Takováto publikace se jeví vskutku zajímavou. Je tomu ale doopravdy tak? Jako velké úskalí tohoto vydím jakousi procesní ekonomii rozhodovaného případu. Je jistě vskutku zajímavé přečíst si, jaký měl senát (a tedy každý soudce) na věc názor, pokud by nedocházelo k odbývání disentů. Mohl by to být ale naopak další zdržující faktor. Hlavní problém ale vidím v tom, že naše právní kultura je zvyklá na shlédnutí právě jednoho rozsudku. Kdyby se ale objevily právě takovéto rozdílé názory (oba dva perfektně odůvodněné), mohlo by dojít k pocitu křivdy a popřípadě k nabourání právní jistoty. Tím narážím na situaci, kdy by např. se odsouzený či veřejnost dozvěděli, že neodsouzení uniklo jen o "jeden hlas" soudce. Kdyby se ale toto podařilo překlenou, došlo by podle mě k velmi zajímvé konfrontaci právních názorů (závazných) v praxi. Já bych se tak určitě poučil a věděl bych jaké jsou názory na věc, s tím vědomím (jak níže zmíněno), že není "správné" jediné řešení. Obával bych se ale vzávěru o kvalitu odůvodnění nižších soudů. V součastné době je realita odvolávání neřídká a dissenty pravděpodobně nezvýší kvalitu a stabilitu rozhodování nižších soudů. I když můžeme být překvapeni.