozhodnout v souladu s právem. Oba tyto systémy mají něco do sebe, budoucnost vidím v jejich přiblížení a to třeba vytvořením kolegia soudce (Soudce+ asistenti), o které bylo v širším plánu býv. ministra spravedlnosti.