Podobnost těchto dvou právně filosofických směrů spatřuji v tom, že spojují právo i s jinými společenskovědnými obory (je pro ně nutné znát společenské okolnosti).
Další podobnost lze spatřovat v hodnocení úlohy soudce. Oba směry se shodnou na tom, že soudce není pouhý mluvčí zákona (formalismus) a tvrdí, že role soudce je při aplikaci a interpretaci práva velmi důležitá.
Fundamentální rozdílnost spatřuji v tom, že Law and economics vychází z tvrzení, že jedinec jedná jen za účelem maximalizace užitku. Právní realismus naopak, že právo je neurčité a proto neexistuje nějaký nejvhodnější způsob řešení, zatímco Law and Economics za nejlepší způsob považují ten, který je ekonomicky nejvýhodnější.