Nesouhlasím. Myslím si, že by to mohlo ohrozit autoritu soudů a soudních rozhodnutí. Když soud rozhoduje, tak by měl dle mého názoru co nejjednoznačněji říci, na čí straně je právo. Pokud by v rozhodnutí soudu byl publikován i disent, tak si myslím, že by to mohlo být pro 'laické' účastníky matoucí a mohlo by to v nich vyvolat i pocit křivdy, případně nedůvěry v soud, který rozhodl nejednotně. Hlavně by se i veřejnost začla ptát, podle čeho vlastně soudci rozhodují. A jestli se soudy řídí zákonem, tak jak je možné, že se jejich rozhodnutí může lišit. (To by bylo možná z dlouhodobé perspektivy také pozitivní)
Z těchto důvodů by to také nejspíš vedlo ke zvýšení počtu odvolání a dovolaní, ale to uznávám, že je slabším argumentem. Spravedlnost prostě zadarmo není.
Poslední důvodem, který pro někoho ale nakonec může vyznít spíše ve prospěch zveřejňování disentů, je předcházení situacím, kdy jeden soudce přehlasovaný laickými přísedícími (vím, že to asi nebude běžná situace) musí napsat rozsudek, se kterým nesouhlasí, a odůvodnit ho a pak si ještě napíše disent ke svému odůvodnění. Samozřejmě k nemalé radosti a překvapení všech přítomných. V této věci nesouhlasím s Roberta Freme z Jiného práva, a také v tom, že by to naše demokratická společnost zvládla.
Do budoucna si ale myslím, že by k povolení zveřejňování disentů mohlo dojít. Také nevylučuji i já na to na nezměním názor. Asi je to totiž dobré a dává to zapravdu právním realistům a ukazuje to, že nejsme až tak právně formalističtí. Jen ještě asi není ta správná doba.