To je rozhodně zajímavá otázka, chybí v ní však dodatek ,,z hlediska toho a toho..?", nebo ještě lépe ,,z hlediska té a té doby..?"
Čímž jsme narazili na další podstatnou část kritiky CLS. Co nám dnes přijde normální, před časem mohlo být nemyslitelné. Jako příklad nám mohou posloužit třeba osobnostní práva. Vždycky se o nich ,,tak nějak" vědělo, ale dlouhou dobu to nebylo dost na to, aby se v takové míře respektovala. Společnost se jako celek vyvíjí. Teď předpokládejme, že se vyvíjí v tomto směru kladně a položme si otázku: když jsme takovou dobu byli schopni ignorancí nevidět, což nyní naprosto odsuzujeme, jak si můžeme být jistí, že i my něco stejně odsouzenihodně neignorujeme? A to je ten zásadní zlom. Jsme schopni vidět jen to, co nám duch doby, myšlenkové proudy a společensky zakořeněné předsudky dovolí. Podle těchto znaků tvoříme také metodologii. Takže může být takováto metodologie neutrální? Z našeho pohledu možná ano, z budoucího pohledu možná ne. Toho, z čeho bychom měli mít strach, je právě ignorance. Ale jak můžeme účinně bojovat proti něčemu, co nejsme schopni vidět, vycítit, ani nijak jinak poznat..?