Posner tvrdí, že volný trh sám o sobě zajišťuje to nejlepší antidiskrimační opatření. Jedinec hnaný ekonomickým zájmem nebude hledět na rasu, věk nebo pohlaví osoby, s kterou k dosažení tohoto zájmu potřebuje spolupracovat. Uvádí příklad: Běloch může prodat dům i Afroameričanovi, který je ochotný zaplatit vyšší cenu. Diskriminace by tudíž byla nevýhodná. Volný trh je způsobilý tuto diskriminaci vymýtit. Posner kritizuje státní zásahy v podobě antidiskriminačních oaptření: Náklady vynaložené na tato opatření vysoce převažují zisk, který je minorita, v jejíž prospěch tato opatření byla zavedena, schopná získat. (Společnost je nucena zaměstnávat Afroam. a vyplácet jim větší mzdu, tím pádem zdraží produkt a sníží se kupní síla etnika). Posner uvádí i jiné příklady. Když byly v USA zrušeny segregační zákony, začali bílí rodiče posílat své děti do soukromých oddělených škol, stěhovat se na místa, kde Afroameričané nežijí a tím se situace zhoršila. Posner proto tvrdí, že tyto státní zásahy jsou neúčinné (avšak aby nevyplynulo, že Posner je rasista, je třeba říct, že si uvědomuje i morální stránku těchto prostředků).