Je velmi složité nalézat inspiraci v takto odlišné právní tradici, navíc bez podrobných znalostí jednotlivých interpretů. Nicméně v onom letmém nástinu islámské právní kultury jsem našel dva inspirativní momenty, která by mohly být přínosné i pro naše právo. Prvním z nich je důraz na osobnost interpreta, která je jedním z dominantních efektů v islámské právní tradici a tím druhým je pak rozdílná váha jednotlivých argumentačních metod (která je u nás pochopitelně také přítomna, nicméně si myslím, že muslimskou úpravou se dá inspirovat).

K osobnosti interpreta. Pochopitelně že by bylo nemožné přenést tento institut tak jak je zakotven v právu islámském. Nicméně, právě důraz na osobu interpreta by měl za následek určité odanonymizování práva u nás. Člověk by pak jasně věděl, kdo je autorem daných myšlenek, což by jistě přispělo k větší kvalitě prezentovaných názorů. Pokud se pod něco podepíši, dávám tím najevo, že si za svým textem stojím.

Druhým bodem jsou pak rozdílné váhy jednotlivých interpretačních metod. Přesto, že tento model je přítomen i v našem právu, myslím, že precizní a jasné ustanovení těchto hodnot, které provedlo právo islámské může být jistou pojistkou proti případné svévoli, které by se soud (interpret) mohl dopustit tím, že by s věrohodnostními hodnotami interpretačních metod hýbal tak, aby to bylo ve prospěch jím argumentovaného právního názoru. Toto však při úpravě, kterou používá islámské právo nehrozí.

Závěrem bych rád poznamenal, že si nemyslím, že ani jeden z mnou nastíněných problémů je podstatný pro současné směřování evropské právní kultury, tedy že by ona inspirace právem islámským radikálně vyřešila problémy našeho práva. Myslím, že s ohledem na spojování evropské a islámské kultury by se evropští právníci měli nejprve snažit tuto kulturu pochopit. Je s ní spojena spousta neoprávněných předsudků, což je naškodu pro obě strany.