Jedním z možných použití srovnávací metody je právě inspirace. Tedy využití znalosti jiné právní kultury k vylepšení či doplnění kultury vlastní. Jestliže bych měla určit nějaký prvek islámské právní kultury, který by byl užitečný na kontinentu, byla by to pravděpodobně volná interpretace, která umožňuje větší flexibilitu práva a čelí tak jeho případné rigiditě. (Vzhledem k tomu, že kontinentální právní kultura bývá označována jako rigidní.) Nevýhodu však spatřuji v rozpornosti, kterou tato interpretační volnost může vyvolat.