Myslím si, že ostatní soudy by tuto možnost mít neměly. Dle mého názoru by tato stanoviska neměla svou podstatou takový význam, jako u Ústavního soudu. Ústavní právo je velmi složité, obsahuje spoustu elementárních prvků a zásad, jejichž výklad vede k tomu, že právě mohou ve spoustě případů vznikat odlišná stanoviska, která mají jak z právního, tak morálního hlediska velké opodstatnění. Soudce Ústavního soudu má při rozhodování mnohem větší rozhled a možnosti pro svou argumentaci, o významnějších a složitějších otákách, které většinou vedou k různorodosti názorů, se rozhoduje v plénu, kde se rozhodování účastní alespoň deset soudců, proto by také těm přehlasovaným měl být dán prostor k tomu, aby vyjádřili svůj nesouhlas se stanoviskem, které je publikováno i jejich jménem. Naopak u "obyčejných" soudů v mnoha případech rozhoduje samosoudce a ne tolik soudců naráz, jako u ÚS (s vyjímkou velkých senátů NS, příp. rozšířený senát NSS) . Dále bych také chtěla upozornit na problém, který by mohl vzniknou publikací dissentů u všech soudů. Jak je všeobecně známo, naše justice je přetížená a procesy se u nás táhnou dlouhou dobu. Podle mě by to, že by lidé viděli odlišná stanoviska ke každému případu, vedlo k jejich inspiraci a mnohem větší frekvenci podávání opravných prostředků a tím i většímu "zahlcení" soudů. Proto bych s možností publikace odlišných stanovisek případně souhlasila u NS a NSS. Jinak to ale nepovažuji za rozumné.