Právo v literatuře je spíše deskriptivní, zaměřeno na popis práva a porozumění problémů zkoumaných v literárních dílech. Právo jako literatura klade důraz na literární interpretaci, analýzu a kritiku a tím tedy i na interpretaci práva. Zastánci hnutí právo v literatuře vycházeli z toho, že literární díla, zvláště ta, která se soustředí na nějaký právní konflikt, mohou nabídnout právníkům jakýsi náhled do samotné povahy práva, který by jim při samotném studiu právní rétoriky nebyl umožněn. Hnutí právo jako literatura je zaměřeno na zkoumání a interperetaci právních textů pomocí technik literární kritiky. Podle zastánců tohoto hnutí tkví význam v tom, že podstata právního textu může být objevena pouze prostřednictvím interpretace. Co se týče literárních autorů, tak pr. v literatuře klade důraz především na nezávislý pohled, kterým jsou spisovatelé schopni nahlížet právo a způsob jakým jsou právní situace prezentovány v literatuře. Takoví autoři jsou poté schopni něco naučit studenty práva a právnky o lidském údělu a o tom, jak jej zákony ovlivňují. Oproti tomu, zastánci směru právo jako literatura si z literárního díla mohou odnést pouze možnosti jednotlivých nástrojů literární teorie a ne samotnou podstatu lit. díla.