(1) Evropská právní kultura proběhla dlouhým vývojem, během něhož došlo postupně k sekularizaci. Právo je v současnosti to, co stanoví zákonodárce právem.
(1.1) V důsledku poklesu počtu věřících v Evropě a oslabení moci církve výrazně vymizel jeden ze systémů sociální kontroly, a to systém morálních pravidel, který vynucovala církev a obec věřících.
(1.2) V současnosti mám pocit, že je velice těžké v naší evropské společnosti specifikovat, co je morální a nemorální, co myslíme pojmem dobré mravy a čeho by se měl člověk zdržet, přestože právní norma dané chování přímo nezakazuje.
(1.3) Fuller ve své knize Morálka práva zmiňuje dva termíny: morálka povinnosti a morálka aspirace. 
(1.3.1) Morálku povinnosti bychom mohli chápat jako naprosté minimum pravidel (morální minimum), které je nutno dodržovat pro zachování pokojného stavu. Mám pocit, že tento cíl splňuje právě právo (v kontinentálním pojetí), které určí hlavní základy společenského života.
(1.3.2) Naproti tomu morálka aspirace je neohraničené lidské směřování k bytí lepším člověkem. Tato činnost se dá velice těžce nařídit. Potřeba je motivace a vlastní touha nezůstat na nejnižším bodě, kde se jedinec pouze zdržuje toho, co se nesmí. Morálka aspirace je však o tom, čeho je fajn dosáhnout.
(2) Oproti evropské právní kultuře je islámská právní kultura založena primárně na náboženství a interpretaci přikázání boha a proroků. V takovém systému je těžké rozlišovat mezi právními, morálními a rituálními přikázánimi. Prakticky se asi mezi nimi nebude rozlišovat a jsou všechna předmětem islámské právní kultury.
(2.1) Velice významný prvkem v islámské kultuře jsou tzv. fatvy tj. právní interpretace na požádání. Protože však nejsou , jak bylo výše uvedeno, předmětem interpretace jenom právní otázky, může poskytnout muslimovi fatva pomoc i v běžném životě. Fatva poradí, co je správné a co ne.
(2.2) Oproti evropské společnosti mají muslimové nástroj, na základě něhož lze poznávat, co je morální. V Evropě se mluví o dobrých mravech až případně u soudu, ale jinak se jimi v běžném životě lidé tolik nazajímají.
(3) Právo není pouze o negativních sankcích. Pozitivní motivace a prevence často zmohou více. Kontinentální právní kultura mi připadá svázána morálkou povinnosti. Splní se nezbytné a to stačí. Islámská právní kultura však aspiruje výše. Skutečnost, že lidé se zajímají o správnost svého chování i mimo právní spory, značí uvědomělost s snahu o kvalitnější život.
(4) Kontinentální právní kultura by se mohla inspirovat ve způsobu uvědomování obyvatelstva, co je morální. Na škodu by určitě nebylo ani posílení morálky aspirace na úkor morálky povinnosti. Je výhodnější (a levnější), jestliže jsou lidé dobří od své podstaty, než když jsou převychováváni k dobru v nápravných zařízeních.