Souhlasím se stanoviskem, že ani okresní ani městské soudy by tuto možnost mít neměly. Za svou osobu bych toto nedovolila ani vrchním soudům. Naproti tomu bych uvítala, kdyby se odlišná stanoviska zveřejňovala u Nejvyššího soudu a u Nejvyššího správního soudu.

Důvodem, proč bych "nižším" soudům tuto možnost nechtěla přiznat je skutečnost, že by vzhledem k množství těchto soudů (pomineme-li vrchní soudy) nebylo možné ukorigovat tato rozhodnutí, či stanoviska by mohla být zavádějící, ne-li dokonce protiústavní či jednoduše odporující určitému zákonu. Myslím si, že tato skutečnost by v nejmenším nemohla pomoci právní jistotě, spíš by tento tak kýžený institut mohla ohrozit obrovským množstvím nejrůznějších rozhodnutí. Navíc je v těchto případech stále možnost odvolání či dovolání a nemyslím si, že by bylo vhodné, aby mohli žalobce využívat této skutečnosti, jako důkazů pro "svou pravdu".

Vzhledem k závažnosti případů, které se dostávají k NS či NSS, bych už u těchto dvou soudů tuto možnost povolila. Tyto ustanovení "ukazují" cestu soudům nižších stupňů. Možná by se mi, ale tato cesta líbila i z důvodů, že u několika kauz, převážně NSS, nevěřím v jednoznačnost rozhodnutí a ráda bych znala argumenty, které podávali nesouhlasící soudci.