Právní realisté jsou ohledně právních norem skeptičtí. Právo považují za neurčité. Značně závislé na výkladu, použitých interpretačních metodách. Na účelu s smyslu ke kterému rozhodnutí směřuje. Značnou pozornost věnují osobnosti soudce, jeho zkušenostem, názorům, povaze. Za právo považují to, co bylo rozhodnuto soudy. Rozhodování soudů je předvídatelné pouze částečně, soudci se totiž neřídí pouze tím, co je závazné, co je zakotveno v pozitivním právu, případně v precedentních rozhodnutích, velice silně na ně působí i vlivy mimoprávní. Ve skutečnosti se můžeme jen dohadovat, co přímělo soudce k tomu, že rozhodl tak, jak rozhodl, snažit se to vyčíst z odůvodnění rozsudku, které ovšem z povahy věci nemůže zcela odhalit všechny motivace. Ekonomická analýza práva naopak ukazuje, že tady existuje jakýsi systém uvažování společný a seznatelný velké skupině lidí. Na základě ekonomických úvah se mnohokrát denně rozhodujeme v běžném životě, takže jsou nám vlastní. Pracují s ekonomickými pojmy jako jsou mezní náklady, úžitek a efektivnost. Poukazují na to, že mnoho rozhodnutí sleduje nebo je ovlivněno ekonomickými cíly či pozadím. Z toho pramení mnohá rozhodnutí. Problém může vzniknout z toho, že se ekonomický a právní pohled mohou v mnohých záležitostech rozcházet - ekonomie např. neoperuje s některými termíny, které jsou pro právo zcela stěžejní. Podstata tkví v tom, že by rozhodnutí mělo být pokud možno co nejefektivnější a nejužitečnější. Mělo by maximalizovat přínosy a minimalizovat ztráty.