Posner uvádí dvoje ospravedlnění pro existenci a aplikaci zákonů (norem), zakazujících diskriminaci v daných odvětvích. Zejména jde o vztahy v oblasti nemovitostí, stravování, ubytování a hlavně pak v oblasti pracovního práva. Vcelku nesmyslným ospravedlněním má být jakési povzbuzení mezistátních obchodů v důsledků aplikace federálních atidiskriminačních zákonů. S tímto lze s autorem v zásadě souhlasit, i když zde jistě bude i tento dopad. Podstatnější a přijatelnější je odůvodnění první. To spočívá v existenci mnoha státních zákonů, majících diskriminační charakter. Mějme přitom na paměti, že autor se zaměřuje na právo "americké", tj. ve smyslu federálním a státním. Dále je též třeba si uvědomit, že autor se zabývá disktiminací toliko v rovině rasové - black and white. Pokud bychom tedy chtěli závěry přejímat do našeho prostředí (jadnak kontinentálního práva, jednak práva českého), museli bychom se zamyslet, zda lze tyto přejímat bez dalšího. Platí úvahy Posnera například pro diskriminaci žen, mužů, důchodců apod.?

Posner zdůrazňuje působení antidiskriminačních zákonů na vzni náklaů firem. Zabývá se zejména tím, zda je spravedlivé požadovat (aplikovat) tyto zákony i v případě, kdy vlastně dochází k diskriminaci v důsledku nezájmů pracovat diskriminovaného jedince. Autor uvádí: "The premium paid to the black employee who does not like to work in this type of job is a cost to the firm but not a benfit to the black employee. Laws forbidding job discrimination are costly even when they applied to employers who in fact discriminate."

Dle mého nastává v konečném situace, kdy atnidiskrimonační zákon sán diskriminuje (právě zaměstnavatele). Úvahy jsou ale příliš obecné; je třeba se vždy zabývat konkrétním zákonem a konkrétním ustanovením.